Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Pán prstenů série
< 1. díl >
Společenstvo prstenu je prvním dílem spletité ságy, v níž hlavní roli hraje kouzelný prsten, jehož přičiněním se hrdinové dostávají do odvěkého sporu mezi silami dobra a zla. Příběh se odehrává v bájné Středozemi a volně navazuje na děj knihy Hobit, na jijíchš stránkách Tolkien poprvé rozezněl temné i jásavé struny své imaginace. Společně se členy Družiny Prstenu prožijí čtenáři nezapomenutelná dobrodružství, stanou se svědky nelítostných bitev, navštíví kouzelné kraje a seznámí se s elfy, trpaslíky, obry, draky a dalšími pohádkovými bytostmi — především však s hobity a jejich ochráncem, moudrým čarodějem Gandalfem…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2001 , Mladá frontaOriginální název:
The Fellowship of the Rings, 1954
více info...
Přidat komentář
No nevím. Po čase mi došlo, že to musím číst trochu s rezervou. Autor je místy až zbytečně popisný, některé odstavce lze skoro přeskočit, množství (ale opravdu obrovské množství) názvů si vůbec nemusím pamatovat. Je to bohužel svět, kdy má každý kámen či kopeček své jméno a bohatou historii. Ano je to krásné povídání, ale všeho moc škodí.
Celá kniha obsahuje z 90% popis cesty party dobrodruhů. Snad bude dvojka lepší.
Krásné, čtivé, okouzlující :-) Není nic lepšího na utrapenou duši, že se nechat vtáhnout do světa Pána prstenů a užívat si světa fantazie :-)
J.R.R.Tolkien, o kterém dnes mohu s klidným srdcem říct, že to byl opravdový génius, mě přenesl do svého úžasného světa. Společenstvo byla první knížka, kterou jsem od něj četl, a jsem rád, že to bylo ještě před zhlédnutím filmu (i když i ten je super). Sice mě z trilogie bavila nejmíň, i tak je to ale nádherná knížka.
Pána prstenů jsem poprvé viděla jako film a byla jsem zvědavá i na knížku. Ta se mi dostala do rukou od mé babičky. Podle ní to je pohádka pro dospělé. Možná má pravdu, ale vždycky si to ráda přečtu. Líbí se mi propracovanost Středozemě, elfština, mapky, postavy. Prostě všechno.
Díky Čtenářské výzvě jsem se ke společenstvu Prstenu konečně dokopala, a teda... něco takového jsem ještě nečetla.
Ráda bych tady napsala komentář rozdělený na "Co se mi líbilo" a "Co se mi nelíbilo", ale v tomhle případě to nejde. Tady všechny věci, které mi vadily, mi k téhle knize prostě seděly.
Takže, co se mi líbilo?
- Postavy. Byly tan nádherně vykreslené. Nebyly černobílé. Byla na nich vidět nedokonalost, strach. Ze začátku jsem obdivovala Sama pro jeho oddanost Frodovi, postupem času mi ale přijde víc zajímavý Legolas. U něj jsem nejvíc zvědavá na jeho vývoj. (Odchod z Lórienu a Gimli mě taky velice překvapily.)
- Tady je ta věc, která mi "vadila", a to styl psaní, na jaký nejsem zvyklá. Vždycky, když jsem si chtěla začít číst, musela jsem se uklidit někam, kde nebyl hluk, abych se mohla dostatečně soustředit, takže se nekonalo žádné čtení o přestávkách ve škole nebo v hudebce, což byla škoda. Nebylo to ale tak, že bych se s textem prala a neuměla se do něj vžít. Jakmile jsem se začetla, četla jsem a neměla jsem chuť knihu odložit. Tenhle styl psaní prostě k tomuhle příběhu sedí má podle mě velký podíl na třetí a podle mě nejdůležitější a nejkrásnější věci.
- Atmosféra. Společenstvo mělo tu nejnádhernější, nejkouzelnější a nejneobvyklejší atmosféru, na kterou jsem kdy u knihy narazila, a to už od předmluvy autora. Takové pocity, jako jsem měla při čtení Společenstva jsem neměla u žádné knihy. To je to, co dělá tuhle knihu tak úžasnou. Alespoň pro mě.
Nádhera, jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla :).
https://podzimnislunce.wordpress.com/2016/04/16/pan-prstenu-spolecenstvo-prstenu/
Nádhera! Vrátila som sa k Tolkienovi po rokoch (v poriadnom českom preklade, nie nevydarenom slovenskom, v ktorom som čítala Pána prsteňov predtým) a opäť som v Stredozemi až po uši. :)
Tie pokojné opisy prírody, dynamický a napínavý príbeh, krásne úctivé dialógy, množstvo postáv, ktoré si nemôžete nezamilovať, Tolkienov nádherný spôsob rozprávania, no a samozrejme, zrná, zrnká a zrniečka právd nenápadne vsunuté kde-kade, raz ich čuť z úst Gandalfa, raz Legolasa, inokedy Aragorna, Froda, Sama...
Výtečné, halvně ty "vedlejší" části příběhu typu básní a odboček do historie. První část knihy je lepší - například setkání s mohylovým duchem či tajuplná postava Toma Bombadila (která není v žádném případě dětinská) jsou v jistém ohledu vrcholem trilogie. Nádherné.
Krásný, dnes jistě pro všechny známý, příběh, jen popisy krajiny byly místy trošku rozvleklé (na můj vkus, někdo to má rád). Každopádně se vrhám na soupeření Dvou věží :)
Trošku jsem se obával, že si mi to netrefí do vkusu, ale nakonec přečteno jedním dechem. Perfektní čtivo.
Co napsat ke knize, která zásadně ovlivnila nejen literaturu, ale i myšlení generací (a to se vlastně jedná o brakový žánr)? Četl jsem několikrát, ale je to jistě přes dvacet let. Nic není jak bývalo, ale přesto je to i nyní příběh pro radost. Zvláštní, jak zdlouhavé popisy mohou přes svou rozvleklost bavit, jak postavy na pomezí dětinskosti (Bombadil) mohou dýchat hlubokým mýtem.
Nyní audiokniha, přednes Aleše Procházky slušný standard.
Stále nemohu přestat obdivovat autora za tak nádherně promyšlený svět plný kouzelných bytostí a dokonalých detailů. Po přečtení Společenstva nutně potřebuji další díl!
Co mi ale vadilo bylo, že kniha skončila úplně stejně jako film, ačkoli se v ní prý měla odehrát ještě bitva se skřety. Asi jsem přečetla jiné vydání, takže příště si na to musím dát pozor.
Knihu jsem četla už několik let zpátky, bylo mi 12 let. Přivedl mě k ní film, který jsem viděla jako první, i když na první pokus mě moc nebavil. Pak jsem se ale ke knize dostala a bylo to jasné. Kniha je velice poutavá a nejvíce mě uchvacoval ten kouzelný svět, hobiti a elfové. Určitě se ke knize znovu někdy vrátím a to skutečně ráda, protože se vsadím, že mi toho hodně uniklo.
Poprvé jsem četla asi ve 12ti letech a kupa věcí mi unikala. Pamatuji si jen, a to jsem si druhým čtením potvrdila, že knížka je stylem psaní podstatně "hutnější" a "těžší" než Hobit. Tentokrát se mi četla hůře, protože jsem na ni neměla klid a nemohla jsem se dostat do takového toho transu (chcete-li "flow"), neustále mne někdo z knihy vytrhoval a každý návrat byl těžší a těžší. Od Elrondovy rady ale tempo knihy podstatně roste a další události již mají spád.
Můj muž, který nejprve viděl filmy, nutí mne na ně koukat několikrát do roka a k Vánocům si koupil prodloužené verze, si položil otázku, zda by se mu kniha líbila i tehdy, kdyby neviděl film. Je pravda, že filmy mám už tolik pod kůží, že mi minimálně obrazy krajiny vyvstávaly při čtení před očima. Líbí se mi zobrazení Kraje i hobitů, i když to, jak Peter Jackson zkazil postavu Pipina mu neodpustím. Ten je v knížce sice nejmladší z hobitů a místy lehkovážný, jinak to ale není žádný pitomec a svoji roli ve Válce o Prsten hraje velice důstojně. Naopak Boromir na mne při čtení působil mnohem záporněji než při sledování filmu, kde mu Sean Bean dodal grácii a mužnost.
Nicméně film mne trochu ochudil o malování obrazů vlastní myslí, takže těžko po druhém čtení hodnotit. Těším se, až se prokoušu trilogií a vrhnu se na Silmarillion, který mne poznamenal mnohem víc. Asi jako Samvěd Křepelka miluju elfy :-).
Konečně jsem se dostala k tomu si tuto knihu přečíst.
Byla ještě lepší, než jsem očekávala. Úžasná knížka od geniálního autora.
Štítky knihy
elfové magie zfilmováno putování Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobiti
Autorovy další knížky
2006 | Společenstvo Prstenu |
1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
2007 | Návrat krále |
2006 | Dvě věže |
2007 | Húrinovy děti |
Někdy je to až moc zdlouhavé.