Paměti imaginárního kamaráda
Matthew Dicks
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206483/mid_pameti-imaginarniho-kamarada-sE0-206483.jpg
4
201
201
Budo má ohromnou kliku. Je na světě už mnohem déle než většina imaginárních kamarádů. Navíc vypadá jako normální člověk. Jen je zkrátka imaginární. Vidí a slyší ho pouze osmiletý Max. Největší starost Budovi dělá, aby na něj Max nepřestal věřit, protože pak by zmizel. Max je jiný než ostatní děti, trpí ne přesně definovanou poruchou. To ale Budovi nevadí, Maxe bezvýhradně miluje a je jeho andělem strážným. Nedokáže ho ochránit jen před učitelkou paní Pattersonovu, která přišla o své vlastní dítě a věří, že ona jediná je schopna se o Maxe náležitě postarat. Když učitelka Maxe unese, Budo se ho snaží zachránit. Není to ale snadné, protože Budo nemůže komunikovat s vnějším světem. Nakonec se musí rozhodnout, co je důležitější: Maxovo štěstí, nebo jeho vlastní existence.... celý text
Romány Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
Memoirs of an Imaginary Friend, 2012
více info...
Přidat komentář
Nádherný pohled na svět skrz imaginárního kamaráda mě úplně rozněžnil. Bylo to parádní čtivo, z opravdového světa imaginárních kamarádů...5*
Nejprve jsem se jen těžko začítala a pak zase velmi těžko odtrhávala :-) Krásný příběh o přátelství a blízkosti
Vždycky jsem nadšená, když se v příběhu objeví neobvyklý prvek. V téhle knížce to je Budo. Jeho vyprávění bylo strhující, napínavé. V jednu chvíli jsem se musela podívat na konec ( což normálně nedělám), abych věděla, jak to zhruba dopadne, abych byla schopná číst dál. Bylo to o nervy! Doporučuji.
Neuvěřitelně milá knížka o malém Maxovi a jeho kamarádovi jménem Budo. Kouzelná exkurze do světa dětské imaginace, příběh o důležitosti přátelství, odhodlání a obětování a o tom, jak člověka ovlivní lidé, na které ve svém životě narazí, ať už v imaginárním, či skutečném světě.
Odkaz na kompletní recenzi v záložce Recenze
I když jde o "dětskou" knihu, potěšila mě i coby dospělého čtenáře. Myslím, že funguje podobně, jako např. Malý princ - v dětství vás pobaví pohádkovým příběhem, v dospívání vám odpovídá na mnoho existenciálních otázek, v dospělosti v ní nacházíte moudra a myšlenkové bohtství. Paměti imaginárního kamaráda se neberou tak vážně, jsou zejména a primárně dětskou knihou, ale pohled imaginárního kamaráda na všední i nevšední zážitky, starosti a dospělácké "nespravedlivé" vnímání dětského vidění světa, které již nejsou s to ho pochopit, je velice nevšední a hodný zamyšlení. Kniha je navíc poutavě, vtipně a příjemně psaná, za mě bez ztráty jediné hvězdičky.
Nemusíte bý skuteční, a přesto můžete být pro někoho ten nejlepší kamarád na světě! :)
Kniha se hned zařadila mezi mých TOP. Jde o cela jiný úhel pohledu na věc, očima dítěte, jeho imaginárního kamaráda. Měla jsem chvílemi slzy v očích, ale taky jsem zatínala pěsti. Myslím si, že kniha bude patřit mezi ty, které ve vás něco nechají a budete na ní ještě pár dní myslet.
Něžné, lidské, smutné. Nádherný příběh. Za oblastí fantazie, za lidským vědomím, za realitou skutečnosti. Budete plakat, budete držet palce, budete nenávidět. Román člověka uhrane a nakonec mu dá naději. Pro každého, bez výjimky. Překrásné čtení. Jen jedno malé doporučení. Možná vám bude trvat delší dobu, než si na Buda zvyknete. Neodkládejte knihu předčasně. Je totiž fantastická!!
Kniha je úžasně napsaná, ale asi se mi zrovna netrefila do čtenářského vkusu nebo jsem už možná vyrostla z imaginárních kamarádů :).
Mám pocit, že je v poslední době v knihách nějak přeautistováno a přeaspergrováno. Proto z knížky nejsem úplně nadšená. Mám pocit, že i vystihnout obyčejného člověka je dostatečně náročné a když je dobře zpracovaný, stačí mi to. Nemusím mít hrdinu s nějakou poruchou.
Je ale pravda, že Paměti imaginárního kamaráda se tématu ujaly velmi zajímavě a nápad na zpracování považuji za největší plus knihy. Zápletka byla totiž poměrně banální a předvídatelná, nápad, jak ji zachytit velmi zajímavý a poutavý.
Dále oceňuji, že byla kniha celkem čtivá, ovšem po nějaké době mě začal rozčilovat její úsporný styl a měla jsem pocit, že Budo by mohl mít trochu dospělejší vyjadřování s ohledem k tomu, jak sám sebe na začátku knihy popsal.
O knize jsem předem nic nevěděl, narazil jsem na ni náhodně v knihovně a okamžitě mne pohltila. Dětský pohled na svět a problémy s vnímáním dospělácké reality jsou vždy silným tématem a nemusí jít ani o dítě tzv. autistické. Že je autorem knihy člověk, který má za sebou praxi učitele a o školství tedy něco ví, jsem si přečetl na záložce knihy. Způsob, jakým o tom dokáže vyprávět a množství zajímavých myšlenek a postřehů mne nadchly. První třetina knihy tak naplnila i předčila všechna má vzniklá očekávání. Od chvíle, kdy došlo v ději ke zvratu a žánrovému posunu, jsem se však už nezbavil pocitu zklamání. Až jsem si říkal, zda se nemohlo stát, že si autor nevěděl s dějem rady a neobrátil se na někoho o pomoc. Po přečtení "poděkování" jsem se v tom pocitu docela utvrdil. Škoda, býval bych si rád přečetl trochu jinou verzi. I tak si mne ale Budo získal a rád na něj i Maxe budu vzpomínat. Knihu bych doporučil hlavně dětem...
Místy pro mě trochu smutné, protože mi to připomínalo moje dětství a roky strávené ve školce... Na knize mi nicméně vadila jen jedna podstatná věc. A to, že Budo, ač byl vymyšlený Maxem o něco starší (okolo 15), tak dle jeho chování, a hlavně vyjadřování, kde byla ve velké míře nechápavost běžného chodu světa, připomínal věkově spíše děcko, jakým byl osmiletý Max. Takhle je to četba spíše vhodná pro děti a mládež, než pro dospělého.
Podle mě je to moc hezká knížka, strašně jsem se těšila až si ji přečtu a nezklamala mě. Konec mě dojal. Myslím, že mi Budův příběh ještě dlouho zůstane v paměti.
Kniha me na zacatku bavila,uprostred drasala nervy a na konec rozplakala. Bajecna kniha!!!
Zvláštní příběh vymyšlené postavičky mající zodpovědnost za osud jednoho chlapce. Ale dostane vás! Chvíli trvá, než si člověk zvykne na styl vyprávění úrovní dítěte, ale problémy hodné dospělého jedince očima předškoláka ho kompenzují a člověk čeká co přijde dál a dál. Já osobně jen snila o jiném konci, ač je pravda, že pro kamaráda hlavního hrdiny je tím nejlepším. Během čtení jsem se pobavila i mi tekly slzy, a to mě baví.
Absolutně dokonalá kniha, rozbrečela mě. Miluju ji. Je originální, krásná a skvěle napsaná. Prvních 200 stran mě uchvátilo, chtěla jsem vědět jak to bude dál a zamilovávala jsem se do Buda i do ostatních hrdinů. Ale posledních 100 stran jsem doslova přeletěla a u posleních stran mi bylo do breku, že to skončí..
Paměti imaginárního kamaráda
Svižně napsané, ale na můj vkus zbytečně rozsáhlé. Neustále se tu sice něco děje, jenže ústřední dějová osa je přes všechny řeči docela prostá a bez výrazných komplikací skončí dle očekávání. Zároveň se nedokážu zbavit dojmu, že když se píše o postiženém, automaticky to knize zajišťuje precedens nedotknutelnosti a nelze se na ní dívat skrz prsty, aniž byste se nedostali do pozice opovrženíhodného plantážníka, po němž i hodit kamenem by byla škoda.
Naštěstí Matthew Dicks toho nijak nezneužívá, na druhou stranu ale taky nepracuje na doraz s nabízeným potenciálem. Až mi přišlo líto promarněných možností, které svět imaginárních kamarádů nabízí. Zpočátku se autor pustí do atmosférické fantastiky gaimanovského střihu, aby pak v polovině zvolna přesedlal na čistě thrillerovou zápletku. To jak mění styly, má bohužel za následek, že ani jedno není dotažené zcela do konce. V důsledku by nápady bohatě vystačily na novelu, ovšem v tří set stránkovém rozpětí to pro mě nějak potratilo na kouzlu.