Pán světa
Jules Verne
Pán světa (1904, Maître du monde) je dobrodružný vědeckofantastický román francouzského spisovatele Julese Verna z jeho cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires). Jde o předposlední Vernův dokončený román, který Verne napsal jako pokračování své knihy Robur dobyvatel (Robur le Conquérant) z roku 1886.
Literatura světová Dobrodružné Sci-fi
Vydáno: 1998 , NávratOriginální název:
Maitre du Monde, 1904
více info...
Přidat komentář
Robur udělal jedinou chybu, že svůj stroj nepomaloval ve francouzských barvách. To by si na něj ta závěrečná bouřka netroufla, neboť i přírodní síly mají obecně před tímto národem respekt.
Kniha naväzuje na schému, ktorú Verne použil viackrát: génius, samozrejme, že inžinier, vynájde, vytvorí, skonštruuje (skrátka hocičo, čo ho dovedie k cieľu) dokonalý takmer bezúdržbový stroj, ktorý nielenže po cestách-necestách sa premáva závratnou rýchlosťou, ale aj pláva a to ako na hladine, tak ja pod ňou, ba čo viac pokoruje si aj ríšu vtákov. Lenže, aký má cieľ, prečo to robí, to všetko tu chýba. No a to klišé, že génius musí byť zároveň aj šialenec, hoci predtým bol vizionár, tak to bolo aj tu, Jules neprekročil svoj tieň. Našťastie to bolo čítanie krátke, úsmevné, nezaťažujúce sivú kôru mozgovú a prekvapujúco, neboli tu takmer žiadne zemepisné a historické opisy. Ako celok je to však chudokrvné dieťa Verneovej tvorby.
Tento komentář se vztahuje i na dvě předešlé knihy (Dvacet tisíc mil pod mořem a Robur Dobyvatel), které jsem v poslední době, po více než třiceti letech znovu přečetl. Princip příběhu byl u všech třech knih stejný - nějaký dopravní super stroj, tajemný geniální konstruktér a majitel, na hranici šílenství s nutkáním neustále jen plout, letět nebo jezdit stále vpřed, bez jakéhokoliv logického cíle, nedobrovolní a v případě Robura unesení vězni-cestující, a mezi tím poznávání zeměpisu a mořského světa. Cestování takovými stroji by bylo opravdu fajn, ale prostě tam chybí popsané alespoň nějaké základny k odpočinku mužstva a k samozřejmě nezbytné údržbě takových složitých strojů. To tam fakt chybí.
V Roburovi je sice zmínka o jistém ostrově X, Nemo svůj ostrov s loděnicí zničí a Pán Světa své hnízdo vyklidí a opouští, ale to je všechno. Je to škoda. Rovněž se nedostává ani příliš moc vysvětlení, proč to ti vládci strojů všechno dělají, a vůbec jaké mají plány se svými vězni-cestujícími...
Ty knihy by byly lepší, jejich možný potenciál nevykvetl.
Proto myslím, že Verne ovlivněn a veden svým nakladatelem, psal prostě jen pro děti a dospívající mládež. V tom věku to bylo dobré čtení. Ale v dospělosti už to takové není, škoda.
Každopádně Pán Světa má spád a kromě nesmyslného konce je to stále svižná a čtivá kniha, zřejmě ovlivněna už Vernovým synem, který některé knihy dopsal, nebo částečně přepsal.
No nevím nevím. Jules to na stará kolena vzal pěkně od podlahy, vymyslel rovnou všeživelný stroj (dneska následovaný létajícími auty) a dosadil do něj starého známého – Robura Dobyvatele. K tomu vymyslel krátký, svižný, čtivý, akční, ALE také místy dosti nesmyslný příběh. Robur se z eventuálního dobrodince a vizionáře (z konce 1. dílu) obratem stává šílencem a idiotem, který se na základě vlastnictví malého, byť schopného, ale naprosto neozbrojeného stroje provolává Pánem světa. Vláda Ameriky jej taky prakticky hned, bez cavyků, postaví mimo zákon, Roburova backstory je převedena z dřívějšího stejnojmenného románu (Julek byl patrně rovněž průkopníkem kouzelné formulky Ctrl C – Ctrl V předtím, než to bylo cool), a konec je vzat takovým kvapem, že jsem si ho nevšiml a málem pokračoval čtením zadního obalu.
Za toho skvělého všeživelníka, na Julese dobrou čtivost a za potenciál, jaký to mělo ještě v polovině knihy, dávám aspoň 3 všežravé *.
Podle mě byl Verne svým způsobem snílek,ale výborný a jeho díla se dají číst i po tolika letech.
Volné pokračování Robura Dobyvatele mi přišlo povedenější - pátrání po tajemném čtyřkolém prostředku řítícím se ulicemi, prohánějící se lodi/ponorce po jezerech a netvoru korzujícím vzdušný prostor bohabojné Ameriky pobuřujíce tímto ctihodné občany bylobi díky rozsahu svižné a zábavné. Bohužel pohřbeno závěrem, který z génia vynálezce udělá psychopatického šílence toužícího po vlastní zkáze - 60 %
Patří k tomu lepšímu z Vernova díla. I když se nám mohou zdát technické rekvizity poněkud směšné, na tom přece nezáleží. Julesu Vernovi šlo o něco jiného. A to se dá číst i dneska, to byste nevěřili...
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
(SPOILER) Skvělá postava, skvělá záplatka, žádný plán, směšný konec.
Robur Dobyvatel byl v předchozí knize skvělě vykreslená postava. Jediná věc, která zůstala tajemstvím, byl jeho plán - jasně, chce se ukázat světu, ale má i jiné cíle, jak svět ovládnout, či na svém vynálezu nabýt statusu? Pán světa tyto problémy jen prohlubuje. Proto "pán světa" ničemu nevládne a jen tak si cestuje amerikou.
První polovina knihy se zápletkou vyšetřování je velmi dobře napsaná a navozuje pocit tajemna. O co Roburovi jde? Jak dílky co vidíme zapadají do jeho plánu? Odpovědi ale nejsou.
A konec typu "já nevím, tak do něj třeba uhodí blesk" je směšný i pro esej amatérského pisálka