Pan učitel
Božena Němcová
Je to příběh o učiteli Augustu Purmovi, který učil ve škole v Chvalíně, kam chodila Božena Němcova. Byl to příkladný učitel. Nepoužíval rákosku. Vyučování bylo znamenité. Kromě hlavńích předmětů se učili zeměpis, dějepi a zpěv. Hoši pracovali v zahradě a dívky v ručních pracech. Mnoho trpěl pro své vychovatelské zásady, byl však šťasten, protože miloval děti a své povolání.... celý text
Přidat komentář
Pohádka pro dospělé i pro děti. Takové laskavé vylepšení skutečnosti. Jinak BN nemám moc ráda, znovu jsem si knížku přečetla jen kvůli Čtenářské výzvě. Ale hodnotím 3 *, v té době asi bylo pohádek a takovýchto knih hodně třeba.
Jak psal uživatel Pavelpi níže, téma povídky je hodně aktuální.
Myslím, že chodit do školy, potkat se s opravdou učitelskou osobností, to je víc než vyhrát ve Sportce. Ta Božena prostě uměla.
Kniha,kterou mám doma někdy od dětských let a nikdy jsem se k ní nedostal.Letos jsem se do ní dal,ale Covid, který jsem dostal, mi jí na dlouhou dobu přerušil.Teprve teď,když se z toho začínám vzpamatovávat, jsem jí mohl konečně dočíst.Je to pěkné,je to o vzdělání dětí a chození do školy.Myslím, že to plně sedí na dnešní dobu.
Tuto knížku, jsem vlastně chtěla číst jen z jediného důvodu... A to byl ten, že jsme si měli do školy vybrat nějakou klasiku do čtenářského deníku. Kniha je tenčí, takže jsem si řekla, že ji přečtu tzv. rychle a stručně a pak o ní něco napíšu... Taky jsem si myslela, že mě kniha nebude bavit, jsem totiž typ člověka, který je, jen a jen, na romantiku a s nějakýma povídkama nechce mít nic společného.. Ale jsem ráda, že mě kniha tak překvapila.. I když je tenčí dozvěděla jsem se několik informací o školství v minulosti a mohla jej porovnat z dnešní dobou.., no a Bětuška, ta malá holčička mi přirostla k srdci, děj jsem hltala, smála se s dětma a obdivovala styl výuky Pana učitele...♥️ Knihu bych si přečetla určitě znova, i navzdory tomu, že to není úplně můj preferovaný žánr.
Moc pěkná povídka o ideálním panu učiteli a důležitosti vzdělání a chození do školy a být v kolektivu.
Tato povídka je takovým milým, poetickým pohlazením po duši. Další, více jak zdařilá klasika od paní Němcové.
Celkem naivní reklama na učitelství, která má ale určitě něco do sebe a někteří nynější "zasloužilí" učitelé by si z přístupu pana učitele měli vzít příklad.
Autentické vyprávění o učiteli Purmovi, který učil ve Chvalíně kam chodila Božena Panklová. Vzpomínky na tohoto muže, který miloval učení a své žáky nadevše činí z této novely krásné vzpomínání. Přijde mi, že Němcová v hodně svých dílech si své mládí idealizuje, ale to nic neubírá na kvalitě jejích děl
Nevím proč, ale sám jsem byl touto novelou uchvácen. Po jejím přečtením jsem zcela propadl opět myšlence, abych se stal učitelem, ale nakonec jsem po krátkém snění přistál na tvrdé podlaze 21.století a uvědomil si, že dnes je to až neskutečné , abych mohl v dětech rozvinout tak velké vlastenecké ideály jako se povedlo Boženě Němcové v Učiteli, který je vykreslen až natolik podobně idealisticky jako Babička.
Krátký, ale krásný příběh o tom, jak by měl vypadat správný učitel, doplněné atmosférou dobu dávno minulé. Pro mě jako studentku pedagogické fakulty má kniha ještě hlubší význam.
Další z krátkých příběhů, který mě ale spíše pobouřil než abych si u něj oddychla. Já vím, je třeba brát dej v kontextu tehdejší doby, ale mě prostě nesmírně štvalo, jak se pan učitel musí ve všem poslouchat, jak strašně důležitou roli hraje náboženství atd. Děti byly (a bohužel dnešním školstvím stále jsou) vychovávány tak, aby slova svých učitelů braly jako obecně pravdy a nemohly si tak utvořit vlastní názor. V tomhle školství opravdu nepokročilo.
Spolu s „Rozárkou“ a „Sestrami“ první text od B. Němcové, který jsem přečetla (v maturitním ročníku), poněvadž mě na hodině literatury zaujal nejvíc.
Portrét ideálního vesnického učitele, jak ho zformovalo osvícenství spolu s národním obrozením: je to člověk ušlechtilý a mravný, a navíc ochotný vzdělávat děti pro blaho jejich i státu. Zároveň dojemný pomník vztahu, který k sobě poutá žáka a dobrého učitele po zbytek jejich životů. A k tomu zřetelná intelektuální autobiografie "Bětušky" Panklové, děvčátka s předčasně rozvinutým a takřka chlapeckým rozumem. Je skutečně škoda, že dívky jako ona nemohly studovat; tohoto tématu se ostatně dotýká dávno před K. Světlou a E. Krásnohorskou.
Poznamenala jsem si: čistý, jakoby hrdý sloh, popisy zdařilé, ušlechtilý a noblesní realismus. Rozumím už, proč se autorce říká Naše paní. Přímost myšlení, vynikající intelekt, ale i výstavba přímé řeči mužských postav nasvědčují tomu, že sama Němcová byla duch spíše virilní, jak to vyjádřil Pavel Eisner. Moje první seznámení s nejvýraznější ženskou postavou národní literatury rozhodně dopadlo dobře (což není samozřejmé, jelikož ne všichni obrozenci se dají číst; neb psát česky neznamená ještě psát kloudně).
Krásné počteníčko však příliš krátké. A takové učitele by si děti zasloužili a snad by je škola i bavila..
Krásná povídka od naší ,,paní spisovatelky “.. Přečtená během chvilky u kávy..
Líbila se mi už jako dítěti,i když jsem jí tak úplně nerozuměla..Teď jsem se k ní vrátila kvůli výzvě,podle mě nejlepší povídka Boženy Němcové,která v ní klade důraz na důležitost vzdělání. Tím,že je psaná očima Bětušky je povídka milá až dojemná..Doporučuji
Krátká, rozkošná kniha o vysněném učiteli, jakého by si v dětství přál každý :-)
Jako malá jsem chtěla být učitelkou a tato povídka pro mě byla něco jako malá osobní "bible". Zamilovala jsem si toho hodného moudrého učitele a zapřísáhla jsem se, že jednou budu taky taková. I když se mezi tím mé cíle a zaměření změnily, tuto milou povídku mám stále stejně ráda.
Psáno z pohledu malé žačky, která jde poprvé do školy a má strach, protože jí ostatní děti říkali, že učitelé jsou zlí, bijí děti rákoskou apod. Má však štěstí a její učitel je hodný a děti má rád a nikoho netrestá. Konec byl trošku dojemný, ale celkově mě tato povídka nebavila, vlastně celé to je jen po popisování toho co se ve škole dělá a jak to tam chodí, žádný děj, jen zdlouhavý popis.
Moc krásný příběh o milém a hodném učiteli :) takoví kdyby byli všichni naši učitelé, děti by se do školy těšili a měli by i radost z učení :)
Štítky knihy
klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Škola hrou a láskou v 19. století. Moc pěkné. Žádná černá kniha ve třídě pro zápis zlobivců, pouze zlatá kniha pro zápis pochval. Žádná rákoska, ale společné zaujetí pro vzdělání, pohyb, zpěv, sestavování písmenek do slov. Přátelská atmosféra ve třídě. Zaujalo mě, že některé venkovské děti šly do první třídy s tím, že už umí číst. Sama vypravěčka popisuje, jak jí maminka přinesla v jejím věku 4 let domů předtištěná písmenka s komentářem, že když si prý už pamatuje písničky, může se naučit číst. Pak se holčičky ujal soused, o kterém se říkalo, že "umí víc než jen chleba jíst", a naučil děvčátko číst slova a i další věci: poznávat rostliny, počítat, zpívat apod. A to byla vesnice (a navíc holčička). Připomíná mi to, že Komenský v popisu vývoje dětí do šesti let také zmiňuje, že některé děti ve čtyřech, pěti letech už dokážou číst. Doba se zas tolik nemění. To, co pokládáme za výstřelek a možná i podivnost doby, bývalo vždycky.