Paměti byzantské princezny
Anna Komnéna
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122295/bmid_pameti-byzantske-princezny-xQS-122295.jpg
5
12
12
Byzantská princezna Anna Komnena (1083–1148) byla dcerou císaře Alexia I. Komnena. Ve svém díle sepsala události z období jeho vlády v letech 1062–1118. Pojala jej jako oslavný epos s jasnou reminiscencí na Homérovu Iliadu. Pro svou práci měla nejlepší předpoklady: důkladné a rozsáhlé vzdělání, přístup ke státním archivům, bohaté kontakty s mocenskými a vzdělaneckými vrstvami a v neposlední řadě příklad svého manžela, který sám byl historikem. Jako vzor si vzala slavného antického historika Thukydia a zvolila archaizuící styl, považovaný za přiměřený pro daný literární žánr. Byzantské historické dílo plnilo trojí funkci: informativní, morálně výchovnou a uměleckou. Poučení o minulosti mělo být návodem k správnému jednání, ale mělo také poskytovat estetický prožitek. Annino dílo je prvořadým historickým pramenem a to nejen pro dějiny Byzance na přelomu 11. a 12. století. Obsahuje významné poznatky o dějinách Srbska a kočovných kmenech v Podunají, o dějinách Seldžuků a o prvním křižáckém tažení, jak je viděli Byzantinci.... celý text
Přidat komentář
Berry absolútne nepochopil prácu historika a význam kroník! Porovnáva túto kroniku so súčasnými sekundárnou literatúrou historikov. No títo historici z čoho čerpajú? Presne z takýchto diel. Z čoho iného asi? Nemajú stroj času. Práca spočíva v tom, že sa prečíta kronika a informácie sa podrobia kritickému rozboru, porovnajú sa s inými zdrojmi z tej doby. Tak sa vyprofiluje historické poznanie : kto, s kým kedy. Každý zdroj je subjektívny, no pre historika je dôležitý, aký mal kronikár prístup k informáciám. Anna Komnenová bola vzdelaná princezná a ako členka cisárskeho dvoru mala prístup k archívom, stretávala sa s významnými osobnosťami, ktoré ovplyvňovali dobu. Čiže naopak každý študent dejepisu, každý kto vie kriticky myslieť a chce lepšie poznať dobu a zmýšľanie by si mal túto kroniku prečítať.
Je to už téměř tisíc let od doby, kdy Anna Komnena, výjimečně vzdělaná a neméně ješitná dcera vládce Romanie, zasedla na sklonku svého života v izolaci kláštera Panny Marie Milostiplné k rukopisu nadepsanému Alexias.
Už jen samotný název - tedy název původní, nikoliv ten spojený s českým vydáním, který je skutečně nanejvýš zavádějící - evokuje spíše hrdinský epos, než historické pojednání, za které se dílo vydává. Ve světle obsahu knihy bych se s trochou nadsázky nebál titul přejmenovat na Apología Alexious, příznačnější pro Annin záměr.
Bylo by asi naivní očekávat, že optika v purpuru zrozeného potomka jednoho z předních hybatelů komnenovské renesance nebude vychýlena ve prospěch vlastní krve, předně zde značně idealizovaného Alexia. Všudypřítomné topos, zcela poplatné době a příznačné pro podobnou literaturu, se nejvíce projeví právě při charakteristice osob Anně nejbližších a bez znalosti alternativních pramenů, věnujících se totožné problematice, je nanejvýš obtížné v nich navigovat.
Ponechám-li stranou nepřesnosti a vyložené chyby, jimž se soudobý historik v oněch velice specifických podmínkách mohl jen stěží vyhnout a na které nás upozorní poznámkový aparát, jenž - byť velice přínosný - působí mimochodem svým umístěním a absencí číselných odkazů velice rušivě, stále se musím pozastavit nad účelovou selektivitou stran popisovaných dějů a mnohdy očividným překrucováním fakt, významně snižujícím přínos tohoto jinak neocenitelného a v mnohém unikátního díla.
Je to politováníhodné, jelikož Alexios vyznívá i bez přikrášlování a nekritické adorace jako velice činorodý, schopný a nad jiné vyčnívající státník, být neobyčejně machiavellistický. Neméně zajímavé jsou i postavy, o které se jeho moc opírala - předně pak tajemná Anna Dalassena, cílevědomá žena v pozadí komnenovského převratu a císařův pevný bod po prvních patnáct let jeho vlády.
Pokud se vám podaří poodhalit onu mlhu, vzniklou kreativním nakládáním se skutečností, můžete se těšit na nesmírně poutavou sondu do nevšedního života panovníka zmenšující se říše, obklopující věčné Byzantium, a budete mít možnost sledovat, kterak se mu podnět k první kruciátě, schovaný v korespondenci s papežským stolcem, vymyká z rukou a posunuje výhybku historie o několik palců vpřed směrem ke střetu mezi západem a východem.
Velice zajímavé čtení o římském (byzantském) císaři Alexiovi Komnenovi vládnoucím před 900 lety (1081-1118) z pera jeho dcery, psané mnoho let po císařově smrti.
Alexios byl zřejmě mimořádný vladař a státník. Armádě velel od nějakých dvaceti let a stát nacházející se zcela v troskách převzal za vypjatých okolností někdy ve čtyřiadvaceti. V následujících 37 letech jej dokázal stabilizovat umně vedenou diplomacií a četnými (převážně obranými) válkami na všech frontách, (jichž se sám co vojevůdce účastnil), zabezpečit hranice a znovudobýt četná maloasijská území ztracená v předchozích letech na úkor Turků. (A to již změkčilí Byzatinci sami skoro nebojovali, jen utíkali z bitev a najímali cizí žoldnéře). Bravurně se císař vypořádal i s první křížovou výpravou a zajištěnou znovu kvetoucí říší předal bez problémů rovněž schopnému synovi.
Ze všech pramenů plyne, že Alexios byl mimořádně mírumilovný (i přes vynucené války, kterým se ale nevyhýbal), zbožný člověk. Současně však velmi racionální a nikoli pověrčivý, což na tu dobu musel být dost unikát. Dokládám výňatkem z textu:
„Tehdy došlo i k této události. Uprostřed Konstantinova fora stála na porfyrovém sloupu kovová socha....Konstantinopolští jí, myslím, říkali Anthelios...Jednou se znenadání zvedl prudký vítr z afrických břehů a náhle shodil sochu na zem. ...Všichni zejména ti, kdo císaři nepřáli, v tom viděli špatné znamení. Šeptali si, že událost je předzvěstí císařovi smrti.
Císař na to poznamenal: „Znám jen jednoho pána nad životem a smrtí a vůbec nemohu věřit tomu, že příčinou smrti by mohl být pád sochy. Máme si snad myslet, že kdyby například nějaký Feidias nebo jiný sochař opracoval kámen a udělal sochu, křísil by tím mrtvé nebo vytvářel živé bytosti? A kdyby tomu tak bylo, co zůstane pro Tvůrce všehomíra? Je psáno „Já vydávám na smrt i daruji život“. Nic tu nestojí o pádu té či oné sochy“ Tak císař přenechal všechno nejvyšší Prozřetelnosti boží.“ (kniha 12/IV)
A ještě nesmím zapomenout na naprosto kruťácké tituly vládních (úředních) funkcí. No uznejte: „sebastokrator Izák“, „protosebastos Adrianos“, „panhypersebastos Katakalon“ nebo můj oblíbený „Velký domestikos Západu“ :-)
Paměti byzantské princezny
Jedná se o krásný historický pramen, který nám na základě svých pamětí sepsala byzantská princezna Anna Komnena a do češtiny byl velice podrobně přeložen Růženou Dostálovou. V tomto pramenu můžeme krásně vidět a cítit mezi řádky Anniných slov byzantský pohled na přicházející rytíře ze západní Evropy, přičemž to bylo prolnutí dvou různé hodnotových světů, byť obou křesťanských. To vše a mnohé další lze zde nalézt, a to navíc pod hrdinských eposem Alexias, který dcera věnovala svému otci jakožto text oslavující skvělého a bojovného panovníka.