Paměti komorníka císaře Františka Josefa I. - Císař v nedbalkách

30.06.2023

Pamäte komorníka Ketterla som čítala už dávno. Je tomu už minimálne 10 rokov. Je to zaujímavé niekedy úsmevné rozprávanie človeka, ktorý bol roky jedným z najbližších cisárových služobníkov. Ako každé memoáre aj tieto sú veľmi subjektívne a keďže boli písané s časovým odstupom tak možno aj nie celkom presné.
Svoju hodnotu majú hlavne tam, kde Ketterl popisuje svoju prácu, dojmy z prostredia dvora a opis osobnosti cisára. Nevyhol sa však úplne popisom politickej situácie, posudzovaniu Františka Jozefa ako panovníka a viacerým rodinným problémom v jeho rodine, čo už tak dôveryhodne a fundovane nevyzerá.
Menej známe sú pamäte jeho kolegu Antona Szmolena, ktorý pôsobil na viedenskom dvore ako jeden z cisárových lokajov. Na jeho pamäte sa prišlo náhodou. Boli určené len jeho rodine a nie pre verejnosť. Časť z nich je citovaná v knihe R.Holeca: Cisár František Jozef a jeho dvor. Z pamätí lokaja a dvornej dámy. Nie sú natoľko konzistentné a systematické, ale v mnohom sú si podobné. Rovnako ako Ketterl aj Szmolen v nich popisuje cisára ako milého nenáročného pána, ktorý sa k služobníctvu správa vždy slušne a nemá prehnané očakávania. Pravým opakom cisára v jeho spomienkach bol arcivojvoda František Ferdinand, u ktorého tiež istý čas pôsobil a nerád na to spomína. Ketterlovi dosť zazlieval vydanie memoárov aj keď vedel, že tak urobil hlavne z finančných dôvodov. Bol názoru, že tým ničí cisárovú pamiatku a jeho dôstojnosť, aj keď je už po smrti a nastala zmena spoločenského zriadenia.
Možno súdil Ketterla až príliž prísne, hoci niektoré historky z jeho pamätí vyzdnievajú ozaj bizarne až smiešne, napr. opitý sluha spadnutý v cisárovej vani.
Ale v konečnom dôsledku, ak je čo i len 50% pravdy na tom čo obaja páni o cisárovi píšu tak mu treba uznať, že bol pre služobníctvo priam ideálnym pánom.

04.07.2022

Díky audioknize v podání pana Josefa Somra jsem měla pocit, že mi příběh o císaři Františku Josefu I. vypráví přímo pan komorník. Člověk má pocit jistého až osobního vztahu díky pamětem, které pan Ketterl po sobě zanechal. Seznamuje nás s císařem i jeho rodinou a nezapomene přidat ani pár humorných epizod, které se v době jeho služby u císaře staly. Jde o zajímavou a velmi poutavou knihu, která stojí za přečtení :-)

Největším kladem této knížky je to, že je autentická. Vzpomínky člověka, který byl dlouhou dobu vedle císaře, sdílel s ním spíše osobní až intimní chvíle, od ranního vstávání, jídla, péče o šatník, starosti o zavazadla na cestě, hygieny až k vztahům v rodině i u dvora a k některým dobovým klípkům; pobavila mě - dá-li se to tak říct - dnes zapadlá verze, o tom, co strašného provedla Mary Vetserová korunnímu princi Rudolfovi v Mayerlingu…
Pohled na závěr panování Františka Josefa I. prostřednictvím drobných nepodstatností, které nám možná přibližují ty dávno minulé časy víc, než nějaké hluboké rozbory…
Jednu výtku ale mám, k vydání z roku 1993. Je fajn, že vydavatel vzal jako základ původní vydání z r. 1929, nicméně text tehdejšího editora Jiřího Langsteina, který má dle předmluvy doplňovat komorníkovo vyprávění, není v knize od původních pamětí Eugena Ketterla nijak odlišen.

„V době, kdy rakouská říše spěla neodvratně vstříc své zkáze, v době, kdy na všech stranách plápolal oheň světové války, v té době nastoupil rakouský císař poslední krátkou, ale přece tak dlouhou cestu z hradu do kapucínské hrobky. Byl to jeho dobrý osud, který uchránil téměř devadesátiletého starce od nejstrašnějšího zklamání a od nejstrašnější katastrofy jeho života – od pohledu na zničení všeho, več věřil a s čímž za svého dlouhého života srostl.“