Joseph Balsamo 2. díl

02.04.2011

[014/11] Ho, ho, ho, ho,… Dumas je prostě kádr. V životě jsem snad ještě nikdy nepřála mužskému charakteru oprátku tak upřímně a tak horečně. Při každém jeho výstupu na aférami rozbouřenou scénu jsem litovala objekt jeho fetišismu. Celých (cca) 1 400 stran bylo jako jedna táhlá melodie na zamilovaného muže, trpícího psychickou chorobou a značnou labilitou. Nenáviděla jsem Gilberta a nenávidím ho i teď - hodinu po definitivním zaklapnutí posledního dějství.

(366) Já jsem se nezměnil, ale doba se změnila.

Jest ovšem faktem, že druhý svazek postrádá tu specifickou dynamiku dobového Versailles. Rozjezd je pomalý, místy snad i nudný, ovšem příjemně okořeněný procházkou po pitevně a operačním sále. Hypnóza, prognóza, diagnóza,… Korupce, stagnace a převážně spiknutí. Každý hraje s každým a proti každému, spojenectví je laciné jako přízeň londýnské děv(k)y a povoleným dopingem se stává horká čokoláda. Prostředí jako stvořené pro pletichy.

(573) Pocit viny neospravedlňuje nic.

(525) ,,Není to hezké, když někdo umírá dvakrát denně, a ještě k tomu na veřejnosti."

Nebyl by to ovšem Dumas, kdyby si nezvolil některou z postav, jako zákeřnou a krásnou či zákeřného a nepřitažlivého. Myslím, že tady se dá najít obojí, i když temná stránka není u žádného z charakterů úplná a jednoznačná. Vezměme si samotného Balsama. Na první pohled zákeřný, sobecký a sebestředný parchant, toužící po správně načasované revoluci a na straně druhé, člověk ochotný obětovat část své vědecké moci pro jakési (snad pochybné a povrchní) štěstí s krásnou Italkou.

(425) ,,Italky si nestěžují, Italky se mstí."

Všechny postavy jsou do jisté míry bláznivé. Každá má svůj vrtoch a čas pro šílenství a hysterii, nepromyšlený popud říci vše, co si myslí. Snad mi tam jen neseděla ta stále omílaná filozofie tehdejší doby, že všichni jsou si rovni a panovník není v právu vládnout a být nadřazen lidu, ale to prostě k příběhu tak nějak patří. A finále? No, možná to chtělo pompéznější a dramatičtější zadostiučinění, alespoň pro mou maličkost.

(538) ,,Nikdy nikomu neprozrazujte, jakým způsobem jste zvítězil, protože se vám ten způsob může dobře hodit ještě podruhé..."