Pan Ječmínek
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461050/bmid_pan-jecminek-Ol5-461050.jpg
4
610
610
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1921 , B. Kraft, Nakladatelství dobrých autorůOriginální název:
John Barleycorn, 1913
více info...
Přidat komentář
Skvělý příběh ve kterém se dokáže najít asi každý z nás. Kniha velice poutavě poukazuje na vztah lidstva k alkoholu a především na fakt, jak moc dokáže alkohol ovlivnit život člověka a jeho vnímání života jako takového. Tato kniha je velká zábava, ale zároveň skvělý ukazatel problému, který je na našem světě od nepaměti.
Jedná z nejlepších autobiografických knih co jsem četla. Styl Jacka Londna mi sedí a vyprávění o jeho životě vám chvílemi bude připadat až neuvěřitelný. Hlavně ta část, kdy popisuje, kolik toho byl schopný vypít :)
Musím říct, že jsem čekal víc. :-/ Bohužel mi nesedí styl "vyprávění" a nechytlo mě to od J.Londona tolik jako Tulák po hvězdách. Asi jsem měl velké očekávání. Ale jeho popisování setkávání s Démonem je přesné a určitě by tato kniha měla být v každé osobní knihovně.
P.S.: Já bych jí tak o 100 stran zkrátil.:-)
Stručný životopis Jacka Londona. Ale jeho příhody, ač byly sebevíce zajímavější, jsem četl vždy nějak rychle bez většího zájmu až do doby, vždy do doby kdy mu zkřížil cestu Démon. V knize mě bavily hlavně pasáže, při kterých na autora působil alkohol, jejich seznámení, přijmutí, forma vyrovnání se s touhou a ,,nátlakem´´ společnosti, až k ,,podlehnutí´´. Člověk se v mnohých částech vidí, i po celém století jde o dílo aktuální.
Jack Londonova třetí kniha, co jsem přečetl, a zatím mě vždy dokáže donutit k zamyšlení, srovnávání, porozumění a údivu. Úchvat nad jeho myšlenkami mi ,,nedá spát.´´
Po přečtení démona mi nezbývá než zvolat, na zdraví.Na mě ta kniha nepůsobí jako alkohol metla lidstva ale naopak. London popisuje svá nejlepší léta(právě s kořaličkou) tak báječně, že mu jenom můžem závidět.Chudák, kdyby věděl co příjde za sto let(drogy,pornoprumisl apod.) tak by ještě jásal.Ač pijan jako Dán, v té době si nepřipouštěl že je vlastně alkoholik-to mě bavilo.Kniha zajimavě napsána ale takových podobných příběhu bude dneska spousty.
Knihu jsem četl už po několikáté. Pod spoustu myšlenek Jacka Londona bych se mohl podepsat. Některé názory jsou sice naivní (například, že ženy zatočí s alkoholem), ale na tom je vina hlavně doba ve které autor tvořil a žil. Rozhodně toto dílo stojí za přečtení a za trochu přemýšlení.
Kniha je dokonalá, bezpochyby jedno z nejlepších děl 20. století. Nicméně pokud bych byl já spisovatel a měl se rozepsat o svých myšlenkách, které mě napadají při čtení a zamyšlením nad Démonem, pak je Londonova autobiografie jen první panák večera.
Přečteno a je to perfektní kniha. Sice prakticky nepiju, ale tenhle příběh mě ba!
Přečetla jsem ze zvědavosti, ale nijak mne to neoslovilo . Asi nemám vztah k alkoholu.
Myslím, že přestože se celý obsah knihy točí kolem alkoholu, autorova vztahu k němu a role, kterou hrál v různých fázích jeho života, kniha zdaleka není jen o alkoholu (kdyby byla, asi by mne přestala zajímat po několika prvních stranách). Je to ale obecně zajímavá sonda do lidské psychologie (a řekl bych, že J. London je v tomto směru výjimečně bystrý a inteligentní pozorovatel) a v závěru obsahuje i pár zajímavých existencialistických úvah o životě a jeho smyslu.
Přišlo mi to pořád dokola, nějak jsem ani nemohla dočíst. Ovšem Démon alkohol je metla lidstva, s tím souhlasím!
Do poloviny dobré,pak už jen chlast a chlast (vlastně už že začátku ale to jsem četl v podroušeném stavu,to člověku tak nepřijde) .A jelikož čtu knihy jen po práci v různých hospodách a pakliže jste alkoholik jako já,nevíte jestli čtete knihu či svůj životopis.Ale je to krásný příběh jako můj alkoholika.
Filipika proti alkoholu a jeho tolerováním společností. I po více než sto letech stále aktuální.
Parádní knížka, kde se Jack vyznává v podstatě k tomu, že pil kvůli tomu, že ostatní pili také. Vlastní selhání příliš nepřipouští a vzhledem k biografii "Námořník na koni" je jasné, že nám toho ještě docela dost zatajil, zejména alkoholismus v poslední čtvrtině svého života. Maximálně čtivá kniha, podobně jako My děti ze stanice zoo.
Hezká kniha, která skvěle popisuje nástrahy alkoholu. Je také zajímavé se zamyslet nad tím, jak si autor myslí, že se další naše generace postarají o to, aby se jejich děti nedostaly k alkoholu. A jaká je současná doba? Naprosto stejná. Chlastu je všude plno a kdo z teenagerů pravidelně nezvrací po víkendové akci, jakoby ani nebyl.
Velmi zajímavá knížka. Nikdy by mě nenapadlo, že se toho dá o chlastání tolik napsat. Ale ona není jen o alkoholu. Ale také o životě, o životě v iluzi, v polopravdách. O tom, že i když už vše máme, pořád nám něco chybí. O tom, jaký by život mohl nebo měl být, ale jaký je ve skutečnosti. A nebo to není skutečnost... Kniha, dnes už více jak sto let stará, je svým sdělením myšlenek a pocitů velmi aktuální. Sám jsem se v ní několikrát našel. Ve věcech, nad kterými jsem přemýšlel podobně jako autor, nebo jsem prožil podobnou zkušenost. Někdy mi také připadlo, že kniha vlastně není vůbec o alkoholu. A nejzajímavější pasáže často nejsou o pití. Jack jen popisuje svůj život a dobrodružství, která prožil, své pocity. I bez výčepů by to vše bylo velmi poutavé. Ale Démon alkohol je prostě všudypřítomný. Tenká knížečka, skrytým obsahem tak objemná, že by naplnila hned několik svazků. Některé pasáže jsou jak dobrodružný román, v jiných se nic neděje. O to více nad nimi ale musíte přemýšlet. Proč vlastně člověk pije? Aby zapomněl na bídu skutečného života a žil v iluzi? Nebo aby se z iluze dostal a poznal pravdu? A vlastně jestli naučit se pít, neznamená nepít vůbec?
Jack London je jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Tohle je taková jeho autobiografie. Četl jsem ve verzi, kde vydavatel myslím lépe zvolil název. Oproti původnímu trochu bulvárnímu Démon alkohol, zvolil překlad z originálního John Barleycorn na Pan Ječmínek. Jack London Pana Ječmínka taky několikrát zmiňuje v ději. Tato imaginární postava je taky ústředním činitelem celé autobiografie. Láká Londona k pití alkoholu a provádění různých nebezpečných a podivných kousků.
Celá kniha působí trochu smutně v tom, že autor toho zažil opravdu hodně. Plavil se s ústřicovými piráty, hledal zlato na Aljašce, jezdil na dlouhé výlety s manželkou na koni, přeplul oceán, napsal spoustu skvělých a úspěšných knih, atd.. Ale celou dobu je pronásledován Panem Ječmínkem, který ho svádí na scestí.
Smutná myslím v tom, že můj názor je trochu opačný než autorův. Který vypráví, o tom, že si s Panem Ječmínkem nikdy neměl začínat. Myslím, že kdyby se London s Ječmínkem vůbec neznal, tak by jeho život zdaleka nebyl tak pestrý, a možná by nenapsal ani žádnou zajímavou knížku. Samozřejmě nic se nesmí přehánět, Londonův život skončil dost brzo. Každopádně, kromě neuvěřitelného autorova života se taky jedná o dost dobrou studii nárazového alkoholika. Jenom pro to smutné vyznění, bych ho asi někomu, kdo se léčí z alkoholismu nedoporučil.
Taky jsem někde četl, že tahle kniha byla jedním z iniciátorů americké prohibice v roce 1920.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1974 | Bílý Den |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Démon alkohol je kniha, která může být velmi dobrou vstupní branou do světa literatury Jacka Londona, protože se jedná o hloubkovou a dlouhodobou sondu do autorova myšlení, které bylo silně formováno zásadními okamžiky jeho života, jež jsou v knize často mezi řádky nastiňovány. Samozřejmě alkohol v tomto ohledu také nechává silný zářez v autorově mozkovém závitu a definuje jak Jackův život, tak pravděpodobně i jeho smrt, ke které dochází 22. listopadu 1916, kdy se London při snaze zahnat bolesti způsobené urémií předávkuje morfiem.
Jack v názorovém shrnutí poslední 39. kapitoly kritizuje systém, ve kterém je všudypřítomný alkohol všem dostupný a ponouká ke striktní alkoholové prohibici, která snad jako jediná může spasit mladé a dosud suché lidské duše. Prohibici autor obhajuje také tím, že s abstinencí všech ostatních bez problému dokáže abstinovat i on samotný. Zároveň je patrná i Londonova snaha uzavřít s poslední kapitolou i koketování s alkoholem, což se však úplně nedaří a autor si do budoucna vytyčuje možnost příležitostného pití, protože se poněkud alibisticky popisuje jako zkušený piják, který už dobře ví, jak neprobudit své vnitřní démony. Ve výše nastíněných názorových tendencích je kniha opravdu poctivým náhledem do pijákovy duše a pijákovi jiného času i kultury (mně), může mnohé skutečnosti osvětlit dříve, než se k nim propije sám.
Z Jackova popisu mám pocit, že s alkoholem je všechno něco za něco a jestli alkohol v životě člověku něco dává, nastane den, kdy si začne vybírat své pohledávky i s lichvářskými úroky. V tom případě se může stát, že se na stará kolena nedobrovolně stanu asketou, protože mnohému ve svém životě vděčím právě alkoholu. Nicméně, jestli jsem si díky knize něco uvědomil, tak to, že cesta ke skutečně devastující formě alkoholismu může být zdlouhavá a přechod do této fáze nenápadný. A o mých tehdejších výkřicích do světa, že se alkoholikem nikdy nestanu, si dnes trochu myslím, že mohou být naopak závdavkem průběhu zcela opačného a že se můj pijácký osud může ve vzdálenější budoucnosti naplnit, podobně jako vychlazená sklenice hladinkovým ležákem. Jacku, tvoje literatura mě trochu znervózňuje.