Paměti bretonského venkovana
Jean-Marie Déguignet
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/130021/pameti-bretonskeho-v-130021.png
4
5
5
Autor popisuje bretaňskou společnost poloviny 19. stol s celou její syrovostí a svéráznými zvyky. Je to autentický příběh chudého chlapce, samouka, který se bez sebemenšího přispění zvenčí naučí číst a psát bretonsky i dašími jazyky, osvojí si základy všech vědních oborů. Pocházel však z nejchudších poměrů a jedinou jeho šancí na slušný život byla vojenská služba. Prožil čtrnáct let ve francouzské armádě, zúčastnil se bojů na Krymu, invaze Napoleona III. do Itálie a později tažení do Mexika, bojuje v Africe proti Kabylům. Po návratu do Bretaně prochází mnoha zeměstnáními, posléze však propadne stihomamu a zůstává opuštěn rodinou, obklopen údajnými nepřáteli a zklamán republikou. Jedinečné paměti prostého bretaňského venkovana a francouzského vojáka, který se v polovině 19. století zúčastnil mnoha tažení po celém světě. ... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2003 , Mladá frontaOriginální název:
Mémoires d'un paysan bas-breton, 2000
více info...
Přidat komentář
V knize Paměti bretonského venkovana Jean-Marie Deguignet vypráví o svém životě. Byl to velmi inteligentní muž, pocházející z chudé venkovské rodiny. Z touhy po vzdělání a poznat svět narukoval do armády, kde pak trávil také z existenčních důvodů čtrnáct let.
Z jeho vyprávění se dozvíme o tehdejších válkách z pohledu a zkušenosti obyčejného člověka. Kniha je kritikou tehdejších mocných, včetně církevních hodnostářů.
Jean-Marie Deguignet byl úžasný člověk.
Zajímavý příběh člověka, který se nevzdává a umí se poprat s osudem. Jeho názory hlavně na náboženství jsou pokrokové. Za svými názory si stojí a nebojí se následků.
Paměti bretonského venkovana
Kniha, která by měla být snad i povinná. O tom, jak se žilo ještě před nějakým jeden a půl stoletím, jaká manipulace již existovala, a jaké vlastně máme štěstí, v jaké žijeme době. Jeho myšlenky a úvahy jsou opravdu nadčasové. Je zajímavé, že by mohli vyhovovat třeba levicově smýšlejícím lidem, ale vlastně i s proletariátu si trochu dělá srandu, hlavně ukazuje, jakou šílenou moc měla církev.