Okresní hrdina
Pascal Jousselin
Pan Neporazitelný série
1. díl >
Ve městě je nový hrdina! Pan Neporazitelný! Jistě, má obličej skrytý za maskou, nosí plášť a pomáhá vdovám a sirotkům jako každý správný hrdina, ale také maří plány šílených vědců a jiných padouchů pomocí své úžasné superschopnosti, která z něj dělá toho jediného a skutečného komiksového hrdinu – dokáže se totiž pohybovat mimo panely svého komiksového stripu a tím narušovat čas i prostor! Tím, že narušuje základy „komiksové fyziky“, dokáže vskutku neuvěřitelné věci… a není sám, kdo je nadaný podobnými schopnostmi!... celý text
Přidat komentář
Veľmi hravý komiks plný vtipných a nápaditých momentov. Krátke stripy tomu veľmi sedia a páči sa mi, že hlavný hrdina rieši okrem súbojov so zločincami aj bežné problémy obyčajných ľudí. Samozrejme rieši všetko svojsky a pomocou svojej superschopnosti pohybovať sa medzi komiksovými panelmi. Veľmi svieže.
Každý náruživý čtenář komiksu se nejspíš už setkal s prolomením čtvrté stěny, kdy postava mluví ke čtenářům nebo třeba se samotnými ilustrátory. Běžné to je třeba u Deadpoola nebo Harley Quinn.
Pan Neporazitelný také vybočuje z běžného rámce klasických komiksů, kde komiks je jen forma, jak vyprávět nějaký příběh. Pan Neporazitelný je velmi neobvyklý superhrdina, který si uvědomuje, že žije v komiksu, v poskládaných komiksových oknech, skrz která dokáže proskakovat, a tuto znalost využívá pro dobro všech ostatních.
Na rozdíl od něj si většina dalších postav není této skutečnosti vědoma a ani není schopna této vědomosti využívat. Vyskytuje se zde však i několik výjimek, od rozčileného dědy, přes nešikovného puberťáka až po zákeřné zloduchy, kteří mají nějaké komiksovou formou dané speciální schopnosti. A Pan Neporazitelný je jediný, který si s jejich schopnostmi dokáže poradit.
Komiks má 50 stran, což je tak akorát na to, aby byl nápad dostatečně využit a nestal se nudným a repetetivním.
Dokonalost sama. Tak dobře jsem se nepobavil ani posledně v sákristii, zpovědnici a za havranama s ministrantama. Skvěle vymyšleno, klaním se, 100% a ha, kajzje Mc Cloude, coooo se svojima teoriema;)?
Ještě raz pro jistotu pro pomalejší: 100%
Nápad s přecházením v komiksových panelech nebo procházením skrz stránku je fajn, ale že bych se něčemu zasmála, to ne. Komiks neurazí, ale další díly již vyhledávat nebudu.
Pecka. Jednoduše geniální a zábavná hra s komiksovými možnosti. Čteno s neustálým úsměvem.
Tak tohle... Tohle je prostě geniální. Viděli jste film TENET a měli v hlavě guláš, která postava je "kdo" a "kdy", co se vlastně zrovna děje, proč a komu? Pan Neporazitelný je tak trochu z podobného soudku, Stoprocentní komiksový hrdina si na stránkách dělá, co chce, přeskakuje z okénka do okénka, paradoxy seká jako Baťa cvičky a je při tom tak nápaditý, že se po dočtení rádi vrátíte na začátek příběhu a podíváte se, jak to vlastně celé bylo. Pascal Jousselin to musí mít v hlavě docela zajímavé a nezbývá mi než doufat, že tam má s Panem Neporazitelným ještě řadu dalších knih.
Komiksová geniálnost! Scott McCloud se diví a Deadpool s She-Hulk blednou závistí. Pascal Jousselin zkoumá a napíná možnosti komiksového média k prasknutí. Doufám, že už pracuje na nějakém pokračování. 7*
Pan Neporazitelný je prvním opravdovým komiksovým hrdinou, na kterého jsem u barevného čtení kdy narazil. Nebojí se přelézat z panelu na panel, plně využívat možností výtvarné kompozice a bez pardonu bojovat se zločinem všemi ilustrovanými prostředky, které jsou častokrát mimo chápání jeho oponentů z podsvětí. Ostatně i zde se občas najde protivník, jenž dokáže skutky nečekané, jako procházet skrze stránky, či popírat zákonitosti perspektivy. Ovšem neexistuje nic, co by Pana Neporazitelného mohlo zaskočit na déle než pár sekund. Div, že se ještě najdou takoví, co si myslí, že ho porazí...
Francouzský komiksový umělec Pascal Jousselin vytvořil nevšední čtenářský zážitek, jehož nejsilnější zbraní je především láska k „devátému“ umění. Pohrává si s nepsanými pravidly žánru a s nadsázkou boří zákonitosti juxtapozice. Jedinou slabinou je pouze skutečnost, že styl humoru se brzy okouká a nové nápady chodí pozvolna, což je ale v rámci složitosti ústředního motivu vlastně docela pochopitelné.
Tady jsem udělal velkou chybu - četl jsem nejprve druhý díl. Ten je plný originálních nápadů, některé příběhy jsou dokonce i hodně o přemýšlení, měnila se struktura a tvar stránek... To všechno je i v Okresním hrdinovi, ale přece jen v plenkách. Pan Neporazitelný si vystačí s tím, že proskočí pár panely a je hotovo. Špatné to není, to ani náhodou a kdybych začal tady, tak sliním blahem, ale prostě to tak není. 3,5*