Pani Bovaryová
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/292155/bmid_pani-bovaryova-RJ8-292155.jpg
4
1964
1964
Tento realistický román známého francouzského autora byl napsán na základě skutečných událostí z let 1851–1856, o kterých se psalo v novinách. Autor byl za něj žalován pro ohrožení veřejné mravnosti a urážku náboženství. Žaloba však byla naštěstí zrušena. Hlavní postava, paní Bovaryová, přijme nabídku k sňatku od vdovce Karla Bovaryho, a přichází tím o své iluze romantické lásky. Vede nudný život, který si zpříjemňuje několika milenci, ale všechny vztahy dopadají špatně...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1976 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Madame Bovary, 1857
více info...
Přidat komentář
Tohle pro mě bylo těžké čtení a párkrát jsem se přistihla, jak se už těším, až budu na konci. Nicméně téma je stále aktuální i v dnešní době, tempo knihy pro mě bylo příjemné, některé části jsem si musela zapisovat. Kniha asi nebude pro každého, ale doporučila bych ji.
Po knize jsem sáhla, protože jsem si musela vybrat nějaká díla na maturitu. Prvních 100 stránek bylo jen samé dlouhé líčení a děj nic moc, ale přemohla jsem se a našla jsem poklad! Nevěděla jsem, jak moc mě kniha vtáhne a jak moc se budu vciťovat do její role a jak moc budu soucítit i s chudákem Charlesem. Literatura 19. století má hodně co nabídnout!
Překvapilo mně, jak je kniha pořád aktuální, možná víc než dřív.
Hlavní sdělení je jasné - z racionálního pohledu zahazuje paní Bovaryová všechno, co má, pro neurčitý příslib štěstí, nebo spíš vášně. A dopadne špatně, a to se dalo čekat.
A dneska? Kdo se dnes řídí racionalitou, kdo by dneska byl s partnerem, kterého nemiluje? V dnešní době "instantního uspokojení"? Na jednu stranu se zdá, že je zralá na profackování - ale pak si sáhněte do svědomí, co děláte jen proto, protože se vám chce, i když to nemá racionální důvod, i když vám to může způsobit problémy?
Po přečtení prvních stránek jsem chtěla další čtení vzdát, ale zrovna mě doběhla chřipka a co jiného se dá ve dne v posteli dělat, než číst . Zpočátku jsem si u čtení všímala , kde co lítá, ale pak jsem se do čtení dostala a musím říct, že i přesto, že hlavní postava byla opravdu na jednu výchovnou a dobře mířenou, docela jsem to dočetla bez dalších prodlev. Skvostně popsaný život jedné znuděné, nic si nevážící postavy, kdy si člověk uvědomí, že podobní lidé jsou, žijí vlastně okolo nás pořád.
Výborná kniha a doporučuji. Knihu jsem přečetl na jeden zátah, líbil se mi děj, konec knihy je tragický. Viděl jsem i film, který se mi také líbil.
Člověk se může v životě dopustit spousty chyb a v případě paní Bovaryové se jednalo o to, že nehospodárně nakládala s majetkem, zapletla se s milenci, a pak se do toho zamotala a žádný z milenců ji nepodal pomocnou roku. Paní Bovaryové mi bylo upřímně líto. Z jedné strany měla všechno, co potřebovala, byla zajištěná, nicméně její představa o životě byla jiná. Chtěla utéct z toho místa, kde s panem Bovarym bydleli, pro ni to byl zapadákov. Představovala si, že bude bydlet někde ve městě, kde je ruch a život, nikoliv "na konci světa", že si najde muže, který se ji bude více věnovat, se kterým budou trávit více času apod. Při romantických knihách se mnohdy zasnila a představovala si, že by byla jednou z hrdinek knihy, která by našla svého "prince na bílém koni".
Když jsem přemýšlel o této knize, tak jsem dospěl k závěru, že možná byla chyba na obou stranách. Pak Bovary hodně pracoval, vracel se pozdě domů, nicméně mohl se pokusit najít více času pro paní Bovaryovou a více se jí věnovat. Z druhého hlediska paní Bovaryová byla vdaná a to si měla uvědomit, než propadla milostným avantýrám..
Opravdu je velmi těžké hodnotit situaci, ve které se ocitla paní Bovaryová, zastávám však názor, že člověku by se mělo pomoci, když toho upřímně lituje a uvědomuje si chybu, které se dopustil, konkrétně mám na mysli to, co provedla paní Bovaryová.
Z téhle knihy jsem rozpačitý a nevím, co si o ní myslet. Ke čtení jsem se rozhodl díky opakovaným zmínkách v knize pana Irvinga, kde byla stěžejním dílem, tak jsem čekal něco, co mi vyrazí dech.
Pravdou ale je, že během čtení přišlo obrovské zklamání. Kniha svým způsobem zajímavá popisem míst a kouzlem své doby. Ale to je asi tak vše. Hlavní postava je znuděná panička, která trpí úzkostí a chce žít na panské úrovni...
V roce vydání tahle kniha asi mohla šokovat, když ukázala, že i ta pomyslná smetánka má své slabosti a je promiskuitní, stejně jako spodina. V dnešní době tahle kniha vyznívá jako výsměch erotice v literatuře.
Za mě rozhodně hodně slabá kniha, kde během čtení jsem ztrácel dějovou linku a přiznám se, že chvílemi četl několik stran, aniž bych věděl o čem...
Napadl mě citát, myslím že O. Wildeho: "Ženy nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou." Taková byla Ema Bovaryová. Sobecká, marnivá, povrchní, s hlavou v oblacích, muži obletovaná a rozmazlovaná, přesvědčená o tom, že "má na víc". Ani mateřství ji nezměnilo, a tak její pád ze snových výšin tvrdě na zem byl krutý a trpký zároveň. Co s takovým životem? Bez peněz, bez hýčkání, pracovat a chovat se zodpovědně, to se nikdy nenaučila.
SPOILER!
Myslím, že Ema by dopadla stejně, i kdyby se nezadlužila. Zestárla by, milenci by ji opustili s prvními hlubokými vráskami, rodina ji nezajímala, její zájmy byly povrchní, nic pořádně nedělala a ani to neuměla. Jak by tedy skončila? Zatrpklá, s lahví v ruce, nebo by i tak stejně spáchala sebevraždu? Vždyť i ten její odchod z tohoto světa byl trochu na efekt.
Udivuje mě, s jakou přesností a precizností vystihl G. Flaubert tuto ženu. Skutečně mistrovské dílo! Jen škoda, přeškoda, že má Paní Bovaryová nálepku povinné školní četby. To této knize velice škodí.
Kniha o tom, jak je smutné, když člověk neví, co vlastně chce.
A rovněž o Tom, že je ještě smutnější, když si myslí, že To ví, aniž se nad Tím zamyslí.
Přes nepopiratelné literární kvality je první polovina románu čtenářsky velmi úmorná, v druhé ale děj nabírá spád a v závěru se od něj nelze odpoutat. Můžete ji coby zahálčivou zlatokopku nesnášet. Můžete ji litovat pro sny utopené ve všedním žití s maloměstským doktorem. Můžete ji přát či nepřát zoufalství, do kterého se dostane. Paní Bovaryová mi připravila dlouhé chvíle k přemýšlení o tom, jaký k ní mám zaujmout postoj. Na první pohled jednoduchá, uvnitř však komplikovaná a složitá. Velkou postavu světové literatury podařilo se stvořit Gustavu Flaubertovi.
Naprosto přesně si pamatuji, jak jsem k Paní Bovaryové přistupovala ještě v dobách studia na gymplu. Absolutní nechuť knihu číst, styl vyprávění mi přišel rozvláčný, místy až nudný. Počátek knihy se mi strašně vlekl. A hrdinka! Bože, jak ta mi pila krev. Málokdy se člověku stane, že se setká s tak protivnou hlavní postavou. Sobecká, nesympatická, neschopná, marnotratná ženština, věčně nespokojená a s hlavou v oblacích, která má nereálné představy o lásce, životě a manželství. Celou tu dobu jsem měla chuť jí proplesknou po tváři a omlátit jí všechny její oblíbené milostné romány o hlavu.
O dekádu později, po druhém přečtení, mi dochází, že je to vlastně opravdu skvěle napsaná kniha. Která postava vzbuzuje v člověku tolik emocí jako Paní Bovaryová? Trochu suchý a věcný vypravěčský styl Flaubertova psaní právě krásně kontrastuje se samotným tématem, ta její neustálá touha po lásce, po vášni, vnitřní nespokojenost, zálety - to všechno nám autor servíruje za sebou zcela věcně a nezaujatě.
Možná na Paní Bovaryovou musí člověk trochu "vyrůst", zestárnou a okusit si víc ze život a partnerství. I když je to nadsazené, tak třeba pak člověk má alespoň trochu větší pochopení pro její znuděnost manželstvím, venkovem a nehynoucí touhou po změně.
Musím se přiznat, že naivní Ema, která byla obětí knižních ideálů a té jediné pravé románové lásky, mi neskutečně lezla na nervy. Každopádně je to skvělá kniha a já jsem strašně ráda, že nemusím žít v dané době. Nemůžu se však ubránit přesvědčení, že po našem světě i v dnešní době běhá spousta lidí, kteří jsou stejně ztracení a znudění jako hlavní hrdinka.
Po této knize jsem sáhla asi po dvaceti letech podruhé. Pravdou je, že když mi bylo těch náct, asi se mi líbila jaksi víc.
Ale ano, je to vcelku pěkné klasické odpočinkové čtení ze staré doby, kdy lidé i jejich činy byly prostě jiné než dnes.
Mnoho Booktuberů, tak i čtenářů, jak jsem tak sledovala kniha nezaujala,naopak je nudila, hrdinku nesnášeli . Klasická četba z období realismu, které z knihy přímo dýchá není pro každého. Knihu jsem četla už na střední a líbila se. Nedávno jsem si od Odeonu koupila krásnou vazbu z Paní Bovaryovou a pustila se do ní. Pro mě to byl příběh strhující, který mě zatáhl přímo do děje, jako bych se všemi postavami děj prožívala, hlavně s Emou. Necítila jsem k ní zášť jako ostatní čtenáři, i když mě místy iritovala. Příběh znuděné ženy na venkově, která si vyhledává milence... jako by v dnešní době se to vůbec nedělo :) Ukázka společnosti a co se v ní může dít. Spisovatel pro mě geniální. Ráda si dílo přečtu za nějakou dobu opět.
Lepší a čtivější, než jsem podle zdejších komentářů čekala. Emu jsem upřímně nesnášela, povrchní, sobecká nána. Pokud udělá něco správného, tak to nikdy nepramení z její dobroty nebo soucitu, vždy jen hraje divadýlko pro okolí. Zpočátku jsem pro ni hledala omluvy, mládí, naivitu, ideály pokřivené romantickými romány. Nevzpamatovala ji ani upřímná láska manžela (málo okázalá), ani mateřství. Naopak honbě za uspokojením svých rozmarů obětuje všechno kolem. Když člověka pálí dobré bydlo, má dojem, že jeho výjimečnou osobu život málo odměňuje, stačí si vzpomenout na Emu Bovaryovou a bude vyléčený.
Těžko tuto knihu posuzovat dnešním čtenářem, celá společnost se od té doby dost změnila,co se ale nezměnilo, jsou lidské sny a touhy, pocit, že sousedova tráva je určitě zelenejsi. Mě osobně Ema nudila a vadila, tím jak se nudila a nevěděla roupama co by, ale kdo jsi bez viny, hoď kamenem....
V dnešní době takový příběh vypadá možná skoro banálně, tedy snad až na závěr. Ale je to víc. Ne náhodou tohle dílo nezapadlo .
Navíc znám osobně lidi, kteří si touhu po štěstí představují vlastně podobně jako hlavní hrdinka, samozřejmě uplynulo sto padesát let, ale v jiných podmínkách můžou mít lidé podobný přístup k životu.
Je to sice krásný příklad realismu, ale příběhem mě tato kniha neoslovila. Mám pocit, že hlavní hrdinka vlastně celou dobu neví, co chce a není spokojená vůbec s ničím. Díky tomu, že ve mě tato kniha vyvolala aspoň nějakou reakci, tak jsem ji dala aspoň jednu hvězdičku.
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
No, tak si můžu zapsat na (prozatím celkem skromný) seznam další klasiku. A opět jsem se přesvědčila o tom, proč mě to moc nebaví - ty popisy, ty nešťastné popisy... To je taková nuda! Na druhou stranu oceňuju, že se autor pustil do tehdy poměrně odvážného tématu, a to jednak nevěry v manželství, ale taky do pocitů ženy v tehdejším světě. Na jednu stranu bych fakt nechtěla tehdy žít a být v kůži paní Bovaryové, na druhou stranu se (viděno dnešní optikou) občas chovala jako pěkná kráva. :-)
Takže nějaké to plus, nějaké mínus - průměr.