Paměti

30.01.2019

Kratičké zápisky k jednotlivým datům (např. jak dal autor své děti očkovat nebo jak zamrzla Vltava), spíš anály než kronika. Jsou odvážné (nebo spíš zbabělé?) proto, že Pelcl je nehodlal během svého života zveřejnit. Místy dravě, nelidsky pomlouvačné (vůči Josefu II.), nechutně kruté (epitaf pro Kindermanna) a licoměrné (antiklerikál Pelcl najednou prohlašuje, že "kněz je přece taky člověk", když potřebuje diskreditovat Josefovo rušení klášterů).
Autor mi přijde lidsky odpudivý. Dílo není nezajímavé, ale kdybych ho bývala nepřečetla, mohla bych klidně žít dál.