Panelfix̌n

24.02.2021

Tahle kniha mne fakt bavila!
Jednak proto, že má ilustrace (kde to dnes potkáte), jednak fontem písma (z raných porevolučních dob, kdy byla snaha namačkat co nejvíc písmenek na stránku ‐ porovnej s dneškem, kdy víc stran znamená víc důvodů si říct o vyšší cenu za knihu) a jednak provázaností jinak nesouvisejících povídek (především přes jistého J.N.Kaprála, případně Ludvíka Rumplbrechta a jeho sličnou dceru Eriku).
Dalším spojovacím prvkem je sídliště (v textu často Sídliště), nejen jako lokace, ale i jako symbolika velkého přelidněného domova, kde se jeden člověk může mezi fůrou lidí cítit sám, ale kde také ve své samotě může najít spřízněné duše a vytvořit o to hlubší přátelství, anonymitě sídliště navzdory.
Kniha je zvláštní mix hravých hříček, melancholických zamyšlení z konce socialistické éry, lehkých nápadů, a to vše zakončeno fiktivní korespondenci spojující sci-fi povídku a fandom.
Dokonalost knihy jakožto medailonku pak dotahuje rozhovor (díky kterému poznáte, že autor je přesně takový jako jeho povídky) a bibliografie.