Paměti imaginárního kamaráda
Matthew Dicks
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206483/mid_pameti-imaginarniho-kamarada-sE0-206483.jpg
4
199
199
Budo má ohromnou kliku. Je na světě už mnohem déle než většina imaginárních kamarádů. Navíc vypadá jako normální člověk. Jen je zkrátka imaginární. Vidí a slyší ho pouze osmiletý Max. Největší starost Budovi dělá, aby na něj Max nepřestal věřit, protože pak by zmizel. Max je jiný než ostatní děti, trpí ne přesně definovanou poruchou. To ale Budovi nevadí, Maxe bezvýhradně miluje a je jeho andělem strážným. Nedokáže ho ochránit jen před učitelkou paní Pattersonovu, která přišla o své vlastní dítě a věří, že ona jediná je schopna se o Maxe náležitě postarat. Když učitelka Maxe unese, Budo se ho snaží zachránit. Není to ale snadné, protože Budo nemůže komunikovat s vnějším světem. Nakonec se musí rozhodnout, co je důležitější: Maxovo štěstí, nebo jeho vlastní existence.... celý text
Romány Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
Memoirs of an Imaginary Friend, 2012
více info...
Přidat komentář
Takový pěkný úlet do světa fantazie .....
I když takového imaginárního přítele může mít vlastně každý z nás ....
Pohled do mysli malého Maxe, který svět vnímá trochu jinak - a tak si vytvoří berličku v postavě Buda ....
A Bud je opravdu věrný přítel - a když Maxovi hrozí nebezpečí, dokáže zmobilizovat i jiné imaginární postavičky, aby jej zachránil ....
Ale osud imaginárních přátel může být časově omezen .... to Bud dobře ví ....
Téma autismu bývá v literatuře používáno - ale tento příběh je trochu jiný .....
Dobrá kniha jak pro mladé tak pro starší. Dílo si krásně hraje s myšlenkou imaginárních přátel. Některé kapitoly jsou podle mého trochu směšné ale i tak jsem si knihu extrémně užil, což je něco co jsem vůbec nečekal, doporučuji.
Po dlouhé době kniha, která mi zase ukázala, že mít očekávání a dělat si falešné domněnky, je zcela špatné. Čekala jsem smutnou knihu, plnou utrpení a asi i anděle a lidskou bídu.
Ale dostalo se mi srdceryvného příběhu, který by si nezavdal s ledajakou detektivkou. Sice nebylo těžké odhadnout hlavní podezřelou a i konec se dal očekávat, ale přesto byl příběh napínavý a plný nečekaných zvratů a rozuzlení.
Posledních cca 60 stránek jsem četla jak šílená, zase jsem ponocovala, jen abych věděla, jak příběh Buda skončí. Neusnula bych pár stránek před koncem...
Příběh je chvílemi náročnější, než si člověk zvykne na autorův jazyk a styl vyprávění. Taky chvilku trvá zorientovat se. Příběh se pak plynule odvíjí dál a nejen po hlavní lince, ale i po těch vedlejších.
Slzička mi párkrát ukápla, tak moc pro mne bylo čtení emotivní. Jsem nesmírně šťastná, že mám knihu ve své knihovně, protože jednoho dne ji otevřu znovu. Okouzlila mne tak, jako nemnoho jiných. ️
Nezajímá mě téma autismu, ale zase mě fascinuje téma imaginárních kamarádů. Do téhle knížky jsem tedy šel s obrovskými obavami, ale zároveň jsem si ji hodně chtěl přečíst a tak jsem si ji pár let zpátky půjčil v knihovně. První kapitoly mě spíš vyděsily, obzvlášť ta fekální, co se celá odehrává na záchodě a má nejspíš být i vtipná, takže jsem čekal, že s tím brzo seknu, jenže od téhle zmíněné kapitoly mě to naprosto pohltilo a až do konce nepustilo, protože se tam rozjel neskutečně zajímavý, napínavý a silný příběh, jehož konec se sice dá odhadnout, ale o to víc mě pak rozsekal ten epilog. Když jsem to četl podruhé, tak si mě to získalo ještě o něco víc a naprosto jsem si tu knihu zamiloval. I tu zmíněnou kapitolu jsem dokázal nějak překousnout. Takže tady mám ten plný počet opravdu jistý. 5*
To byla paráda! Knihu jsem objevila náhodou, zaujal mě název i obálka. Když jsem si přečetla anotaci, bylo mi jasné, že taková zvláštní kniha je přesně pro mne. Originální téma, kdy celý příběh vypráví imaginární kamarád autistického chlapce. Perfektní, nevšední kniha, kterou rozhodně doporučuji.
Opravdu pěkně napsaná knížka, ani nevím jestli je spíše pro děti nebo dospělí, ale asi si tak každý najde svoje. A musím říct, že takový výbuch smíchu jako jsem měla tady s bonusovým hovínkem jsem snad ještě u žádné knížky nezažila, opravdu mě to pobavilo.
Kolem knihy jsem v knihkupectví chodila již dlouho a teď, když už ji konečně mám a přečetla jsem ji, jsem ráda, že ji vlastním.
Kniha napsaná takovým jednodušším způsobem, lehce jsem se začetla a knihu jsme měla hned přečtenou. Příběh byl napínavý a konec nevyhnutelný.
Dozvěděla jsem se díky ní o dalších poznatcích ohledně autismu.
Nádhera, kniha moc pěkně ukazuje pocity a vnitřní svět autisty. Příběh je psaný jednoduše jako pro děti, ale má velký přesah i pro dospělé čtenáře. Je napínavý, něžný, ale i smutný. Čtenář může jednoduše porozumět všem hrdinům.
Jazykově je kniha taky moc hezká. Velmi bohatá na zajímavé myšlenky a obraty.
Doporučuji.
Existuje dětská knížka Zpověď Jonathána Papírníka, která se tomuto příběhu velmi podobá - hlavním hrdinou je imaginární kamarád jedné holčičky, ale není řeč o autismu. Tahle dětská kniha je napsaná mnohem poetičtějším a barvitějším jazykem, a přestože je v prvním plánu určena dětem, autor do ní zakomponoval i spoustu odkazů, které naopak pochopí a u kterých se báječně baví jen dospělák.
Paměti jsou napsány civilnějším jazykem, jen pro dospělé, ale je to bezvadná, zajímavá kniha a velmi čtivá. A to i navzdory tomu, že se v ní objeví lapsus ohledně jistého křestního jména (srovnej s.120 se s.217).
Budovy komentáře občas kopírují Maxovy pochybnosti a nejistotu ohledně pocitů, vztahů i slovních nejasností (moc mě pobavila "ta kráva od borů"). Velmi sympaticky působí postava paní učitelky Goskové; opravdu bych moc ráda navštívila její hodinu, kdy vysvětluje dětem, co je to přísudek. Naprosto boží jsou ovšem nejen její hodiny literatury (a knihy, které dětem předčítá), ale také její průpovídky - za všechny jen ta závěrečná: tančíš s ďáblem při měsíčku!
Naopak epilogu moc nerozumím, ale třeba je to výzva pro fantazii každého z nás čtenářů . . .
Krásné. Příběh autistického chlapce Maxe očima jeho imaginární jo kamaráda Buda. Dojemné.
Zvláštní knížka s velmi originálním námětem a způsobem vyprávění, která se velice lehko čte (za den jsem měla přelouskáno). Bohužel i přesto, že kniha v podstatě mapuje dost niterní příběh, nedokázala mě do něj pořádně vtáhnout a já Budův a Maxův svět opustila, aniž by ve mně zanechal hlubší emocionální stopu.
I když kniha vypráví o devítiletém klukovi, je spíš pro dospělé než pro děti. I přesto, že je vyprávěna dětským způsobem, má v sobě věci, které děti nepochopí. Myslím, že hlavní cíl autora byl napsat knihu pro dospělé, ve které budou moci pochopit děti. Protože děti jejich svět chápou. Protože právě to, že se v knize objevuje spousta dospělých, kteří ten dětský svět nechápou. A je to tak i ve skutečnosti. Předstírání, že není Max jiný než ostatní děti, z něj neudělá 'normální' dítě. Ví to Max a ví to i ostatní děti. Dospělí na druhou stranu to moc neví. Jeden se ho snaží změnit, jeden vyléčit, jeden přehnaně chránit a spousta jich dělá, že se chová jako ostatní.
A právě příběh z pohledu imaginárního kamaráda Buda je dokonalý tím, že Budo zná Maxe do nejmenšího detailu a na druhou stranu je Budo vyspělejší a vidí svět okolo sebe nestraně. Vidí, že se Max liší. Vidí, jaké jsou ostatní děti. Jak se chovají dospělí k Maxovi a tak dále. Ona to podle mě není kniha v níž je hlavní příběh, ale hlavní jsou pocity, které vyvolá. Je to celé o pochopení malého človíčka, který vidí svět trochu jinak než ostatní.
Knížka je sice velice zajímavá a je v ní krásně podán svět autisty, nicméně jsem se nemohla začíst. Jistě byly zde pasáže hodné zamyšlení, ale mám pocit, že by z nápadu šlo vytěžit o něco víc. To ovšem neznamená, že by kniha byla špatná jen se mi prostě nějak nedostala pod kůži a na mé poměry jsem ji četla velice dlouho.
Velmi zvláštní kniha. V textu se zhmotňují pocity, které jsme více nebo méně zažívali všichni... Zprvu jsem netušila, kam směřuje, než se skutečný příběh začal zaplétat.
Na přelomu str. 270 a 271 mi mluvil autor z duše, když popisoval pocity imaginárního kamaráda, když mizí.... Smrt vs. nic.... Rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení.
"Ale až zmizím, už mi smutno nebude. Nebude mi už nikdy nic. Takže je mi smutno jenom teď."
Jak to, že se nebojíš?"
.....
.....
.....
"Čeho bych se měl bát ?" zeptá se.
"Toho, co se stane, až umřeš"
"Co se stane?" nechápe Osvald.
"Já nevím."
"Tak proč bych se měl bát?" řekne Osvald. "Já myslím, že se nejspíš nestane nic. A jestli je to lepší než nic, tím líp."
"Co když to je horší než nic?"
"Nic není horší než nic. A jestli to je nic, nebudu to vědět, proto budu taky nic."
V tu chvíli mi připadá Osvald jako naprostý génius.
"A to, že nebudeš existovat?" zeptám se. "Celý svět poběží dál, ale bez tebe. Jako bys tu nikdy nebyl. A až budou jednou mrtví všichni, kdo tě znali, bude to, jako bys vůbec neexistoval, nikdy. Z toho ti není smutno?"
"Když zachráním Maxe, tak ne. Když zachráním Maxe, budu žít navěky."
Takúto knihu som nikdy predtým nečítala - myslím z pohľadu imaginárneho priateľa, Buda. Pamätám si, že som ju "zhltla" za deň, pretože sa číta ľahko, je napínavá, miestami vtipná,ale aj smutná. V príbehu je načatých viacero vážnejších tém - autismus, šikana, smrť, priateľstvo, dôvera, najviac ma však zaujalo detstvo, a ako rýchlo ho strácame - to bolo najlepšie ukázané práve na životoch imaginárnych priateľov.
Ja tomu nemám, čo vytknúť, mne sa kniha veľmi páčila. Mám rada, keď v sebe príbeh nesie nejaký odkaz - aspoň ja som ho tam našla.
Velmi zajímavá kniha.......říkala jsem si jestli i já jsem neměla nějakého toho imaginárního kamaráda v dětství a nezapomněla na něj :-)
Je to druhá kniha co jsem přečetla o autistovi, a abych pravdu řekla tato ve mě zanechala úplně jiné pocity. Nejenže vyprávění z pohledu imaginárního kamaráda Buda je velice neobvyklé a originální, ale taky celkový příběh je velice unikátní. Kniha mě totálně rozněžnila, je plná lidskosti a zrádností života. Zařadila se mezi mé topky.
Paměti imaginárního kamaráda
Takhle kniha je kouzelná. Zprvu jsem si říkala, že se trochu obávám, co tam bude autor psát, když pravděpodobně nemá zkušenosti s imaginárními kamarády a jak fungují. Ale velice krásně mě překvapil.
Příběh Maxe a Buda překonávající své hranice - jeden, který je uzavřen sám v sobě, druhý, který s okolním světem nemůže komunikovat s výjimkou Maxe - mě naprosto fascinoval. Nepřestanu autora obdivovat pro tohle dílo, rozmanitost postav a pečlivě promyšlený příběh. Opravdu. Byl do detailu. I s epilogem. Fantastické.
Vřele doporučuji a dávám plný počet hvězdiček.