Pan Tadeáš čili Poslední nájezd na Litvě

Pan Tadeáš čili Poslední nájezd na Litvě
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22847/bmid_pan-tadeas-cili-posledni-najezd-na--u2P-22847.jpg 3 14 14

Polský národní epos o 12 zpěvech, poslední velký veršovaný epos evropské literatury. Odehrává se na malém šlechtickém sídle na Litvě v letech 1811–1812, kdy Poláci doufali v Napoleonovu pomoc při obnově vlastního státu; současně probíhá milostná zápletka a spor mezi dvěma šlechtickými rody.

Literatura světová
Vydáno: , Odeon
Originální název:

Pan Tadeusz czyli Ostatni zajazd na Litwie, 1834


více info...

Přidat komentář

sika444
16.03.2019 4 z 5

Píšu s odstupem. Nejsilněji ve mně rezonuje jemná básníkova ironie a hluboký vztah k vlasti.

Aaron Lewis
25.10.2015 5 z 5

Tadeáše jsem četla dvakrát. Poprvé jsem ho docela dost hrubě odsoudila k nezajímavým knihám. Podruhé jsem byla naprosto nadšená. Časové rozpětí mezi dobou čtení mohly být max. 2 roky. Nevím, co se tak změnilo, každopádně jsem knihu vnímala úplně jinak a pamatuju si ten moment, kdy jsem dočetla poslední stránku a knihu zavřela. Za ten pocit, který někdy u přečtených knih mívám, a to pocit, jako že jste se právě probudili ze sna, dávám plný počet. Znamená to, že mě kniha pohltila a že jsem jí prožila, proto tolik miluju knihy:). Tolik prožitých různých životů.


marmota-b
14.10.2014 5 z 5

Překlad Pana Tadeáše od Elišky Krásnohorské vyšel i v 50. letech; to je ta verze, kterou jsem několikrát četla. Sama to teď vlastním v polštině... jak už knížku znám, jde to číst docela dobře. :-)
Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec a čím víc ji čtu, tím víc se mi líbí. Nejdřív jsem viděla film od Andrzeje Wajdy a inspirována jím se rozhodla přečíst knihu. Napoprvé mi prokousání se něčím, co je v podstatě veršovaný román, trvalo asi dva měsíce (což je na mě opravdu dost; třeba Quo vadis jsem tehdy přečetla ani ne za dva dny). Ale stojí to za to. Není to jen romantická báseň; je v ní plno detailů ze života tehdejší polské šlechty, včetně komických momentů srovnatelných dejme tomu s Jane Austenovou (ovšem na rozdíl od ní samozřejmě v rámci mnohem dramatičtějšího příběhu). O kvalitě knihy z tohohle pohledu podle mě vypovídá i to, že ji přečetl (v polštině!) a bavil se jí i můj táta, který už beletrii téměř vůbec nečte.