Pán protektorátu
Emil Hruška
Kniha o Karlu Hermannu Frankovi, nacistovi, který výrazně, někdy zásadním způsobem ovlivňoval dění v Protektorátu Čech a Morava, když předtím se agilně podílel na rozbití Československé republiky, není tradičním životopisem. Jakkoli autor nemohl pominout některá o K. H. Frankovi známá fakta, soustředil se na věci dosud neznámé či méně známé, zato nahlížené někdy v až paradoxních souvislostech. V knize se tak můžeme dočíst nejen o Frankovi samotném a jeho rodině, ale také o jeho poměru k jiným nacistickým pohlavárům (Henleinovi, von Neurathovi, Heydrichovi, Daluegovi či Frickovi), o jeho poradcích, o koncipování protektorátní politiky, podílu na vyhlazení Lidic a Ležáků, či o posledních měsících života. Pojednání o Frankovi a politice jsou zpestřena poněkud odlehčenými kapitolami o jeho údajných aférách, okradení či o „tajné sekretářce“. Knihu ilustruje řada dosud nepublikovaných fotografií.... celý text
Přidat komentář
Kniha obsahuje spoustu informací o K.H. Frankovi a tomu, kdo se zabývá o historii Protektorátu bude jistě přínosem. Obsahuje i spoustu informací o osobách, se kterými přišel Frank do styku v době jeho působení v naší zemi. Informace však nejsou vhodně setříděny a tak jsou spíše podkladem pro studium nebo vlastní rozbor - není to literatura faktu, ani beletrie - je to spíše historická studie.
Důraz na kolaborantství mnoha Čechů vlastence nepotěší. Na druhou stranu i K. H. Frank je v knize vylíčen jako velmi zbabělý a bezcharakterní člověk, tak kniha působí celkem objektivně. Pozitivně hodnotím množství zajímavých informací.
Knihu bych hodnotil s odstupem.
Ve velké míře dělá z Franka oběť Československé justice, což působí kolaborantsky. Autor ale na druhou stranu objasnil i fakta o Frankovi dosud neznámá, což u mě zvyšuje její reputaci.
Knihu doporučuji, ale pokud čekáte zázraky, tak si ji nekupujte, ale raději půjčte.
MK
Hrušku mám rád, není to sice žádný Pekař nebo Šusta, ale vždy umí čtenáři sdělit to podstatné a i spoustu různých a zajímavých drbů. Má čuch na Henleina a i na Franka, monografie o Robertu Giesovi byla už trošku slabší.