Pan Teste
Paul Valéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127862/pan-teste-127862.jpg
4
16
16
Pan Teste zaujímá v tvorbě francouzského básníka, esejisty a filozofa Paula Valéryho centrální místo. Je to sice dílko fragmentární, mozaikovité, mnohé jeho části jsou jenom načrtnuté, dokonce jen suchou jehlou aforismů, ale cyklus testovských fragmentů představuje cosi jako východisko Valéryho životní a umělecké dráhy a dramatu, z nichž vyroste jeho následující dílo. Obsahuje celou jeho poetiku, všechna základní témata, kolem nichž se rozkrouží veškeré jeho myšlení a cítění, celý jeho umělecký program. Program, který si Valéry vytyčil a formoval na samém začátku své umělecké dráhy a který se v dalším životě snažil realizovat, často v zoufalém vědomí, že jde o program v poezii (ale i mimo ni!) nerealizovatelný, absurdní.... celý text
Literatura světová O literatuře
Vydáno: 1971 , OdeonOriginální název:
Monsieur Teste, 1926
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1974 |  Francouzský symbolismus |
| 1927 | Hřbitov u moře |
| 1997 | Mé lásky: z francouzské poezie 15.–20. století |
| 1966 | Básně |
| 1990 | Literární rozmanitosti |
Hutný text, velmi hutný, vyžadující opakované čtení vět, které mnohdy skoro snad ani pochopit nejdou. Závan... Pessoa. Špetka Becketta. "Rozeznávám hloubky, v nichž se vrství mé maso; a cítím pásma bolesti, prstence, póly, třásně bolesti. Dovedete si představit ty živé obrazce? tu geometrii mého utrpení?" [25] (...) "Jak vidíte, pane, jedině ten, kdo se ve slastech nevyzná, bude je chtít oddělit od úzkosti. Přes všechnu prostoduchost umím vytušit, jak asi vyblednou rozkoše, jsou-li ochočeny a podřízeny domácím zvyklostem. Odevzdání a opanování, které doplňují, získávají podle mého mínění nekonečně, jestliže chvíle jejich naplnění se chýlí nepředvídána." [31] (...) "Vyvolat cosi jako úzkost, abych ji mohl rozptýlit." [79] (...) "Opravdu důležité pro někoho - míním někoho, kdo je bytostně ojedinělý a sám - je právě to, z čeho cítí, že je sám." [81] (...) "Bolest je cosi velmi hudebního, můžeme o ní mluvit skoro stejnými výrazy jako o hudbě. Jsou bolesti hluboké a pronikavé, mají svá andante a furiosa, táhlé tóny, fermaty, arpeggia, progrese - náhle pomlky atd. [85] (...) "A přece, jaké pokušení je smrt. Něco nepředstavitelného, co v mysli vyvstává střídavě v podobě touhy a hrůzy."