Pan Theodor Mundstock
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294209/bmid_pan-theodor-mundstock-ahj-294209.jpg
4
834
834
Autorův románový debut (1963) byl už ve své době oceňován jako mimořádný literární čin. Co hlavně upoutalo pozornost, byla originalita Fuksova životního názoru a způsob vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, čestného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě a hledajícího postup, jak se ubránit a uniknout před blížícími se hrozbami. Osobitá je vypravěčova perspektiva, takže četba provokuje nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, jestli je příběh bláhový a groteskní, nebo smutný. Ani nevíme, jestli román myslí na tísnivý obraz doby, anebo na docela osobní autorovu úzkost. Právě ze sugestivní tajuplnosti se rodila autorova sláva zasahující nejenom českou kulturu. Hned následovaly překlady do mnoha jazyků a dílo se tak obracelo k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou soudobého člověka. 2. vydání.... celý text
Přidat komentář
Přízračná atmosféra světa na hranici racionality a těžkého snu ... světa plodícího absurdní realitu zdeformovanou okolnostmi ... Vás obestře už na prvních stránkách ... sledujete marnou snahu o přizpůsobení se téhle absurdní realitě a uzavření se do vnitřního světa ... seznamte se s panem Theodorem Mundstockem a taky s Monem ... protože právě sledujete jejich rozhovor ... rozhovor pana Theodora s jeho alter egem ... v prostředí rozostřené reality jež je důsledkem bolavé mysli ... snažící se zachytit ... ve světě kde se už nejeví nic jako reálné ... a v němž, chceme-li v něm žít, musíme v něm žít se vším všudy ... musíme přijmout jeho absurditu ... nemá cenu hledat únik ... protože existenci, ikdyž nesmyslné a zvrácené nemůžeme uniknout ... všechno pevné a jisté se rozpadlo, aby se posléze poskládalo do absurdní skutečnosti ... postrádající smysl života ... zastřená okna nepropustí ani paprsek světla ... a normálnosti ... svět se změnil v nenormální, úskočné, chaotické a nevypočitatelné prostředí ... a přesto pan Mundstock i v této krajnosti ... nalézá a získává lidskou důstojnost ...
"Jako by se tím stálým strachem ... z cesty ...ze všeho, čím se dny a noci trýzní a pod čím klesá ... jako by se tím dralo něco zeleného do jeho bolavého vědomí ...neví zdaleka, co to je, jen mlhavě cítí, že se ho to týká ... jako se týká člověka život ... a týká se to i mnohých jiných ... jakoby se mu v jeho beznadějné hrůze zjevoval paprsek ... a tu před ním vyvstane představa, která ho obestře krásou, jež naposledy cítil před třemi roky ... víš, řekl stínu, ... tušit konec je právě tak strašné, jako ztratit naději ..."
Máte před sebou příběh, který rezonuje a až fyzicky bolí ... napsaný krásnými slovy ... slova mohou bolet ... a přesto si nemůžete pomoct a čtete dál ...
Zajímavé "pocitové" čtení, ale člověk musí být na celý příběh tak nějak naladěný, nesmí ho nic rušit, aby mohl v klidu o osudu a životě vůbec pořádně popřemýšlet. Nikdo z nás si dnes neumí představit, jaké to pro židy muselo být, když se tajně scházeli a doufali, že další transport už nepojede..a určitě je dobré si občas přečíst tuhle, nebo podobnou knihu, možná si pak budeme víc vážit dnešní doby..
Zvláštní kniha o mnohokrát zpracovaném tématu, tentokrát ovšem z pohledu dnes populárního "obyčejného slušného člověka". Fuks zviditelňuje další rozměr dlouhodobého působení strachu na psychiku, pod jehož vlivem dochází k objektivně nenormálnímu chování, jenž má ovšem zcela racionální vysvětlení. Velmi silné a smutné čtení.
Označit toto autorovo dílo za "majstrštyk" by bylo asi nadnesené, ale rozhodně se řadí k jeho nejlepším. Ale rozhodně je to dílo, které vás naláká přečíst si i další autorovy knihy.
Ja se nemohla od knihy odtrhnout a to i presto, ze na mne ze stranek dychala uzkost, beznadej, strach. Autoruv bravurni styl psani mne pohltil hned po par strankach.
" Ach květiny. Jsou na tom hůř, řekne stínu, jak spěchá kolem keřů, ty musí čekat na jednom místě, až je někdo utrhne.Někdo příjde, utrhne je a tu musí tušit svůj konec. Víš,řekne stínu a zlítostní, tušit konec je právě tak strašné, jako ztratit naději."
Kdyby je mohl symbolicky políbit.Ale metoda,postup,nedají se uchopit a líbat jako dlažba této ulice,ty jsou v něm,v tom uplynulém roce praktických příprav,ty jsou ve všem,co myslí a dělá,ale jsou i v tomhle kufru,v šedivém flanelu,v rukách,v kousku chleba v kapse,v počítání,přehazování,třepání,ty jsou...
At chcete nebo sníte,ač dovolí vám rodina,ten příběh který uslyšíte,je jedna velká existenční zmrzlina.Až pocítíte chvění,nejistotu,mrazení,to jistě L.Fuks opět dokázal,že umí.A třeba někdy zdání muže nastat,že tak jako v knize žádná taková doba již není,to je jen mlhavý pocit,který se na chvíli vám zjeví.
Nezdolný Theo v příběhu nejenom o holokaustu,lidském psyché v nejednoznačných postavách.Děj vyprávěný ve více plánech mnohých,iluzorně Fuksovsky snových...a ještě mnohem dál.
Nejenom svým debutem dokazuje L.F.,proč jsem si ho oblíbil a co na něm mám čtenářsky tak rád.
Ze začátku čtení byla kniha docela nudná až jsem si říkala, že knihu odložím, ale pak se příběh pěkně rozvinul a byl velmi zajímavý. Pan Fuks byl velmi zajímavý člověk a styl jeho psaní mi osobně moc vyhovuje a jsem ráda, že jsem si tohle dílo mohla přečíst.
Krása.
Nevím jak je to možné, ale Fuks dokázal stvořit velmi niterní příběh, aniž by mě byť jedinkrát emocionálně zasáhl. Pro mě bylo vyprávění dost chladné a odosobněné (paradoxně - vzhledem k tomu, že zachycuje vnitřní pochody páně Mudstockův). Popravdě řečeno jsem se u čtení často docela nudila, a to rozhodně nebylo dáno skutečností, že závěr knihy mi byl znám již od dob gymnaziálních, ale prostě tím, jak byl příběh napsán. Vcelku zklamání.
Smysl přebalu s kolejemi a tramvají mi uniká, ale to je vedlejší. Velmi dobře napsaná psychologická analýza přerodu uťápnutého, vystrašeného človíčka, byť pohříchu nikoli zbytečně, v sebevědomého člena pronásledované komunity, kráčejícího důstojně na smrt. Pitoreskní podobenství tragické doby.
O této knize jsem zaslechla spoustu polopravd a mýtů, protože během povinné školní docházky se s jejím názvem setkal na hodinách češtiny snad každý. Každý proto ví, jak skončí, ale četlo ji naprosté minimum lidí, což je problém. Všechny ty historky člověka navnadí/odradí, aby pak v konečném důsledku zjistil, že od děje čekal něco úplně jiného, a proto se knize tak dlouho (a vlastně bezdůvodně) vyhýbal.
Je to odlišné od Spalovače mrtvol, který je pro běžnou čtenářskou obec stravitelnější. Schizofrenní Mundstock připomíná spíše uťápnutého Roubíčka ze Života s hvězdou. Pod tlakem okolností je donucen vylézt ze své ulity a snažit se čelit tomu, co ho neodvratně čeká. A překvapivě se rozhodne čelit tomu čelem, neutíkat a neskrývat se, ale pečlivě připravit se na odjezd tam, odkud se nikdo nevrací. A pak se pročtete na konec a upadnete do deprese, protože zjistíte, jaká je náhoda ošemetná svině, i když tak nějak celou dobu tušíte (víte), že Mundstock není ten typ hrdiny, který bude mít štěstí.
Abych se přiznal, tak mi kniha moc nesedla. První část(cca do 10. kapitoly) pro mě byla velkým zklamáním. Všechno bylo takové utahané a ani styl psaní (hlavně otravné onkání v přímé řeči) mi nesedl. Naopak druhá polovina líčící Mundstockovy přípravy na odjezd do koncentračního tábora byla vesměs zajímavá a celková absurdita byla mrazivě i vtipně "absurdní".
Pan Mundstock je žid, kterej má doma slepici. To, že je žid, je relevantní, protože je rok 1941 a to nebylo pro Židy moc veselé období. Všude jezdily tanky a tak. To, že má pan Mundstock slepici, relevantní neni.
No a pan Mundstock vidí jak mu sousedi a známí mizí postupně do koncentráků a tak si říká, že brzy bude řada i na něm. Jednoduchá dedukce - když uvařím špagety a všichni se z nich podělaj, tak je velmi pravděpodobné, že se z nich zkadim taky.
Pan Mundstock se tedy na pobyt začne připravovat. Proto doma spí na žehlicim prkně, ji chleba po kouskách (taky ho takto preferuji) a nechává si dávat po hubě. No a pak ho odvedou, ale ne tak úplně. Můžu snad jen prozradit, že ho nepřejede tank. Spoiler alert - slepice to nedá. Ale ani ji nepřejede tank.
Nadšenej jsem z toho nebyl, Spalovač mrtvol je lepší, ale zase to bylo záživnější než třeba koukat z vokna.
Další zvláštní kniha spisovatele Fukse....pronikající do niterné psychologie člověka....člověka zahnaného do kouta blížící se hrozbou...nemohla jsem se od knihy odtrhnout ,velmi silná ač chmurná, místy depresívní, o to více člověk musí číst dál....
Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale poté, co se pan M. začal metodicky připravovat na koncentrák, nemohla jsem se odtrhnout. Velmi silné dílo. Žel, konec knihy jsem si pamatovala ještě ze školy, ale i tak to bylo silné. Každý by si měl přečíst tuhle knihu.
Po takové knize zůstává tříska, stejně bolavá a stejně zoufalá. Žádné z hodnocení u ní opět nic neznamená, protože je vůbec nepotřebuje. Rána do žaludku, která po otevření knihy tlačí až do samotného konce, že není jiná možnost nežli ji dočíst a není možno ji kritizovat, leda držet....To je osobní pohled na věc 5/5, ostatně žádný jiný u knih nelze ani očekávat.
Pan Theodor Mundstock ...smekám.
Kniha má zajímavý příběh, smutné a tragické téma, nicméně se mi tak strašně špatně četla :-( Musela jsem se dost soustředit na to, abych při čtení myšlenkami neodbočovala jinam.
Nedávno jsem četl knihu Dvorní šašci od V. Fischla a zdálo se mi, že ten příběh autor mohl rozšířit. Kniha Pan Th. Mundstock podle mě měla být naopak zkrácena a zhutněna do formátu povídky. Zajímavé a kvalitní téma bylo rozmělněno neustálým opakováním že se bojí, že tamten už jel, že dopis už asi přijde, co ho tam čeká, že třeba skončí válka, co chudáci Šternovi, ...
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) prvotina okupace Československa holokaust, holocaust transportyAutorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Vyhrát nemusí vždy znamenat přežít. Vyhrát může znamenat zachovat si vlastní lidskou důstojnost, svobodu a schopnost držet svůj osud ve svých rukách nebo se o to alespoň pokoušet do posledního dechu. A tak vyhrát sám nad sebou i nad jinými.