Pan Ječmínek
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461050/bmid_pan-jecminek-Ol5-461050.jpg
4
614
614
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1921 , B. Kraft, Nakladatelství dobrých autorůOriginální název:
John Barleycorn, 1913
více info...
Přidat komentář
Po dočtení jen přemýšlím, jestli se ze mě nestane abstinent...
Rozhodně knihu doporučuji.
Ach jacku, jacku (mimochodem, věděli jste, že to znamená Honza?!)...A koho hned napadá ten Daniels, je jasný případ...kdyby na něj byly prachy. (Já su teda spíš Jelínek-Myslivec-Božkov klasa. A Kozel. Tss, áááách.). Raději nehodnotím.
Dosti otevřené čtivo... o otevřených lahvích a hlavně vyprázdňovaných lahvích. Čistokrevná úkázka rčení "špatná společnost kazí mravy".
Mne sa asi zo všetkého najviac na tejto knihe páči jazyk, akým je napísaná. Ako umelecky sa dá písať o alkohole, o stavoch, ktoré prináša, o pijanoch, z ktorých má každý z nich s Majstrom alkoholom iný vzťah... Presne to som od knihy aj čakala a v podstate ma to aj prekvapilo, aká existuje rôznorodosť rovín opitosti a koľko zaujímavých slov sa dá napísať v súvislosti s najväčšou metlou ľudstva.
"Podajú mi špiritusu, slabo zmiešaného s vodou a hneď ma popadne jarosť, červy mi vojdú do mozgu a Majster mi šepce, že život je veľkolepý a my všetci smelí a krásni - slobodní duchovia, rozvaľujúci sa ako bezstarostní bohovia po pažiti a posielajúci tento pľuhavý, sfľandravený svet konvencií do horúceho pekla." a na druhej strane „Majster sa zalieča slabosti a nezdaru, únave a vyčerpanosti. Je ľahkou únavou. A po celý čas luhá. Telu dodáva nepravej sily, duchu nepravého vzletu a veciam vzhľadu toho, čím nie sú, viac krásy im dáva, než majú..."
„Ach – a to mluvím na základě svých pozdějších zkušeností – bůh mě chraň před většinou těch průměrných mužů, kteří mají chladná srdce a chladné hlavy, kteří nekouří, nepijí, ani neklejí a nedopouštějí se ničeho, co je smělé, hazardní a vyzývavé, protože do jejich chabé tkáně se nikdy nezabodly ostny a trny života, které nutí člověka, aby překročil své meze a byl odvážný jako ďábel. S takovými se nesetkáváme ve výčepech, ti se neposmívají ztraceným nadějím, ani nevzplanou touhou po dobrodružství, ani nemilují šílenou láskou nebeských dětí. Mají příliš mnoho starostí, aby si uchovali nohy v teple i klidný tepot svých srdcí a honili se za pochybnou kariérou, jež odpovídá průměrnosti jejich ducha.
A proto žaluji na svého Démona. Právě ty dobré chlapíky, kteří za něco stojí, chlapíky, jejichž slabostí je přemíra síly, přemíra ducha a žáru, ohně a nezkrotnosti, nenechává na pokoji a ničí je. Jistě, ničí též slabochy, avšak o těchto nejhorších příslušnících lidského plemene tu nemluvím. Mě zajímá, že Démon alkohol ničí právě ty nejlepší z nás.“
Na můj vkus London trochu moc upřednostňuje temperamentní a smělé typy, které „shoří, nevyhasnou“. Jemu samému se ale v odvaze a elánu překračovat své meze opravdu málokdo může rovnat. Do dvaceti let prožil tolik dobrodružství, o kolik většina z nás ani snem nezavadí. Jack London – inspirace pro pecivály a ustrašené duše.
Kniha je to skvělá, ale název a tím pádem neustálý výskyt démona v textu mi nesedí. Často to posouvá význam vět v porovnání s Johnem Barleycornem v originále někam jinam, k tupému moralizování.
Není moc příležitostí k tomu, aby člověk fandil takto parádnímu „vožungrovi“. Ale tady prostě musí…
Krásné nesnáze alkoholu a jen alkoholu. Kniha ze života alkoholika a dobrodruha. Nuzáka a nicky. Trošku obdobná dětem ze stanice Zoo. Ale přiznám li se trochu se slabou vůlí, někdy jsem měl skoro chutě ten očistec projít také a jen si dát pálivý destilát na spálené vnitřnosti. Tak krásně London popisuje a píše lehkou rukou, že mě skoro k tomu alkoholickému peklu spíše lákal. :)
Pasáže popisující jednotlivé zážitky a životní období jsou velmi čtivé a poutavé, úvahy o společnosti, prohibici, zkrátka ty sociologické již s odstupem času řekněme "roztomilé", kdy autor rád popírá sám sebe. Přeci jen tohle asi nebyla úplně Jackovo parketa, tedy socialisty, které pro volební právo žen zas moc není, ale tu prohibici by odhlasovat mohly. Nejlepší je v tomto ohledu však asi závěr, kde je na několika stranách popisováno všechno zlo způsobené pitím a následně je až oslavní pasáž, co vše díky němu zažil, že v podstatě nelituje a do žádných chlapeckých klubů bez pití stejně s kámošema nechodili, i když mohli.
Jak se z relaxačního alkoholika stát alkoholikem z nudy. Působivá kniha, kdy sice se závěrem v podobě nutnosti prohibice nesouhlasím, ale zároveň uznávám, že slabším lidem se sklony k závislostem nic jiného než úplné odříznutí nepomůže.
Když víte, že je to kniha o porážení démona alkoholu, tak tam nehledejte víc, autor prostě zaznamenal temné období svého života a dobře.
Bohužel, čekal jsem mnohem více. I přes některé zajímavé a čtivé pasáže mne tato kniha moc nebavila. Ano Jack prožil velmi pestrý a zajímavý život, o to více mne zaráží jak nudně ho dokázal popsat. Ale poselství je jasné - děti nechlastejte tolik, nebo se z toho jednou po... A to je svatá pravda.
"Nikdy s ním nejsem míň zadobře, než když je se mnou a když se zdá, že jsem s ním nejvíc zadobře. Je to král lhářů. Je nejupřímnější z těch, kdo říkají pravdu. Je to vznešený chlapík, v jehož společnosti si připadám jako ve společnosti bohů. Jeho cesta vede k čiré pravdě a ke smrti. Popřává nám jasné vidění i šálivé sny. Je nepřítelem života a učí nás větším moudrostem, než kam sahá naše životní moudrost..." Podle mých zkušeností s alkoholem tohle autor vystihl dokonale! Sdělil nesdělitelné. Démon alkohol to umí nekonečně mnoha způsoby..
Není to Zola a jeho působivý Zabiják. Ale je pravdou, že ač se jedná o stejné téma, oba autoři ho pojali jinak.
Londonův Démon je tak trochu těžkopádný, opakující se myšlenky časem začínají nudit, unavovat a ztrácet na své působivosti. Sem tam se mi zdálo, jakoby si autor obhajoval své pití. Ale v něčem měl pravdu: totiž alkohol a společnost jsou skutečně siamská dvojčata.
Ale stále si myslím, že se to dalo zkrátit a napsat poutavěji. I když ode mne to zní krapet divně:)
Pokud nemáte dobrou náladu a venku prší jako dneska, tak rozhodně nedoporučuji číst. Jinak by Vás mohl démon snadno dostat :)
Jacka Londona jsem definitivně zařadila na svůj list nejoblíbenějších autorů a tuto knihu do svých nejoblíbenějších knih. Líbí se mi syrový styl psaní, kterým se Jack London vyznačuje. Z jeho psaní je patrný, že žil neuhlazený život plný zvratů, musel se probojovat z velice bídných podmínek do společnosti bohatých a vzdělaných lidí (smetánky), aby zjistil, že tito lidé nejsou ani lepší ani horší než jiní lidé a ani jeho samého nedělají lepšího. Tyto dva životní protipóly, které ve svém životě zažil, poznamenávají jeho autobiografie - Martin Eden a Démon alkohol. Pro pochopení a poznání Jacka Londona je nejlepší přečíst obě knihy, získá se tak celistvý obraz o jeho životě a smýšlení.
Démon alkohol měl sloužit a slouží jako memento pro všechny populace, generace o plíživě ničivých schopnostech této legální drogy.
Stručněji - krásná kniha!
Velmi čtivě a zajímavě napsaná kniha o autorových zkušenostech s alkoholem. Vlastně by se dalo říct, že je to dlouhý esej. Hodně z působení alkoholu je slovy nesdělitelné, ale London se dokázal dostat až na samou hranici sdělitelnosti. Zajímavé je též sledovat jeho předliterární život, přecházející posléze v život uznávaného spisovatele žijícího v blahobytu. Mnohé z toho, co je v knize, bych mohl z vlastních zkušeností s alkoholem podepsat.
Pokiaľ ste čítali Martina Edena a knihu zbožňujete ako ja, určite nevynechajte ani knihu Démon alkohol. Obdivuje Jacka, že dokázal tak fascinujúco písať o vlastnej závislosti, ktorá sa ho držala zubami-nechtami od mladosti až po starobu...
„Nesmíme však zapomínat, že Démon alkohol dovede měnit svou podobu. Právě tak jako ke slabým a vyčerpaným obrací se i k těm, kdo hýří silou a mají přemíru životnosti, anebo naopak k těm, kdo se nudí a zahálejí. Vezme si pod paží kohokoli, ať je v jakékoli náladě. Síť přeludů dovede rozprostřít nad každým člověkem. Za uhasínajíci světlo dá nové, za holou skutečnost dá pozlátko iluze a nakonec oklame každého, kdo si s ním zadá.“
Autorovy další knížky
| 2020 |  Tulák po hvězdách |
| 2002 | Démon alkohol |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1974 | Bílý Den |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Jack London je jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Tohle je taková jeho autobiografie. Četl jsem ve verzi, kde vydavatel myslím lépe zvolil název. Oproti původnímu trochu bulvárnímu Démon alkohol, zvolil překlad z originálního John Barleycorn na Pan Ječmínek. Jack London Pana Ječmínka taky několikrát zmiňuje v ději. Tato imaginární postava je taky ústředním činitelem celé autobiografie. Láká Londona k pití alkoholu a provádění různých nebezpečných a podivných kousků.
Celá kniha působí trochu smutně v tom, že autor toho zažil opravdu hodně. Plavil se s ústřicovými piráty, hledal zlato na Aljašce, jezdil na dlouhé výlety s manželkou na koni, přeplul oceán, napsal spoustu skvělých a úspěšných knih, atd.. Ale celou dobu je pronásledován Panem Ječmínkem, který ho svádí na scestí.
Smutná myslím v tom, že můj názor je trochu opačný než autorův. Který vypráví, o tom, že si s Panem Ječmínkem nikdy neměl začínat. Myslím, že kdyby se London s Ječmínkem vůbec neznal, tak by jeho život zdaleka nebyl tak pestrý, a možná by nenapsal ani žádnou zajímavou knížku. Samozřejmě nic se nesmí přehánět, Londonův život skončil dost brzo. Každopádně, kromě neuvěřitelného autorova života se taky jedná o dost dobrou studii nárazového alkoholika. Jenom pro to smutné vyznění, bych ho asi někomu, kdo se léčí z alkoholismu nedoporučil.
Taky jsem někde četl, že tahle kniha byla jedním z iniciátorů americké prohibice v roce 1920.