Padesát stínů Evy
Rossella Calabró
V každé ženě je nejméně padesát (tisíc) odstínů, stínů a nedokonalostí, které ji činí vnitřně bohatou a zároveň nepochopitelnou pro druhou stranu vesmíru. V této knize budu hovořit pouze padesáti stínech, což je číslo, které je momentálně velmi v módě. A co myslím těmi stíny?
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , PráhOriginální název:
Cinquanta smagliature di Gina, 2012
více info...
Přidat komentář
Po téhle knize jsem sáhla, protože jsem usoudila, že bych ji mohla přečíst za jediný den a zařadit si ji tak do Čtenářské výhry. Zároveň jsem si říkala, že se snad i pobavím. Knihu jsem přečetla za cca 2 hodiny během dne, číst se to dalo, ale nějak jsem byla na jiné vlně, protože jsem se tedy moc nezasmála.
Nebylo to nic světoborného, ale upřímně -četla jsem už horší. Knihu jsem přečetla asi za 40min.Je to něco na způsob-co budu dnes dělat, jeee napíšu třeba knihu.Občas jsem se pousmala, občas jsem rychle četla dál ,at uz je to za mnou...:0)
Knihu jsem si chtěla přečíst do Čtenářské výzvy v kategorii Kniha přečtená za jeden den, protože je celkem tenká, tak jsem šla do toho. Přečetla jsem ji za několik málo hodin, ale i kdybych to četla znovu a znovu, nezaujalo mě to. Autorka se snaží pobavit, snaží se působit světsky a tak nějak lidsky, ale prostě takovým nějakým špatným způsobem. Nepovedlo se to. Myšlenka na sebeironii v knížce je sice pěkná věc, ale ne každý ji dokáže ztvárnit, čím chci říct, že autorka to skutečně neumí.
Křeč.. stejně, jako první díl. Rozhodla se, že něco napíše a tak to napsala. Prvoplánově, křečovitě. Další polínko do kamen........
Autorka se zřejmě snažila touto knihou čtenáře pobavit, ale nějak jí to nevyšlo. Byl to spíš trapný pokus o vtip. Ztráta času...
Kniha mě tedy moc nezaujala, humor autorky mi zas až tak moc vtipný nepřišel, našlo se jen opravdu maličko věcí, které by mě opravdu rozesmály, ale i přesto jsem knihu dočetla až do konce, protože mi to moc času nezabralo, díky tomu jak je kniha slabá. Předchozích "50 stínů Adama" si už ale asi nepřečtu.
Autorka je prý blogerka... To by tak sedělo, protože jsem si připadala, jako bych četla blog nějaké puberťačky, nebo nedejbože Bravíčko. A ani tam by se člověk nedočetl takovou hromadu ptákovin a hloupých přirovnání. Jediné, s čím mohu souhlasit je část o ženské kabelce, v tom jsem se poznala. Ale jinak je to opravdu je snůška kravin, které se marně snaží pobavit. Nevím, ale koho, protože ženy to podle mě docela uráží a muže to vůbec nezajímá. Jedním slovem - NECHUTNÉ.
První kniha, Padesát stínů Adama, se pro mě rozhodně neřadí mezi žádné valné literární zážitky. Eva to ještě předčila. Naprosto zbytečné. Nic, co by mi kniha dala, ani co bych si chtěla pamatovat, no upřímně, moc si z toho nepamatuji už teď, a to jsem ji dočetla před chvíli. U Adama jsem alespoň pochopila ústřední snahu parodie a srovnání s Ch. Greyem (jen pro info - rozhodně nepatřím mezi nějaké hysterické greyovské fanynky), ale smysl téhle knihy mi asi unikl úplně. Snad jen ten, že autorka napsala jedničku odkazující k z bestselleru dnešní doby, čímž si zaručila zájem o svoji parodii, a když už se prodává první díl, prodá se i druhý, a je vlastně úplně jedno, co se do něho napíše.
Jsem odpůrce všech stínů a odstínů, ale tuhle knížku jsem dostala, tak jsem se rozhodla ji přečíst. Knížka mě nijak neoslovila a nenadchla. Mám sice ráda sebeironii, ale tohle mi přišlo místy až trapné a některé výrazy mě přímo iritovaly.
Velice úžasná kniha. Mám pocit, že jsem v životě nečetl lepší. Každému bych ji vřele doporučil. Můj život se doslova po přečtení této knihy změnil a myslím, že k lepšímu. Bylo to velice inspirativní a velmi, velmi moc se těším na padesát stínů Adama, kterou mám již zakoupenou (***srdíčko***, text prý nesmí obsahovat ostré závorky O.o)
Papá všichni jdu zvracet jak mi jen ukázka sežrala mozek.