Paganini a Praha

V době rudolfínské přicházela k nám spolu se zedníky, staviteli a kameníky i vlašská hudebnost a její průkopníci, Jaroslav Čeleda jim hezky říká rozsévači, podněcovali zpěvnou obec českou. Ta zpětně poskytovala reflexi a výsledkem této vzájemné inspirace je naše evropská kultura. Její významnou součásti je samozřejmě Nicola Paganini, o něm knížka je. Přestože jeho pobyt v Praze byl krátký a atmosféra koncertů byla již ve znamení jeho vleklých nemocí, pronásledovaly ho také klepy, nepřejícnost a obyčejná řevnivost, našel své příznivce a následovníky i zde. Světově proslulí interpretaci díla NP jsou z posledních let (knížka je z r 1940) např. František Ondříček a Jan Kubelík.
Závěrem citace z Karlsbader Zeitung, v KV v srpnu 1828 hrál ... stojíme před Paganinim, vidíme ho, slyšíme, pláčeme, smějeme se a shledáváme nadpřirozené... Paganini nemá s ostatními houslisty nic společného kromě houslí a smyčce...