Paměti komorníka císaře Františka Josefa I.
Milan Hodík
Osobní komorník Eugen Ketterl se ve svých vzpomínkách snažil udělat vzorný obraz mocnáře,ale povedl se mu pouze barvotisk.Je to zkrátka obrázek císaře,který komorníkovým přičiněním pečlivě ustrojen zušlechťuje laskavým pohledem obyvatele říše.
Přidat komentář
Nádherná a pravdivá kniha...K Čechům se choval dobře stačí čís starý tisk a ne komunistický seriál Sňatky z rozumu...Národní divadlo financoval atd..
Komorník Ketterl si císaře vyžehlil k obrazu svému. Poměry v knize líčené jsou zajímavé a nastolují otázku, kdo na vídeňském dvoře na tom byl hůře - panstvo nebo sloužící? Myslím, že ani jedné skupině nebylo co závidět. Doprovodné slovo pana Hodíka je vedeno ve zlehčujícím tónu. Možná, že vážnější komentář by nechal více vyniknout skutečnosti, že ten "barvotiskový" obrázek císaře má být jen zástěrkou sebeoslavného autoportrétu komorníka, který se však zvrhnul v karikaturu.
Když jsem četl tuto knihu vzpoměl jsem si na Švejka a hned mi bylo jasné,že kniha je napsaná příliš jednostranně tak,aby mocnáře ukázala v co nejlepším světle.Ale my přece víme,jak nás tehdy Rakušané "milovali" jako své poddané a jak se k Čechům chovali.Kdo to neví,ať si přečte Švejka nebo Sňatky z rozumu.
Knihu hodnotím pozitivně. Přenese člověka doslova na dvůr císaře a obeznámí ho se skutečným životem na dvoře. Určitě doporučuji.
Autorovy další knížky
1970 | Paměti komorníka císaře Františka Josefa I. |
1998 | Encyklopedie pro milovníky Švejka s mnoha vyobrazeními |
2006 | Švejk - fikce a fakta |
1999 | Encyklopedie pro milovníky Švejka s mnoha vyobrazeními II. |
2008 | Jak císař pán nechodil pěšky |
Vzpomínky jednoho komorníka jsou přesně takové, jak lze očekávat: milé, laskavé anekdoty ze života idealizovaného mocnáře. Kde končí pravda a začíná pohádka těžko určit, ale poutavosti čtení to nebrání.