Dvě věže
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152018/bmid_dve-veze-ZTP-152018.jpeg
5
7609
7609
Pán prstenů série
< 2. díl >
Nechte se okouzlit strhujícím příběhem kouzelného prstenu, který hraje klíčovou roli v boji dobra a zla v dávné Středozemi. Přidejte se ke Společenstvu prstenu, složeného z hobitů, lidí, kouzelníka, elfa i trpaslíka, kteří se vydávají do země Mordoru s jediným cílem – zničit kouzelný prsten a tak porazit moc Sarumana, pána zla. Společně s nimi prožijete mnohá dobrodružství, stanete se svědky nelítostných bitev a navštívíte kouzelné kraje, kde se setkáte s obry, draky a dalšími dobrými i zlými kouzelnými tvory. Dotisk 2. vydání, 2004... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2004 , Mladá frontaOriginální název:
The Two Towers, 1954
více info...
Přidat komentář
Myslím že svět je perfektní :), ale to že jsem všechno věděl dopředu mi kazilo zážitek.
Delší komentář jsem psala ke knize "Společenstvo prstenu", takže k této jen: "Tolkien byl jednoznačně génius!"
K trilogii Pán prstenů jsem se dostal mnohem dříve, než vůbec vypukla „Tolkienománie“, a jsem tomu rád. V létě 1989 jsem zakoupil první díl a jedním dechem ho přečetl. Pak jsem musel celý dlouhý rok čekat, než Mladá fronta vydala další díl. Čekání jsem si zkrátil přečtením Hobita, kterého jsem si nejprve půjčil z veřejné knihovny a pak i koupil. Následně se vydavatelství dostalo do finančních problémů a nebylo jisté, jestli to vůbec ustojí. Měl jsem velký strach, aby třetí díl nezůstal jenom v edičním plánu. Vše dobře dopadlo a měl jsem možnost dočíst celou trilogii až do konce.
Musím říct, že první kniha se mi líbila ze všech nejvíce. Seznamování se s celým Tolkienovým světem a stále ještě spíše komorní příběh, to bylo to hlavní, co mě úžasně bavilo. V dalších knihách trilogie se celý příběh již posunul od trojice hobitů k politice, vyšším zájmům a najednou to celé bylo někde jinde.
Když se pak objevil film, vypukla mánie a hobiti, elfové, Gandalf a spol. začali vykukovat na každém rohu (pomalu aby se člověk bál otevřít konzervu), byl jsem trochu znechucen a nutno říct, že mi to požitek z celé série poněkud narušilo.
řeknu to asi tak, když jsem četl po 2-3kapitolách tak mi to přišlo jako dobrá knížka ale teď co jsem si poležel 2dny v nemocnici a četl to v kuse, tak je to pěkně nudná blbost, pořád jen popisování krajiny tak složitě a obsáhle že si to nikdo nemůže dost dobře představit... Tak o polovinu kratší by se dala napsat a silně uvažuji jestli se vůbec pouštět do třetího dílu....
Tolkien vytvořil opravdu velkolepý svět, který právem náleží mezi klasiku. Je ale možná až moc složitý. Za mě dostává jen 4 hvězdy, kniha mě místy dost nudila vleklými popisy.
Úžasné pokračování úžasného začátku... Čtenářům doporučuji knihu dočítat s Návratem krále při ruce - vidím to jako dnes, jak jsem v podkroví napjatě dočetla poslední stránků půjčených Dvou věží a propadla jsem panice, co se asi může stát dál, přemýšlela jsem, komu mám zavolat, aby mě uklidnil... a pak mi došlo, že kdyby to s hlavními hrdiny na konci druhého dílu dopadlo špatně, třetí díl by byl asi mnohem stručnější. Navíc postavu Oduly považuji dodnes za původce mého chorobného strachu z pavouků, určité pasáže jsem asi neměla číst osamotě před spaním!
Příběh nabírá spád, dějové linie se rozchází, musíme toho vnímat více, autor jako by zvyšoval své nároky na čtenáře. Přesto jde o skvělé dílo, které nesmí upadnout v zapomnění.
Druhý díl této fantasy série mě nijak nezklamal. Čtení knihy jsem si užila, i když jsem ji četla déle než Společenstvo prstenu. Hodně často přemýšlím o tom, jak výborným spisovatelem J.R.R. Tolkien byl. Vymyslel si úžasný svět s vlastní historií a jazyky. Vždy, když jeho knihy začnu číst, připadám si, jako bych se opravdu objevila ve Středozemi.. Ano, klobouk dolů před jeho fantazií. Pan Spisovatel svůj příběh opravdu líčí bravurně. Více mě asi ale bavila až druhá půlka knihy, kde se objevuje můj oblíbený Sméagol. Je to chudák a opravdu ho lituji, ale nemůžu si pomoci a vždy, když začne mluvit, se musím smát.
"Nic jsme neudělali, a oni na nás skoší jako košiška na myšišku, viď, milášku."
Takže u mě rozhodně vede postava Gluma. Dále mám stále rádaGandalfa, Gimliho a Legolase. Líbila se mi jejich hra Kdo zabije více skřetů? Zajímavé postavy v tomto díle jsou Enti a pavoučice Odula. Takže nemůžu hodnotit jinak, než plným počtem hvězdiček (byl by to hřích hodnotit tuto Knihu jinak). Jestli se čtením této knihy váháte, puste se do ní, jisstě, jisstě.:)
Skvelá kniha, len je trocha mínusom to, že je dej trošku rozhádzaný. Raz je tam o Frodovi, raz o Pipinovi so Smieškom, inokedy zase o Aragornovi a spol. Ale dobrá kniha, nie je čo vytknúť.
Pokračování příběhu o Prstenu tentokrát nabírá spád a má méně hluchých míst. (Nejvíce jsem se bavila s Frodem, méně už v první polovině knihy, kde o Frodovi moc nebylo). Určitě se těším, co nabídne poslední závěrečný díl.
Skvělé pokračování knihy až na druhou část, kdy tam vystupují Frodo, Sam a Glum. Tam mi to přišlo občas nudné a moc zdlouhavé...
V době, kdy jsem Pána prstenů četla prvně byly mezi vy dáním jedntlivých dílů poměrně velké časové rozestupy. Takže ukončení druhého dílu a čekání na třetí bylo dost nervydrásající.
[[:SPOILER!!!:]]
Opravdu nepříjemné překvapení jsem prožil při vzkříšení Gandalfa. Tím autor vrací děj zpět do pohádkovosti, podpořené neschopností temných sil dosáhnout byť i jen dílčího úspěchu. Veškerý strach o hrdiny vzal za své, jsou zcela neporazitelní. Snad jedině když sami selžou, jako Boromir, nechá je autor potrestat smrtí, i když předtím projdou katarzí a svým závěrečným hrdinským skutkem vše špatné přebijí.
Zcela ploché teritoriální a rasové rozdělení dobra a zla působí v dnešní době naprosto nepřijatelně. Těch několik lidských hrdinů, kteří zaváhají, to nemůže napravit.
[[:SPOILER:!!!]]
Štítky knihy
přátelství elfové zfilmováno Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
“V jedné věci ses nezměnil, můj drahý příteli,” řekl Aragorn. “Pořád mluvíš v hádankách.”
“Cože? V hádankách?” řekl Gandalf. “Ne, mluvil jsem nahlas k sobě. To už je zvyk starců: vyberou si nejmoudřejšího z přítomných a k němu mluví; dlouhá vysvětlení, která potřebují mladí, jsou únavná.”