Pakáž
Monika Helfer
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492088/bmid_pakaz-BSx-492088.png
4
61
61
Renomovaná rakouská autorka Monika Helferová se vrací k vlastním kořenům, k životu prarodičů v horské vesnici. Zkoumá detaily zásadních událostí, jež předcházely narození její matky, „spratka“, jehož početí provázely neurčité okolnosti, které způsobily, že ji otec absolutně ignoroval, nezajímal se o ni, nikdy v životě se na ni ani nepodíval. Autorka rekonstruuje osud Josefa a Marie Moosbruggerových na pozadí první světové války, kdy živoří se svými sedmi dětmi na okraji společnosti. Když je Josef odveden do armády, Maria a děti se stávají závislými na ochraně starosty. Do oblasti přijíždí z Hannoveru Georg, který nejenže mluví dokonalou spisovnou němčinou a je krásný, ale jednoho dne také zaklepe na dveře „pakáže“. Monika Helferová si všímá morálních hodnot doby, které různé postavy jejího vyprávění různě vnímaly a interpretovaly, a zaznamenává i postupné přirozené změny v pohledu společnosti na úlohu ženy a muže, na postavení dětí, a poukazuje na vliv minulosti na budoucnost každého člověka.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , ProstorOriginální název:
Die Bagage, 2022
více info...
Přidat komentář
Velice zajímavá kniha, která mapuje historii jedné rodiny, která to vůbec neměla jednoduché. Musím se přiznat, že k nákupu mě nalákala ta nádherná obálka. Příběh rozhodně nebyl špatný, čtení mě bavilo, pouze mně nesedlo střídání minulosti a přítomnosti, bylo to na mě rychlé a občas jsem se ve vyprávění ztrácela. Kdyby bylo vyprávění chronologické, knize by to prospělo.
Zajímavý příběh autorčiných předků. Vyprávění přeskakuje z období 1.světové války až po současnost.
(SPOILER) Knížka je zajímavá prostředím i dobou, nutí vás číst dál a dál. Styl je trochu zvláštní, časové skoky ve vyprávění, ale je to většinou srozumitelné (i když bych stejně raději měla obyčejněji vyprávěný příběh, bylo o kom a o čem vyprávět). Hodně mě mrzelo, že jim víc nepomáhala zabezpečená sestra s manželem - když byla Maria s dětmi v takové těžké situaci a měly jinak dobré vztahy. Celoživotní ignorování dítěte je kruté a ubohé. V knize je mnoho témat k přemýšlení.
Novela je zajímavě vystavěná a postupně se jí daří čtenáře vtáhnout do děje. 70% a 4*, 1. 1. 2023.
Fajn se četlo, konec byl pro mne takový useknutý...celkově jsem se v poslední čtvrtině knihy trochu ztrácela...
Zajímavý a smutny příběh, popisující život v rakouském podhůří, bídu, lásku a hrůzy světové války. Vždycky vše odnesou děti.
Přečteno jedním dechem. Krásná kniha plná poezie, parádním způsobem zpracované střetávání se mužského, ženského a dětského světa s pozadím první světové války. Možná i velká zásluha překladatelky. Dočkáme se i volného pokračování?
Celkem zajímavý román, psaný takovými zvláštními větami. Každopádně rakouská vesnice, život v ní a život na jejím okraji byl pro mě zase něco nového, což velmi vítám. Před koncem knížky mě "dorazil" názor vesničanek..."kdyby bůh tyto děti miloval, nevzal by jim otce a matku tak brzy"
Monika Helfer je sice cenami ověnčená rakouská spisovatelka, která má na kontě řadu děl, v Česku však dosud vyšla jen jediná její próza – Pakáž. Ani nevím, čím přesně mě kniha nalákala, ale bylo to moc příjemné čtení, i když sem tam mě tedy docela bodlo u srdce…
Autorka se vrací k historii své vlastní rodiny, tedy do jisté míry rekonstruuje a literárně zpracovává její skutečný příběh, který se vesměs točí hlavně kolem její překrásné babičky Marie. Moc se mi líbilo vylíčení venkovského prostředí a vesničky, na jejímž samém konci žijí Moosbruggerovi: Maria s manželem Josefem (ano, takhle krásně biblicky se jmenovali) a jejich dětmi, jichž během let docela přibývá. Koncem příběhu se mezi ně rodí i Greta, spisovatelčina vlastní maminka. A jejich rodině v oné nejmenované rakouské vesničce říkají prozaicky pakáž – odtud tedy název románu.
Asi nemusím ani zmiňovat, že to rodina samozřejmě vůbec neměla jednoduché (ostatně o čem by pak Monika Helfer psala, že?), ale zmíním v krátkosti, že dostane hned několik ran: Josef musí narukovat, protože zrovna začala první světová válka, a Maria tam musí čelit logickým těžkostem, když tak přichází o živitele rodiny. Jenže nutnost zajistit rodinu nakonec není to jediné, s čím se musí vypořádávat…
Je to moc zajímavé vypravování, z něhož vás místy až mrazí, obzvlášť z pohledu dnešní doby, kdy si takový příběh můžeme vychutnávat z tepla a pohodlí bezpečných domovů. Snad jen sled některých epizod mi přišel občas takový trhavý a uvítala bych jej trochu učesanější, ale to asi s ohledem na to, po jakých střípcích spisovatelka historii skládala dohromady, asi úplně nejde, takže jí to mile ráda odpouštím. =)
Pokud jsem tomu dobře porozuměla, navazuje na knihu ještě román Vati a Löwenherz, tak uvidíme, zda se s nimi budeme moci potkat i v českém vydání.
Co a kdo je pakáž, výborně sepsaný rodinný příběh odehrávající se na pozadí 1.světové války. Rodinné vzpomínky jako střípky skládají mozaiku příběhu narození autorčiny matky.
Rodina na okraji společnosti – pakáž. Autorka rekonstruuje osud svých prarodičů a nejasné chvíle narození její matky. Ocitáme se v zapadlé horské vesničce před první světovou válkou, kdy je dědeček Josef odveden do války a na dveře pakáže zaklepe Georg, okouzlující cizinec, který přinese potíže….
Sledujeme tu vyprávění jednotlivých členů rodiny a postupně si skládáme střípky vzpomínek do sebe a snažíme si z jednotlivých částí udělat ucelený pohled na rodinu a na to, co je vlastně pravda. Tajemství jedné rodiny, které však kolikrát řeší celá vesnice.
Autorka v příběhu skáče v čase i ve vypravěčích, něco si tak přečteme několikrát, něco není dokončeno. Čtenář by se kolikrát mohl i ztratit, ale nakonec se zase chytí a všechno mu dá smysl. Autorčin osobitý styl však nemusí sednout každému.
Jsou tu však krásné, až zvláštní myšlenky, které Vás v textu zaujmou. A moc se mi líbily autorčiny hrátky se slovy a jejich významem.
Ač je to útlá knížka, je to napsáno tak, že jsem si připadala, jako kdybych také žila v domečku pod horou a dobře znala každého člena rodiny.
Zvláštní knížka, ale jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.
První díl volné trilogie. (Následují Tatínek a Lví srdce). Autorka popisuje osud prarodičů na pozadí první světové války, kdy se svými dětmi živoří na venkově na okraji společnosti. Bohužel styl psaní mi vůbec nesedl.
Štítky knihy
partnerské vztahy rakouská literatura rodinné vztahy autobiografické prvky spisovatelky
Pakáž
Pakáž je velmi překvapivá kniha.
Jak nemusím anotace, tak ta na přebalu mi připadá povedená. Já bych z ní ale vypíchla jedno slovní spojení v předposledním řádku, a sice podmanivým jazykem. Podepisuju a smekám před paní překladatelkou. Jazyk a styl vyprávění obecně je opravdu úžasný, netypický, místy až básnický a pak zase skoro úředně strohý; téměř holé věty, kterým chybí – a přitom nechybí – další větné členy. Josef a Marie, jako ona biblická dvojice, která (taky) měla své tajemství. Skvělá charakteristika postav – jen několik vhodně zvolených slov a ten člověk stojí před námi (poštovní adjunkt). A co teprve Georg, Lorenz, teta Kathe, Gottlieb Fink, ale třeba taky Paula!
„Až na samém konci nahoře žili Maria a Josef s rodinou. Říkali jim „pakáž“. Tehdy to slovo vlastně ještě znamenalo jen „bagáž“, tedy „náklad“. Josefův otec a dědeček totiž pracovali jako nosiči neboli trégři, ti, co nikomu nepatřili, co neměli střechu nad hlavou, co chodili od stavení ke stavení a ptali se po práci a v létě nosili sedlákům do stodol obrovské kopy sena. Bylo to nejnižší postavení ze všech, pod úrovní pacholka.“