Paměti spořádané dívky

25.02.2022

Díky knize V existencialistické kavárně jsem se na další informace o životě této ženy velmi těšila. Bohužel ji tam asi nastínili v lepším světle. Simone mě v knize střídavě nudila, otravovala, znovu nudila a nakonec mě její vyprávění i bavilo. Stávalo se, že jsem čtení nesnesla a knihu jsem musela odložit - možná je to nastavením doby, které úplně nedokážu pobrat. Některé její názory a taky chování mi přišlo příšerné. Na druhou stranu čím starší byla, tím spíš jsem se s ní v některých věcech dokázala ztotožnit a ke konci se mi četlo nejlépe. Občas si sama vyčetla věci, které jsem jí v knize vyčítala já. V těchto chvílích jakoby se mi přiblížila a říkala jsem si, že ji příliš soudím. Oblíbila jsem si její přítelkyni Zazu. Pro Simone v mých představách by bylo pravděpodobně lepší, kdybych tuhle knihu vynechala, ale jen ať se mé představy srovnají.

19.04.2020

Kompletně celý a vlastně i jediný autorčin pohled na svět vystihuje věta, popisující, čím hlavně trávila čas se Sartrem: "Mluvili jsme o spoustě věcí, ale především o tématu, které mne zajímalo ze všeho nejvíce: o mně."
Tak malichernou a upovídanou ženu jsem v této slavné osobnosti nečekala. V knize zaznamenává každičkou kavárnu, cukrárnu či restauraci, kterou navštívila, podrobně uvádí, zda si tam dala čaj, koktejl nebo pivo či limonádu ... , ale jinak okolní svět pro ni jakoby ani neexistoval, čtenář se nedozví nic, čím žila Francie těch let. Nebýt návštěv kina, člověk by málem ani nepoznal, ve kterém století se ty její "převratné" zážitky odehrávají.
Otráveně jsem se tím několik měsíců prokousávala a pořád jsem čekala, že ty kecy nakonec do něčeho vyústí - do nějakého poznání, prozření, charakteristiky stavu světa, který ji obklopoval ... . a nic. Svého životního druha Sartra však definovala plně v duchu svého přístupu k lidem: "Je báječný intelektuální trenér."

21.11.2018

Ač jsem se s touto knihou v době svého studia setkala několikrát, nikdy jsem nepocítila touhu si ji přečíst. Přesto, když jsem ji uviděla v nádražní knihovničce, jsem ji po krátkém zaváhání strčila do kabelky s myšlenkou, že jí vždycky můžu vrátit... Ani jsem nečekala, že ji hned otevřu, ale cestou jsem dočetla knížku, kterou jsem měla s sebou a tak jsem sáhla po téhle... A téměř okamžitě jsem se zamilovala. Tohle je jedna z knih, která do mého života přišla přesně v ten pravý čas - skoro nevím, co víc k tomu říct... Přijde mi neuvěřitelné, jak někdo tak podobný může být tak odlišný. Dává to smysl? Asi moc ne... Simone mi na jednu stranu byla neuvěřitelně sympatická a na tu druhou mě pekelně rozčilovala. Nedočkavě jsem očekávala Sartra, aby se pak jen mihl na konci. Milovala jsem Zazu... a na počátku ji i trochu nenáviděla, protože mi připomínala moji dávnou kamarádku. Milovala jsem Panenku a plakala jsem nad Simoniným vztahem k rodičům. Je neuvěřitelné, kolik věcí zůstává stejných a kolik diametrálně odlišných. Přiznávám, že některé pasáže mě značně šokovaly. Především ale lituji, že nevyšlo pokračování memoárů, naštěstí jsem frankofonní, tak to snad nějak přelouskám...
No a samozřejmě jsem zapomněla zmínit skvostný jazyk, jakým je to psané, to je zkrátka gurmánský zážitek.

24.04.2016

Z obsáhlých pamětí Simone de Beauvoir vyšel v češtině pouze první díl. Pro ty, co nečtou francouzsky, to byla jedinečná a doposud jediná příležitost nahlédnout do soukromého života francouzské filozofky a literátky. Překlady dalších dílů v následujícím období z pochopitelných důvodů nevyšly a z nepochopitelných nebyl žádný přeložen dodnes. Kniha mě kdysi uchvátila jako snad žádná předtím. Bylo mi tehdy 19 let. Přečetla jsem ji jedním dechem za jedinou noc, a pak znova a znova a nemohla jsem se té četby nabažit. Nabídla mi přitažlivý vzor, kterému jsem se marně toužila přiblížit, prostředí, do jakého se mi nikdy nepodařilo proniknout, a přátele, jací mi ve skutečném životě nikdy nezkřížili cestu. To opojné pařížské intelektuální ovzduší mě doslova pohltilo a s SB jsem se natolik ztotožnila, že jsem načas podlehla naivnímu klamu, že se jí podobám. Naštěstí jsem z té iluze brzy vystřízlivěla. Další svazek pamětí jsem přečetla sice se zájmem, ale okouzlení už bylo to tam.

24.09.2014

Na knize je hrozně zvláštní to, že se dá číst vlastně hned dvěma způsoby. Jednak jako vlastní biografie jedné zajímavé postavy (jak taky byla hlavně napsána), dá se ale číst také jako zajímavě napsaný román o životě, vyrůstání a dospívání (jak psychickém, tak fyzickém) jedné dívky v zajímavé době a zajímavém prostředí. Formou to na střídačku odpovídá oběma možnostem. Na druhou stranu je ale třeba říci, že mi kniha ze čtenářského hlediska připadla hodně rozkolísaná. Vcelku nezajímavé pasáže se střídají s hodně zajímavými, podnětnými, až překvapujícími a šokujícími. Měl-li bych to vyjádřit procentně, něco mi dala a zaujala mě tak jen půlka knihy. Občas se Beauvoir jakoby nechá unést a zabředne do věcí, které něco říkají snad jen jí samotné, a nebo se v podobně laděných situacích babrá déle, než je zdrávo. Např, posledních cca 8 stran jsem četl, niž bych pořádně vnímal, co čtu. Ale jak jsem již řekl, mnohé části a sekvence jsou až neskutečné, rozsekávaly mě Simoniny pasáže o jejím otci, ten styl jakým byly napsány, všechno, co o něm vypovídaly. Stejně tak části o její kamarádce Zaze ale hlavně Zazině matce jsou místy až šílené. Kromě nudných a nezáživných pasáží kniha obsahuje hromadu citovatelných pasáží. Je na knize vidět, jak je psáná z delšího odstupu, v aktuálním věku Simone určitě takhle komplexně neuvažovala, poskytuje to však knize mnohovrstevnaté rozvinutí, a čtete-li ji v okamžiku, kdy se sami můžete (a máte kam) ohlížet, stejně jako autorka, čte se to o to lépe. V každém případě velmi zajímavá kniha, vypovídající nejen o zajímavé, dnes již vlastně historické, postavě, ale i o době a společnosti, v níž žila. Občas jsem si říkal: "Vždyť je to bezmála jen sto let, tohle se opravdu dělo? Opravdu takhle lidé mysleli?"