Pan Posleda, přítel študáků
Jaroslav Žák , Vlastimil Rada
V románu Pan Posleda, přítel študáků opouští Jaroslav Žák realistický, byť parodicky pojatý pohled na tehdejší střední školu a čtenář se ocitá ve střední škole plné magických bytostí, kouzel a zázraků. Kdo při hře na babu ji dostane jako poslední, má Posledu a jde s Posledou spát. A tak Vašíček Dusbálek odchází domů s Posledou – malým dědečkem s vousy a kouzelným deštníkem. Posleda s ním odchází napovídat mu při vyučování – a dostane se do souboje se zlým kouzelníkem Labaštou, který využívá školních skřítků Piškuntálků a dalších postav ze školního folklóru. Souboj obou mágů vrcholí bitvou, při které ožívají nejenom postavy ze školních učebnic, ale také – děste se – bytosti ze žákovských kreseb. Jejich souboj ovšem nevítězí magie, ale naprosto nemagická píle a znalosti jednoho z Posledových žáků a odchovanců.... celý text
Přidat komentář
skolni hricka 30 let, ktera ma svoje kouzlo pokud mate radi filmy tipu "skola zaklad zivota" a "cesta do hlubin studakovi duse" ... takova smes obeho ..
Jako malá holka jsem si s chutí přečetla tuto tatínkovu (kdepak je jí asi konec?), náhodou se mi teď dostalo do ruky její novější vydání...bavila jsem se stejně dobře jako před lety. Infiltrace školního inspektora "do ústavu", nemá chybu.
Jeden z inspiračních zdrojů pamětnického filmu "Škola základ života" - lze tu najít třeba známou scénu o bosém chlapečkovi, který byl bosý, protože neměl botičky; nebo o vlkovi, který nese domovníkovi psaní. Já osobně jsem se svého času nejvíc pobavila při simulaci bitvy u Herakleje se slony vyrážejícími ze záchodků, která skončila značnou devastací školního zařízení, což profesor Juchelka komentoval dutým hlasem:"Ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni."
Humorný "študácký" příběh, vtipný a pohádkový, takový český předchůdce Bradavic. Jen jemnějši, kdy zlo nemá šanci vyhrát, zasazený do časů první republiky. Co by asi dnes děti říkaly na karcer, tresty a studentské vězení ?
No, plný počet si to možná až tak úplně nezaslouží (syžet přece jenom moc pohromadě nedrží a také není tak úplně jasné, jestli je to pohádka pro nejmenší, satira na stav českého školství, nebo parodie na dobrodružné romány), ale pro ten jedinečný slovní humor je vše odpuštěno. A ostatně všechno to, co je tady možná nedotaženo, dotáhli a dorazili v budoucnu pánové Miloslav Šimek a Jiří Grossmann.