Přidat komentář

Delicius
02.02.2018 5 z 5

Ze zvědavosti přečteno, jako takový mírný úvod ke Kropotkinovu dílu. Zpočátku mě to spíše děsilo, dlouhé lyrické pasáže, nic moc děje (prvních 30stran). Pak se to díky bohu rozjelo, popisy bezpráví vůči mužikům, brutalita studia ve škole pro pážata, car Mikuláš II a pokusy o zrušení nevolnictví, ať už dopadli jak dopadli, až po postupné zdrsnění cara, a odmítnutí reforem...
Na závěr popisuje Kropotkin své cesty po Sibiři, lehce nastiňuje (bohužel příliš krátce) svůj návrh reformace vězeňství, když pracoval v jedné gubernii.
Na to kolik je tam málo stran, toho stihl popsat opravdu hodně, a to životně s poutavým vypravěčstvím.
Ano, občas jsem některým slůvkům nerozuměl, a chvíli trvalo, než jsem si zvykl na některé staročeské obraty, ale to se dalo čekat.
Hodně jsem z toho cítil takovou tu ruskou atmosféru, připomínalo mi to Tolstého a Stanislavského autobiografie stylem, dechem prostředí...