Pan Herec Miroslav Donutil - Co o něm řekli slavní?
Petr Čermák
Na jevišti stojí muž, který hraje, zpívá i tančí, směje se i rozesmívá až k slzám, ale také dokáže truchlit i rozesmutnět, a na druhé straně, v hledišti, si jeho výkon užívá, a dokonce se jím kochá divák. Na nejrůznějších scénách stojí i vládne Miroslav Donutil. A mě již déle ovládá neklamný pocit, že mladá historie Česka zapisuje v divadle i sportu, tedy her, pokud vzpomeneme kulturu antiky, fenomén nikoliv nepodobný Karlu Gottovi, ale také Jaromíru Jágrovi či Pavlu Nedvědovi. Ti všichni byli a jsou schopni naplnit stadiony a hlediště diváky. A s nimi také Miroslav Donutil, který dnes není jenom hercem z nejuznávanějších i nejpopulárnějších, ale také bavičem a komikem, neuvěřitelným i uvěřitelným vypravěčem. Personou, která snese nejpřísnější měřítka na úrovních Jana Wericha, Miroslava Horníčka i Vladimíra Menšíka. "Já taky miluju, když můžu přijet za divákem a přímo jemu vyprávět. To je nejlepší, co může herec zažít. Zpočátku mě někteří lidé kritizovali, že jezdím s pořadem po republice, jako že je to snad něco podbízivého," svěřuje Mirek. "A já na to říkal: Co už by měl herec dělat a co víc by měl chtít, než přijet někam, kam přijdou diváci jen kvůli němu a jeho historkám. To je přece krásné." Tak přemýšlel i Menšík a právě s ním je Donutil často srovnáván. Ostatně, je nějaká obtížnější herecká disciplína, než být bavičem a komikem, ptám se Jiřího Suchého, nestora Semaforu. "Možná, že ano, ale já o ní nevím," odpovídá pregnantně, jak je mu vlastní. "A Donutil je skvělý vypravěč a výjimečný jako herec." I proto mě zajímalo, co si o "mém hrdinovi" myslí a co také řeknou nejen další slavní jako právě Karel Gott, Hana Zagorová, Jiřina Bohdalová či Boleslav Polívka, jak ho vnímají osobnosti z různých oborů, významní lékaři, sportovci, ale i lidé zajímaví i obyčejní, studenti, všichni, které jsem oslovil v posledních dvou letech. Jak poznali Mirka Donutila jako člověka, jak ho viděli na divadle a ve filmu včetně rolí Nikoly Šuhaje ve slavné Baladě pro banditu či jako Truffaldina v díle Carla Goldoniho "Sluha dvou pánů", které na prknech Národního divadla v průběhu dvaadvaceti let ztvárnil v rekordních 600 (!) představeních, podotýkám, zcela vyprodaných. "Tohle je ten důvod, proč to dělám!" mohl si říci na konci každé reprízy. A teď je Pan Herec sám zvědavý: "Co to o mně všichni řekli?"... celý text
Přidat komentář
M.Donutil je určitě jedinečný a výjimečný herec, a právě proto by si zasloužil lepší publikaci. Čekal jsem jistou adoraci této osobnosti, ale čeho je moc, toho je příliš. Nic nového a zajímavého se vlastně nedozvíte a ty chyby v textu... Chyby v čárkách ve větách a pro mě nelogické střídání stylu písma, často nesmyslně utvořená souvětí.
Zajímalo by mě, jestli tuto publikaci sám Mistr (ve vší úctě) četl a co na ni říkal. Nebo že by dokonce prošla jeho autorizací?!
Tuto knížku jsem si koupila přímo na představení Miroslava Donutila, které bylo mimochodem výborné. Tato kniha má jeden velký problém - nejde vůbec do hloubky. Je psaná vyloženě amatérsky a je to škoda, protože má obrovský potenciál. Jeden z nejlepších českých herců, velmi atraktivní osobnosti, jejiž očima je herec viděn, stejně tak členové rodiny a v neposlední řadě výborné fotografie. Materiál k nezaplacení . Šlo z toho vytáhnout mnohem víc.
Průšvih. Sestavit biografii herce z vyjádření jeho kolegů nebo blízkých, to je dobrý nápad. Ovšem záleží na provedení. A v tomto případě to nedopadlo právě dobře. Oslovení lidé na ulici zpravidla neřekli o herci nic moc zajímavého ani originálního. Čtenář je tedy chaoticky voděn od jednoho k druhému a jediný, pro koho to může být zajímavé, je člověk odchycený na ulici, který se objeví v knize (není to sice tak dobré, jako objevit se v televizi, ale ujde to).
Ani v případě kapitol věnovaných povídání slavných osobností o Miroslavu Donutilovi to nebylo o tolik lepší. Zpravidla řekli pár slov, zbytek textu už se týkal věcí docela jiných. Celkově mi tedy přišlo, že nedržím v ruce knihu o MD, ale nepovedený formální experiment.
Vrcholem všeho je bohužel forma - množství tiskových chyb je zarážející, úroveň sazby na úrovni oblastní brožurky o hubení domácích škůdců. Střídání fontů a nesmyslné užívání kurzívy působilo, jako by ho měl na svědomí hravý předškolák.
Alespoň jsem si tedy prohlédla fotografie, které nezklamaly. Smutné je, že právě ony nejsou dílem autora, takže jediná pochvala směřuje úplně mimo.
Pana Donutila mám ráda již od svých nejútlejších dětských let. Nejprve jsem ho zaznamenala coby baviče, následně jako herce a potom také v roli zpěváka. Tuto knihu jsem brala jako jakousi poctu a měla jsem velkou radost, když jsem si ji mohla přečíst. Avšak, když jsem se do četby pustila, během chvilky jsem došla k pocitu zklamání. Tolik gramatických a stylistických chyb na tak malém textovém prostoru jsem snad ještě v životě neviděla. Škoda toho, tato knížka by si zasloužila korekci jako sůl, byl by to skvost mnoha českých knihoven.
Zajímavá publikace o významné osobnosti našeho showbiznisu. Bohužel obsahovala nějaké ty chyby, což se u této publikace moc nehodí.
Kniha, ve které se čtenář nedozví nic víc, než že je pan Donutil výborný herec a vypravěč. A to je tak jako tak už známo.
Autor brousí jen po povrchu, bez nápadu, sebemenší originality.
Navíc jsou jeho přechody mezi zpovídanými osobnostmi dost zmatečné, takže netušíte, kdo vůbec hovoří. Jakýsi řád a ukotvenou formu tomu nedávají ani věty psané kurzívou, které se v textu objevují. Jejich používání je rovněž pouze náhodné.
Spousta překlepů, gramatických chyb, některé věty ani při nejlepší vůli nedávají smysl a jeden naprosto pomýlený popisek u fotky udělal z Karla Gotta herce Alaina Delona.
Škoda, že kromě lepší korektury textu, nedostali větší prostor v knize i hercovy nejbližší, kteří knihu uzavírají, a rozhovory nebyly vedeny do větší hloubky.
Autorovy další knížky
2011 | Člověk Jágr |
2014 | Cristiano Ronaldo |
2007 | Petr Čech |
2022 | Volodymyr Zelenskyj – Za svobodu tělo i duši |
2011 | Člověk Havel |
Docela nuda!!!