Pán věže
Anthony Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278053/bmid_pan-veze-stin-krkavce-2-Vzf-278053.jpg
4
1292
1292
Stín Krkavce série
< 2. díl >
Druhé, brožované vydání druhého dílu trilogie Stín krkavce. Tváří v tvář hrozbě musí i ta nejváhavější ruka nakonec pozvednout meč. Vélin Al Sorna je unavený z války. Ve službách Sjednoceného království a Víry prošel bezpočtem bitev. Jedinou odměnou mu však byla ztráta lásky, smrt přátel a zrada krále. Po pěti letech v alpírském žaláři touží po návratu domů a klidném životě bez válek a vražd. Revinou jedinou touhou je však vrazit Vélinovi na uvítanou v rodné zemi nůž do srdce. Zničil její rodinu i její život. Nic ji neodradí od krvavé pomsty – dokonce ani hrozba vpádu nejmocnějšího nepřítele, jakému kdy království čelilo. Jakmile však vzplanou válečné ohně, z protivníků se stávají spojenci, a co bylo dříve pravdou, mění se v lež. Pokud má být království zachráněno, musí Reva přijmout budoucnost, jakou si nepředstavovala, a Vélin se musí znovu ponořit do minulosti, kterou by nejraději pohřbil... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Tower Lord, 2014
více info...
Přidat komentář
Za mě opět úžasné. Strhující příběh, který vás dokáže do děje vtáhnout a poslední stránky? Ty jsem se bála dočíst do konce, protože jsem chtěla vědět více. A také velice oceňuji, jak se autor věnoval každé postavě zvlášť. Rozhodně pět hvězdiček!
Ani druhý díl mne nezklamal. Autor se zde více zaobírá i ostatními hrdiny, a musím říci že ani jejich příběhy nejsou nijak nudné a ani stereotypní. Boje jsou pěkně popsané, trable reálné a nuzné podmínky při putování jsem skoro cítil na vlastní kůži. Jediné co mě zklamalo, byl rychle ukončený konflikt na konci příběhu, který by mohl být na můj vkus o více jak pár stran delší. No, snad se v následujícím pokračováním mé choutky, naplní.
Výborné pokračování, skvěle propracované postavy a napínavý příběh. Co víc si přát?
Kam se poděl ten Vélin z prvního dílu? Jeho postava ustoupila do pozadí a mnohem zajímavější byly osudy Revy, Frentise a Lyrny. Jinak mnohem slabší než první díl.
Poměrně zklamání. Už druhá polovina prvního dílu naznačila, že si mě série přeci jen úplně celého nezíská. Skvělý, intimnější a komornější úvod, vystřídalo v závěru více dějových linek a já si nedokázal nadále udržet s postavami tak úzký kontakt. Druhý díl nastolený trend přijímá za svůj a stává se ještě odtažitějším. Svět je to stále zábavný, zajímavých linek je tu habaděj, tajemno v pozadí čeká na odhalení. Škoda jen, že ubylo osobnějších emocí. Jsem zvědavý, co přinese třetí díl. Série mě rozhodně neztratila.
Střídání postav v klize hodnotím velice kladně, hlavně z důvodu, že si čtenář může odpočinout od těch ostatních. Vidím to tak, že já osobně jsem dával při čtení mnohem větší pozornost postavám. Tomu kdo, co řekl apod. Poněvadž jsem to nechtěl zapomenout do doby pokračování v linii dané postavy. Osudy všech postav mě zaujaly téměr stějně, takže nemůžu říct, jako ostatní, že byly (když přeženu) nudné či nadbytečné.
Dále to napětí při četných soubojích a zvratech by se dalo mnohdy krájet. Někdy jsem sám sebe přistihl, že jsem ztuhlý, jako bych se koukal na horor, avšak s úsměvem na tváři :) Takový ten lstivý, který říká: jen tak dál nebo dobře ty. Jednoduše se nemůžu dočkat třetího dílu.
Kdo je nadšenec do rádoby rytířské doby posazené trochu, ale jen malinko do fantazy světa, tak pochybuji, že by ho kniha nebavila.
Ano, druhý díl je psaný jiným stylem, stále je však úžasně čtivý. Vélin již není natolik hlavní postava, spíše osoba spojující všechny ostatní. Kapitoly jsou vyprávěny od více postav, pár jich také přibylo. Nicméně, kniha je plná napětí, zvratů a hlavně bojů. Těším se na třetí díl, i když zahraniční recenze přinášejí trochu obavy...
Pán věže byl o něco slabší než Píseň krve, za což do jisté míry může střídání mezi jednotlivými postavami a odsunutí Vélina do pozadí. Přesto to byla parádní jízda a jedna z nejlepších historických fantasy za tento rok.
Teď si ještě chvíli počkat na závěr.
Kdybych mohla dát sto hvězdiček tak je dám... Po dočtení jsem byla nadšená a natěšená na další díl. Kniha byla napínavá, nemohla jsem se od ní odtrhnout, postavy opět skvělé, a dostaly více prostoru než v jedničce, dozvěděli jsme se něco víc o místech a lidech kteří byli v jedničce pouze zmínění a vyřešily se tu i nějaké záhady. První díl byl přesto lepší, víc zvratů, víc překvapení, více tajemna. Něco mi v tomhle druhém díle chybělo, a to byly právě ty pořádné zvraty. Myslím ale, že obsažená akce mi to dost vynahradila a že ve třetím díle se ještě něčeho takového určitě dočkáme.
Tak neviem, čo si mám o tom myslieť. Mám pocit akoby prvý a druhý diel písal iný autor. Prvý diel ma veľmi bavil, nebolo to také silené a sekané podľa postáv. Vývin postavy Vélina v prvom diele, cestu k nemu autor budoval postupne. Viac ma vtiahol do deja a dokázal zaujímavejšie opísať atmosféru doby. Tu akoby autora "seklo v páse". Akoby Ryanovi niekto vytkol málo akcie v prvom diele, tak v druhom to otočil o 380 st. Vážne mi tu chýba nejaká medzikniha medzi prvým a druhým dielom, čo ma naň naštartuje. Nejde len tak do druhého dielu "hodiť" postavy a čakať, že sa s nimi čitateľ do konca knihy nejako zžije. Vélin sa stal doslova okrajovou postavou, autor kládol dôraz na vývin postavy novej - Revy. O Northahovy je škoda hovoriť, tu akoby neexistoval. To, že si na posledný boj s Volarmi donesie partiu kumpánov so zázračnými schopnosťami je asi skôr predzvezťou tretieho diela, nakoľko tieto postavy v druhom diele neurobia dokopy nič. Frentis sa zase nevie rozhodnúť či chce svoju trýzniteľku zabiť, alebo s ňou založiť rodinu... Jediným plusom je vývin postavy Lyrny a to bolo jediné zmysluplné, čo ma udržiavalo pri čítaní.
Jednoznačně mnohem lepší než první díl. Perfektně budované napětí, zajímavé zápletky i postavy; v Písni krve to byla ze dvou třetin nuda a až do konce naprosto stereotypní situace tak pro dvanáctileté děti.
Nerad se přidávám k těm, podle kterých je druhý díl velký kvalitativní sešup. Proč tak tvrdě?
No, za prvé. Navzdory tomu, že je teď příběh vyprávěn z pohledu hned čtyř postav, je děj vlastně velmi primitivní a mnohem prostší (ve všech významech slova) než díl první. U něj velice fungovalo hned několik překvapení, součástí zapadajících na své místo a především výborná atmosféra. Teď je v prvním plánu prosté jednorozměrné nebezpečí představované Volarem, přičemž Volaři zde vystupují vesměs jen jako tupá anonymní masa, proti které i skřeti z Mordoru přímo hýří rozličnými motivacemi. Vylepšuje to jen začátek se ženou, která poutá Frentise, ale to v polovině skončí a zbývá už jen naprosto jednorozměrné zlo Volaru.
Za druhé. I v případě prvního dílu, který jsem ohodnotil maximálním počtem bodů a vychválil ho jak to šlo, tak jestli bylo něco jeho slabinou, pak trochu šablonovité charaktery. Tentokrát je to horší o to, že i postavy, které byly v prvním díle životné a rozvinuté, nyní působí velmi ploše nebo nemají příležitost se jakkoli projevit (zejména případ Nortaha). Pokud už se někdo projeví více, okamžitě se přijde na to, že je obdařený, takže tím, co původně bylo skryté a jen pomalu se odkrývalo, autor v druhém díle doslova plýtvá a přichází s tím příliš často coby deus ex machina.
No a za třetí je to Reva. Její kapitoly byly pro mě doslova utrpení. Jestli jsem dosud za nejhorší literární fantasy hrdinku považoval Ciri, tak Reva je Ciri na druhou ještě říznutá Xenou, přičemž zde vás autor nenechá na pochybách, jak je to s její sexuální orientací. Jestliže v prvním díle činil výskyt nepřemožitelných bojovnic žádná celá nula nula nic, tady jako kdyby Ryanovi někdo nařídil, že musí dohnat správné gender kvóty i za minule. Takže se na scéně objeví hrdinka, o které se sice na začátku výslovně dočteme, že byla vytrénovaná pouze s nožem a nic jiného neumí, leč po pouhých dvou výletech s Vélinem (o kterém z prvního dílu víme, že není moc dobrým učitelem) najednou nejen že ovládá všechny myslitelné zbraně na mistrovské úrovni, ale též dokonale zvládá strategii obrany, plány překvapivých útoků a zásady vedení armád na úrovni mistra Suna. K tomu pokud něco potřebuje, okamžitě to "náhodou" na své cestě najde. Nesnesitelnější charakter abych pohledal.
Takže co to jakž takž zachraňuje? Lyrna a Frentis. Dávám tři, ale kdybych to měl hodnotit samostatně, možná půjdu i níž.
Po prvním dílu jsem byla nadšená a nemohla jsem se dočkat dílu druhého. Už dlouho jsem nenarazila na dobrou knihu, která umí překvapit, není předvídatelná, netáhne se a je velmi čtivá. Druhý díl byl několikanásobně lepší než první. Takže pokud se vám první díl líbil, neváhala bych přečíst si i díl druhý. Nemohu se dočkat třetího dílu! :)
5/5
Musím říct, že na druhý díl jsem se opravdu těšila. A jsem ráda, že mě nezklamal! Přestože si pořád pletu jména postav (obávám se, že si je nikdy nezapamatuji) a přestože pro mě bylo nejzajímavější Vélinovo působení v řádu, kniha mě dostala. Byla napínavá, každá dějová linie mě brzy pohltila (a to opravdu ale opravdu nemám ráda tento typ vyprávění), našla jsem si nové oblíbence i nové nepřátele a často si přála, aby Vélin konečně rozbalil meč a já mohla alespoň v mysli bojovat po jeho boku :) Každopádně se ztratilo někdy až příliš černobílé vidění postav a "čáry máry", které jsem docela zatracovala v první knize, dodaly knize šmrnc.
Těším se na další díl!
Na toto pokračování jsem se hodně těšil (první chyba). Mezi prvním a druhým dílem jsem četl Zaklínače a pár dílů Meče pravdy (druhá chyba).
Celkově mě kniha zklamala. Nikomu nechci vnucovat svůj názor, ať si každý čte, co se mu líbí. Po prvním dílu, který jsem přečetl jedním dechem, jsem se do druhého musel nutit (dokonce jsem šel několikrát večer spát bez čtení).
Děj příběhu se nějak moc táhnul a chyběla mu "dobrodružná jiskra". No a Velin byl odstrčen ne druhou, ale až na třetí kolej. Ostatní postavy celkem fajn - takový běžný průměr. No prostě max 3 hvězdy.
Třetí díl si samozřejmě přečtu, ale už se na něho nebudu těšit jako dítě na nové kolo :-))))
Opět skvělé pokračování prvniho dilu Píseň krve. Ze začátku jsem si musela zvyknout na vyprávění několika postav oproti jedné. Ale o to více to bylo zajímavé a napínavé. Ještě ze třetí díl má vyjít letos v říjnu
Ať byl první díl jakkoliv dobrý, v porovnání s dílem druhým to je pouhá pohádka pro děti na dobrou noc.
Příběh z pohledu více postav dodal celému ději neskutečnou hloubku, měli jsme konečně možnost nahlédnout do spletitých cest každé jedné postavy, přílěžitost pochopit, na základě čeho činili svá rozhodnutí a v zvážit všechny strany.
Prvnímu dílu vévodil Vélin, který na mě působil velice dobře, v tomto díle jsou všechny postavy víceméně stejně dobré, až na jednu, která převyšuje všechny ostatní, tou postavou je královna Lyrna. Všechny kapitoly z jejího pohledu jsou nanejvýš zajímavé, především pak ty, které se nacházejí zhruba za polovinou knihy.
Ryan opět nezklamal a, i když staví svůj příběh na vlastně celkem jednoduchém příběhů, vyprodukoval knihu, která mne velice nadchla. Výborné vyprávění, hezké popisy, postavy, které mají opravdové povahy a nejsou ploché, to vše mě nutí hodnotit knížku pěti hvězdičkami.
Štítky knihy
válečnictví otroctví víra bitvy námořní bitvy nadpřirozené schopnosti střet civilizací a kultur hrdinská fantasy fantasy romány
Autorovy další knížky
| 2014 |  Píseň krve |
| 2018 |  Oheň probuzení |
| 2016 | Královna ohně |
| 2015 | Pán věže |
| 2020 | Volání vlka |
Druhý díl není špatný. Jde pořád o nadprůměrné pokračování, ale pro mne osobně je to hořké zklamání. Jak byl první díl výjimečný, tak druhým dílem se pro mne stal tuctovým fantasy, které ačkoliv je velmi dobře napsané, tak mi prostě nesedlo to střídání postav. Navíc mne docela otrávil ten fakt, že Vélin ustoupil do pozadí. To jsem si říkal pořád „Doufám, že konečně bude Vélin!".
Bohužel mi také chyběla ta temnější atmosféra, která v jedničce působila na každé stránce, ten nádech tajemna, který Anthony Ryan v Písni krve vytvořil. Na druhou stranu mi tento díl dal pár odpovědí na otázky, které jsem měl z jedničky.
Vím, že vůči knize je mé hodnocení nespravedlivé, ale zkrátka už kvůli tomu zklamání musím dát o hvězdičku níž. Trilogii samozřejmě dokončím, ale obávám se, že pro mne tato série bude končit prvním dílem, který to svým způsobem sám o sobě dokázal zakončit.