Pan šéf
Goffredo Parise
Román, vyznamenaný nejvyšší italskou literární cenou Premio Viareggio, představuje groteskní sci-fi ze současné konzumní společnosti. Rozvíjí příběh nadějného mladíka, který se dostává do mamutího podniku.
Přidat komentář
Označení sci-fi, byť groteskní, je opravdu hodně nadnesené. Groteska možná, ale neberte si ji do postele, ledaže byste potřebovali brzo usnout.
„Nadsázka, groteskní situace, trpký a kousavý humor…“ tak je prezentován román Goffreda Parise Pan šéf. „Zpodobňuje konzumní společnost, která zbavuje člověka povinnosti myslet, zato mu však přesně vymezuje funkci ve svém soukolí.“ Takto definovaná charakteristika je bezesporu více než trefná a merito věci odpovídá tomu, co se čtenářům dostává do rukou. Na druhou stranu některé anekdoty působí uměle a nekonzistentně, stejně jako neustálé zaklínání se mravností (či jejím opakem). Chvílemi je to tak kolovrátkové, až z toho bolí hlava. Očekával jsem ohnivost a živočišnost v duchu Fantozziho legrácek, namísto toho jsem dostal bezduché dialogy a dějovou sterilitu. Chápu proč je Pariseho kritika lidské morálky oceňována odbornou kritikou, o něco méně už chápu nadšení čtenářských mas. V mém případě se totiž o nějakém uchvácení rozhodně mluvit nedá, spíše jsem se knihou protrpěl k osvobozujícímu konci.
Příběh z korporátu z doby, kdy slovo korporát ještě nikdo nepoužíval... Příběh mladíka z venkova, který nastupuje do velké firmy ve velkoměstě ... postupně ztrácí svoji osobnost a činí stále více kompromisů, aby se zavděčil vedení firmy. Příběh místy lehce neuvěřitelný či nepravděpodobný, nicméně poselství je jasné...
Příběh zkraje naivního mladíka, posléze přizpůsobivého městskému životu především panu šéfovi tak to je realita, která existuje co existuje lidstvo a žádná společnost to nikdy nezmění.