Pan Amanuensis na venku

21.06.2024

Krátký příběh o jednom putování, silný v dialozích, slabší v popisech.

21.08.2021

Hele, barevná brožurka s divným názvem, řekl jsem si když jsem jí zahlídl.
Bože, jsem to ale ťulpas! Zahřměl jsem, když jsem se do toho začet. Ten příběh byl tak silnej, jako třikrát zalitej lógr. Absolutně netuším, co se tam dělo za zmatky a jak se pan Amanuensis ocitnul na venku a živořil si tam.
Buď to bylo tím starým jazykem, nebo byly skvrny na slunci, či dokonce nedostatkem alkoholu v mojí lednici, to už se asi nikdy nedozvíme.

Pokud se ti viklá stůl, dá se ta knížečka použít výborně jako podložka pod jeho nohu.

15.02.2021

Odsýpá to, ale je vidět, že edice Světová četba z počátku trochu tápala. Toto je 10. svazek a na humoresce "Pan Amanuensis na venku aneb putování za novelou" není světového vůbec nic. Pěkně to odsýpá a člověk se i pousměje, ale nemám potřebu knihu velebit jen proto, že je stará a ve své době "prospěla věci" (tedy národnímu obrození). Kdyby se celé dílo Rubešovo nebylo dochovalo, nepřišli bychom o mnoho. Důležitější je, že existovalo ve své době. Jako nahlédnutí do tehdejší doby nebo alespoň do autorova vnímání vlastní doby je to určitě zajímavý střípek pro ty, kteří se více zajímají o 19. století u nás. Po této stránce je fajn, že nám nezůstala jen Němcová a Mácha. Na druhou stranu ale Rubeš není žádný Balzac nebo Dickens.

Pozn. na okraj: Původně jsem knihu chtěla zařadit do výzvy 2021 pod téma "Kniha, jejíž děj se odehrává na vesnici", přijde mi ale, že ho nesplňuje (část je v Praze a část na venkově, ale ne přímo na vesnici... najdu určitě něco, co se k zadání bude hodit lépe). Zařadila jsem ji tedy pod téma "Kniha vydaná před sto a více lety".

06.02.2020

Není to žádné veledílo, ale pokud si někdo chce udělat představu, jak se psalo v době národního obrození, je to skvělá příležitost. Navíc je to příběh ze současnosti, takže poskytuje určitý vhled do tehdejší doby. Příjemnější a zajímavější než suché učebnicové odstavce, které zajímavě doplňuje.

08.01.2017

Jemný a inteligentní vtip. Připomíná mi poněkud Eichendorffovu novellu z roku 1826, Ze života darmošlapa. A také je skvělou ukázkou toho, že v Čechách vše funguje jen na základě známostí; od nepaměti a stále...

10.03.2016

Čekal jsem přece něco více, ale bylo to krátké, nebylo to nudné. Pomalu začínám přicházet starším autorům na chuť. Co já vím, třeba až se k tomu za pár let vrátím, že mě to chytne více. Zatím se budu držet Jiráska. Nepozdravil u vrbiček...