Paměti III (1945–1972)
Václav Černý
Paměti (Václav Černý) série
< 3. díl
Autobiografické vzpomínky českého literárního vědce, kritika a univerzitního profesora reflektují společenské poměry v letech 1945–1972 v rovině politické a zejména kulturní. 2., rozšířené vydání.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1992 | Paměti II (1938–1945): Křik Koruny české |
1992 | Paměti III (1945–1972) |
1995 | Rasismus, jeho základy a vývoj |
1967 | Kéž hoří popel můj |
1994 | Paměti I (1921–1938) |
Již v I.díle je zajímavé povídání o jeho studiu na lyceu Dijonu, které ukončil s prospěchem 1,00 v r.1929. Docentem Univerzity Karlovy byl jmenován v r.1936. Za války učil středoškoláky. V padesátých létech byl dokonce vězněn (?) Úsměvná je zmínka, že národní umělec Václav Řezáč jej nenáviděl, protože ho na veřejnosti zmiňoval pod jeho pravým jménem Voňavka. Nebo: Dvojice Drda-Řezáč zůstane v paměti české literatury navždy spjatá a vždy bude symbolizovat léta nejohavnějšího rozkladu našeho kulturního étosu. Stal se signatářem Charty 77. Nedočkal se listopadu 1989. Zemřel dva roky předtím. Všechny tři díly Pamětí je dobré porovnat s knihou Ferdinand Peroutka: Deníky, dopisy, vzpomínky (Lidové noviny 1995).