Padesát stínů Evy
Rossella Calabró
V každé ženě je nejméně padesát (tisíc) odstínů, stínů a nedokonalostí, které ji činí vnitřně bohatou a zároveň nepochopitelnou pro druhou stranu vesmíru. V této knize budu hovořit pouze padesáti stínech, což je číslo, které je momentálně velmi v módě. A co myslím těmi stíny?
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , PráhOriginální název:
Cinquanta smagliature di Gina, 2012
více info...
Přidat komentář
Místy jsem se zasmál, ale jako kniha to asi být vydáno nemělo. Pochopil bych to ve formě blogu, asi by to člověk rychle přečetl, pousmál se... Spíš se to jen svezlo na vlně 50 shades a nevím, jestli to byl šťastný tah.
Odlehčené čtení, které určitě dokáže zlepšit náladu. Některé autorčiny poznámky jsou opravdu trefné.
No, řekneme, že Hochliteratur to teda fakt není a aspirantem na Nobelovu cenu za literatura by tato kniha taky pravděpodobně nebyla. Vlastně je to docela blbost :-D, ale i přesto jsem se chvílema celkem pobavila. Vtipné mi přišly především některé formulace nebo přirovnání než text jako takový, ale budiž ;-). Osobně bych si tuto knihu nikdy nekoupila, pravděpodobně bych o ni v knihovně ani na pultech nezavadila pohledem, ale dostala jsem ji jako dárek, a to od milého a skvělého člověka, proto myslím, že to v mých očích hodnotu této knihy ještě pozvedlo.
Jestli doporučuji? Nevím... Ale formulace jako emoční nadváha, kterou jsem rozšířila svůj slovník, je příjemnou odměnou za přečtení této knihy :-).
Kniha mne úplně nezaujala. Obálku má velice zajímavou a jedná se trochu o parodii padesát odstínu šedi? Autorka tam popisuje problematické Evy a jejich kabelky, líčení, váhu a vztahy s Adamem. Jako článek na blogu to mohlo mít úspěch, ale v knize nic moc. Takové velice oddychové čtení
Během dnešního rána jsem se pustila do Stínů Evy a musím konstatovat, že jsem taktéž čekala románovou parodii na 50 odstínů šedi. No nevadí...
Prvních pár kapitol vypadalo celkem slibně. Ale slibnost se vytrácela čím dál víc... Nemyslím, že by byla kniha špatná, jen nejsem asi autorčina krevní skupina. Něco mi přišlo přehnané, něco zbytečné, něco sice vtipné, jenže me to nedonutilo se rozesmát - spíš pousmát. Ale párkrát jsem se fakt zasmála. Takže za sebe hvězdičku a 20% s tím, že někde kniha svůj fanklub určitě má. Nic nezkazíte, když zkusíte, jestli do něj patříte. Vždyť je to taková jednohubka! :-)
Po přečtení stínů Adama jsem tedy čekala něco jiného. Tato kniha není ani na hony vzdálená humoru a pojetí Adama. Jsem hodně zklamaná.
Četla jsem knihu dlouhý měsíc a dočítala jen proto, že nemám ráda když nechám cokoliv rozdělané. Kam se poděl ten počáteční humor, kdy jsem se u Adama popadala za břicho a škodolibě usmívala pravdivému popisu?
Ve skutečnosti jsem čekala opravdovou parodii na Padesát odstínů šedi. Něco s novými postavami, ale stejným příběhem. Odstíny jsem si neoblíbila, takže jsem se na takovou parodii docela těšila, ale kniha pro mě byla zklamáním. Škoda...
Musím dát o jednu hvězdičku míň než Adamovi, protože u Evy jsem se chvilkama nudila, škoda. Ale každopádně to zase byl zážitek. Zasmála jsem se, někde jsem se viděla, bylo to fajn, ale Adam byl pro mě o mooooooooc lepší. Doporučuji přečíst, každý v tom najde něco svého.
Jako odreagovačka dobré, ale znovu to číst asi nebudu.