Paměti důvěrnice císařovny Alžběty
Marie Louise Von Larisch-Wallersee
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223721/bmid_pameti-duvernice-cisarovny-alzbety-223721.jpg
3
28
28
Císařovnina oblíbená neteř žila od mládí u císařského dvora a navzdory věkovému rozdílu se stala důvěrnicí své tety a společnicí císařovniny nejmladší dcery. Marie Louise zbožňovala krásnou Sisi i její přístup k životu a slepě ji ve všem poslouchala. Její oddanost zašla tak daleko, že se na císařovnino přání provdala za slezského hraběte Jiřího Larische- Mönnicha. Věřila, že nevýznamný šlechtic ji nebude omezovat a ona bude smět zůstat u dvora. Jenže se zmýlila a musela se nadále většinou podřizovat nemilovanému manželovi. Sebestředná císařovna se jí nikdy nezastala. Hraběnka Larischová přesto nadále udržovala své vztahy s vídeňskými přáteli, mezi nimiž byla i rodina Vetserových. A tak se, nechtěně, stala prostřednicí a poslíčkem lásky mezi Mary Vetserovou a korunním princem Rudolfem. Po tragédii v Mayerlingu jí císařovna připisovala velký podíl viny a hluboce na ni zanevřela. Marie Louise se už se svou tetou nikdy nesměla setkat a vysvětlit jí svou roli ve vztahu korunního prince a nezodpovědné, ctižádostivé mladičké baronky. V knize Paměti důvěrnice císařovny Alžběty líčí hraběnka Larischová svůj vztah k císařovně Alžbětě i vývoj tragických událostí a pokouší se ospravedlnit své jednání. Proto je její vyprávění značně subjektivní. Kniha je ojediněle intimním pohledem do života císařské rodiny. Císař František Josef se léta snažil zabránit tomu, aby byly hraběnčiny memoáry publikovány, dokonce jí několikrát zaplatil za to, že je nezveřejní. Nakonec však byly vydány v angličtině v Londýně a v němčině v Berlíně.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2014 , VíkendOriginální název:
Meine Vergangenheit, 1913
více info...
Přidat komentář
Tohle bylo, jednoduše, velmi slabé. Už ze začátku mě zarazil styl vyprávění, ale říkala jsem si, že tehdy byla Marie ještě malá. Ale ono se to nezlepšilo ani postupem času, kdy už byla dospělá. Jak už tu padlo, jsou to spíše jen velmi zidealizované vzpomínky, z kterých Sisi nevychází vůbec jako sympatická osoba. Že byla posedlá svým vzhledem se vědělo a ví, ale tady působí jako sebestředná a zahořklá osoba a byla mi tu dost nesympatická. A Marie na mě působila jako pejsek, co se honí za její sukní a poslouchá za piškotek. A zbytečně. I přes zdejší hodnocení jsem čekala víc, kniha mi nesedla.
Vzpomínky mě zaujaly nejen z pozice milovnice starého Rakouska, ale také tím, že je napsala osoba, která určitou dobu pobývala přibližně deset kilometrů poblíž mého bydliště ve Slezsku. Tomuto období je však v knize věnována velice stručná zmínka a tak je zdejší pobyt neteře císařovny Alžběty poměrně neznámou kapitolou.
Kniha je jinak velice čtivá, ale značně subjektivní, vždyť se jedná o obhajobu.
Někomu možná bude překážet afektovanost v popisech, jednání i mluvě postav, záliba v přebujelých emocích je však pro tehdejší texty typická.
Co se týče účastníků vzpomínek, císařovna se ze vzpomínek vyloupla jako neskutečně sebestředná a manipulující osoba ohromena vlastní grandiozitou, Rudolf také nebyl popsán zrovna dvakrát sympaticky.
Vzpomínky hraběnky Larischové jsou však jistě zajímavým vhledem do života nejvyšší společnosti.
Spíše než paměti hraběnky Larischové, jsou to spíš románově zpracované zidealizované vzpomínky. Nelze pominout autorčiny hrubé historické chyby, týkající se její nejbližší rodiny (např. strana 100 a údaje o její tetě Heleně - Nené). Celou knihou se táhnou dvě linie. Jednak zbožňování a obdiv tety Alžběty - Sisi, jednak snaha zlepšit si osobní pověst a najít polehčující okolnosti pro své jednání
Veľmi dobre sa mi čítala. Takto sa mi dejiny čítajú lepšie. Sisi trochu prekvapila, ale všade sú intrigy, na cisárskych dvoroch samozrejme tiež. Trochu mi bolo ľúto grófky Marie, ako trpela za to, že svoj sľub vedela dodržať.....
Historie rakouského císařského rodu je přesně moje gusto. Ačkoliv jsou některé vzpomínky hraběnky Larischové značně zkreslené, kniha mě zaujala pro svou čtivost. Při čtení máte pocit, že jste se v čase přenesli do starého Rakouska.
Velmi čtivá knížka. Pěkné příběhy z jejího života. I když knížka působí důvěřivě, nemůžeme věřit všemu. Marie Louisa se snažila svými knihami očistit od Mayerlingské tragédie.
Protože mě zajímají hlavně informace ze všedního každodenního života, tahle kniha se mi líbila. Je hezky napsaná, je tu plno zajímavostí ze života Sisi a korunního prince Rudolfa, o kterém jsem se vůbec poprvé dozvěděla, jaký to ze zoufalství dokázal být hajzlík a vyděrač. Zároveň kniha neunavuje faktografickými daty, což vždy vítám.
Přiznám se, čekala jsem asi více. Ale četlo se velmi rychle, i když to bylo místy nudnější. Na dnešní dobu obsah opravdu není skandální :), žádné neuvěřitelné věci se opravdu nedozvíte.
Žádné veledílo to není, dvorské intriky, pro současného člověka těžko pochopitelný život. K tomu žádná užitečná činnost, jen dynastické svazky, pletichy, romantické blouznění. Nic pro mě, doznávám, že mě to docela nudilo:)
Hraběnka Marie Larischová, neteř císařovny Alžběty se snaží především objasnit svou roli v celém dramatu ohledně společné sebevraždy Rudolfa a Mary Vetserové, tedy to, že se k celé záležitosti dostala podle svých slov shodou náhod a jako slepý k houslím, tudíž nenese žádnou vinu. Celé paměti se točí víceméně okolo této záležitosti.
Jen pár dalších vzpomínek se týká Alžběty, císaře a bratrance Alžběty - Ludvíka Bavorského stiženého duševní chorobou a ostatních příbuzných. V pamětech není nic tak skandálního, aby kniha nemohla být vydána. Ovšem v kontextu tehdejší doby byl strach z odhalení soukromí císařské rodiny zřejmě zcela oprávněný.
Paměti důvěrnice císařovny Alžběty
Nelíbilo se mi to, vůbec to nebylo to co jsem čekala.