Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35511/bmid_pan-kaplan-ma-stale-tridu-rad-IYy-35511.jpg
4
1271
1271
Klasická humoristická kniha o středoevropském vystěhovalci, který se úporně prodírá úskalím angličtiny ve večerní přípravce pro dospělé v New Yorku. Jedna z nejoblíbenějších humoristických knih tohoto století v kongeniálním překladu Antonína Přidala. Humor je postaven především na zápase přistěhovalců do USA s angličtinou a na urputné vážnosti, se kterou ke svému vzdělávání přistupují. V roce 1963 autor svou již legendární knihu přepracoval a doplnil o další epizody a postavy, aniž by narušil neopakovatelnou atmosféru díla, které baví již několik čtenářských generací. Po čtyřiceti letech od prvního českého vydání to byla i příležitost pro překladatele Antonína Přidala, který se svého úkolu zhostil s chutí a fantazií a ukázal široké možnosti i mnohé záludnosti češtiny vynikajícím způsobem.... celý text
Literatura světová Humor Příběhy
Vydáno: 1987 , OdeonOriginální název:
O Kaplan! My Kaplan!, 1976
více info...
Přidat komentář
Vzhledem k tomu, že se v knize humor stále točí kolem jednoho, stačil by poloviční počet stránek. Potom už je důvod smát se čím dál menší. Ocenit lze překlad.
"Přebásnění" panem Přidalem nemá chybu a mohu ji doporučit každému, kdo rád vytváří "čestinské pasqily". Já tedy rozhodně ano a tyto moje "vítvory" předkládám k posouzení vnoučatům. Například: "Na vysokém bidle měla vrána svoje bydlo. Zafoukal vítr a obě b*dla spadla." Co tam patří i nebo y? Od páté třídy už nenechají nachytat!
Jazykové hříčky a nedorozumění jsou "špíčkové" po celou dobu, za ně hold autorovi i překladateli (kdysi jsem četla i originál). Po dějové stránce se víc povedla první část, kde jsou životnější situace (velmi mě pobavil výkon suplenta nebo vánoční dárek pro pana profesora) a lepší skladba třídy, kde mají postavy i příběh mimo třídu, který do výuky proniká. Ve druhé části jsou situace někdy trochu křečovitě (třeba vstupy pánů Pfeffera a Teitelmana) a atmosféra ve třídě je až moc bojovná a hádky s jasným rozložením sil se příliš opakují (na frázi "Ustupte o píďu." jsem byla po chvíli celkem alergická). Ani ti noví studenti se moc nepovedli. Ale jazyková "logika" pana Kaplana to vždy zachránila.
A já mám rád celou tuto krásnou knížku. Mám rád pana K*A*P*L*A*N*A, mám rád celou "čídu" a profesora Parkhilla. Těšil jsem se na jejich mluvnická a slohová cvičení, jejich řečnění a musel jsem se při čtení tak smát, že mě slyšeli ostatní, přišli proč se směju. Nakazili se a smáli se zase mně, a pak jsme se smáli jeden druhému dohromady, smích s námi lomcoval až jsme slzeli a popadali se za břicha. Děkuji a vděčím této knize za dobrou náladu a prý i prodloužení čtenářského života.
Četla jsem několikrát. Vždycky jsem se hodně nasmála. Zaručený lék na blbou náladu ;)
Někdo by řekl že je to nuda že se to opakuje.Tak vám vysvětlím pravdu o teto knize
Za prvé: Nemůžete očekávat o knize co má právě být o tom jak gramatika a slova jsou zákeřná v naším případě š,ž,č,ř. Že se nebude opakovat a bude mít i jinou myšlenku NEJDE !!!!!!
Za druhé: Jsou tam i historický vtipy takže tam nejsou jen jazykové vtipy.
Za třetí: Postava Kaplan je skvělé napsaná a nikdy neomrzí.
Tato kniha patří mezi mé nejvíc oblíbené knihy. U málo knih se zamiluji do postavy.Tato kniha to dokázala
Donutilův Pan presor je geniální, četla jsem již hodně let tomu nazad a oživlé audio na Dvojce mě utvrdilo v tom, jak parádní knihu pan Rosten napsal a pan Přidal přebásnil (jinak se to říci nedá).
Audiokniha - nasmála jsem se vrchovatě... a Miroslav Donutil jako pan Kaplan je nepřekonatelný. Kdybych si knížku četla sama, asi by mě tak nebavila.
Překladatelská supertřída. Jinak se Antonín Přidal nedá nazvat, protože zachovat ducha fórků vzniklých z přeřeků, koktů, ubreptnutí, různě pochopených slov z různých útržků různých jazyků, to chce bednu.
Fantastická kniha.
jediné, co oceňuji, je překlad. Vzhledem k povaze knihy to určitě byl pro překladatele nelehký úkol. Ale jinak mě kniha vůbec neoslovila. Bylo to všechno stále dokola. Pro mne ubíjející nuda. Nedočetla jsem. Bohužel...
Moje nejoblíbenější kniha. Myslím si, že český překlad je úžasný. Samozřejmě, že každý má svůj vlastní vkus na humor, ale tohle mi prostě přijde jako neskutečně geniální a vtipná knížka!
Kdyby byla kniha poloviční, úplně by to stačilo. Takhle je to pořád stejné. Neurazí, ale ani nenadchne.
Laskavý humor příběhu je postaven především na zápase s angličtinou nejen pana Kaplana, ale i dalších přistěhovalců do New Yorku. Vážnost, se kterou někteří studenti v kurzu přistupují k výuce, přináší úsměvné situace. Sám se dlouho potýkám s angličtinou, a často se dostanu do podobně humorných situací, nebo si je sám vytvořím, takže v určitých situacích se s panem Kaplanem ztotožňuji. Chápu, že ne každému se tento styl humoru bude líbit, jako třeba mé přítelkyni, která roky vyučovala angličtinu. Pak si umím představit, že takového studenta mít, musí být více než zdraví nebezpečné.
Nehledejte v knize žádnou hloubku, jen jednoduchý humor a zkomolené hrátky se slovy při studiu cizího jazyka. Jen vypnout hlavu a číst.
Četl jsem překlad Eisnerův, poslouchal dramatizaci překladu Přidalova a u obojího jsem se královsky bavil. Samozřejmě že mě pan Kaplan, tedy jako postava, občas lezl pěkně na nervy (a zvláště v audio dramatizaci v podání M. Donutila), zároveň však jsem se hluboce obdivoval umění obou překladatelů.
Absolutní nuda. Asi u žádné povídky jsem se příliš nezasmála, humor mi bohužel přišel hodně pitomoučký... A ani mi tak nevadil pan Kaplan (takových učím u nás ve škole hodně) jako spíše prof. Parkhill, který se mi zdál velmi omezený, neschopný přijmout úkol, který není napsaný bez chyb, a neschopný ocenit snahu a vynalézavost. Často se mi zdálo, že jednotlivé povídky ani pointu nemají, prostě jen skončí klábosení o chybách... Možná jsem zdeformovaná svým povoláním, ale smát se špatně utvořeným tvarům mi prostě nejde, zvláště když na tom stojí celá kniha. Hvězdička navíc za překlad - musel to být oříšek... Ale ani tak se do knihy nepodařilo přenést určitou hravost, kterou bych očekávala.
Další věc, která mi vadí - jsou tam dospělí lidé, již vzdělaní ve svém jazyce... Nechápu, proč jsou prezentováni jako úplní idioti a pan profesor jako ten s patentem na pravdu. Zvláště mě o tom přesvědčila kapitola o slovech řeckého původu - proboha, každý evropský jazyk je má! Nevěřím, že by se dospělí lidé chovali takto pitomě!
Před lety se mi knížka moc líbila, nyní jsem se místy bavila, místy nudila, protože to bylo v principu stále stejné. Nicméně oceňuji překladatele.
Ale ano, je to hezká knížka a já se anglicky stejně lépe než třída pana Kaplana nenaučím.
Citát:
"Koukal, jako dyš neumí spočítat né do pěti, ale ani do půl četí."
„Pana Kaplana“ jsem zvolila jako odpočinkovou četbu během opakování na bakalářské státnice. Fungoval bezvadně – dokud jsem se nepřistihla při tvrzení, že pohanský kníže před křtem „vystoupnul“ z kádě. Pak jsem shledala, že páně Kaplanův úzus by třeba komisi nemusel připadat tak humorný jako mně. A to nemluvím o pohromě, kterou by v mém podvědomí mohlo způsobit, že titulní hrdina překřtil Karla I. na Kódla Jedna.
Když pominu tyhle zvláštní zřetele, je „Pan Kaplan“ naprosto jedinečná kniha. Četla jsem ho podruhé a s předsevzetím, že se k němu po několika letech zase vrátím. Nestává se totiž často, že bych se u knih smála nahlas.
Z toho, že autor i překladatel zakládají humor na jazyku, plyne i celkový smysl pro jeho krásy. Proto stojí za pozornost nejen přímá řeč, ale také všechny ty malebné věty popisující způsob jejího pronesení: třeba „s imperátorským gestem“.
Pro autora, stejně jako pro jeho profesora Parkhilla, je typická úcta k člověku a vzdělání, taková vlídná lidumilnost. Zaujalo mě, že osvojování americké identity se u hrdinů vůbec nevylučovalo s láskou k mateřským zemím a s jinými nacionalismy. (Utopická představa, ale působila roztomile.) Rosten se očividně hrdě hlásil k americké národnosti, zároveň ale přivedl na scénu nadproporční množství židovských postav a propašoval do jejich mluvy spoustu výrazů z jidiš. :)
Mojí nejoblíbenější postavou bezkonkurenčně zůstává Wolfgang Schmidt, citlivý na své „zykavky“.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Pan Kaplan má třídu rád |
| 1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
| 1998 | Jidiš pro radost |
| 2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
Svělé, humorné vyprávění. Střet spousty kultur a povah. Spáč, šprt... a pan Kaplan.
PS: Rochelle Golderbergová - neuduste se pralinkou.
PPS: Ať je vám všem eumoiricky.