Pani Bovaryová
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/292155/bmid_pani-bovaryova-RJ8-292155.jpg
4
1959
1959
Tento realistický román známého francouzského autora byl napsán na základě skutečných událostí z let 1851–1856, o kterých se psalo v novinách. Autor byl za něj žalován pro ohrožení veřejné mravnosti a urážku náboženství. Žaloba však byla naštěstí zrušena. Hlavní postava, paní Bovaryová, přijme nabídku k sňatku od vdovce Karla Bovaryho, a přichází tím o své iluze romantické lásky. Vede nudný život, který si zpříjemňuje několika milenci, ale všechny vztahy dopadají špatně...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1976 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Madame Bovary, 1857
více info...
Přidat komentář
Nepochopím, prečo by malo túto ženu milovať toľko mužov. Nechápem jej naivitu, jej sebeckosť. Vadilo mi, že celú knihu čítam o niekom, kým pohŕdam. Možno keby bola jej charakteristika zo začiatku popísaná inak a ku koncu by došlo k odhaleniu jej skutočného charakteru, bola by pre mňa kniha čitateľnejšia. Nechápem ani Charlesa, ďalšia extrémne nesympatická postava. Nebavila ma ani košatosť jednotlivých opisov. Dobrý námet a pár čitateľných odstavcov v mojich očiach zlepšilo hodnotenie. Je mi ľúto, ale nič pre mňa.
(rozumiem že nie všetky postavy v románoch musia byť sympatické a morálne dobré, šlo však o celkové prevedenie atď, napríklad hlavná postava v Lolite od Nabokova je charakterovo oveľa horšia, kniha je však omnoho čtivejšia a pre mňa zaujímavejšia)
Kniha o mladé paní, která je vystavena deziluzi světa, protože zná lásku jen z romantizovaných příběhů. Příběh o mladé dívce, která by snad chtěla být princeznou. Román o životě, lásce, touhách, snech a střetu s realitou. To vše je Paní Bovaryová.
(SPOILER) Ani nevím, jestli napsat, že mám knihu ráda nebo že nemám. Je to jedna z knih, ke kterým jsem se vrátila po letech. Kdysi, jako doporučená literatura k maturitě, se mi líbila a chápala jsem Emmu v tom příšerném venkovském prostředí, potkávat pořád ty stejné více či méně omezené lidi. Pro temperamentní ženu, plnou života jedna hrůza. Uběhlo asi tak 30 let a vidím svět jinak. Emma je věčně nespokojená přitom se dá říct, že má všechno. Má manžela, který ji bezmezně miluje, dost peněz, zdravé dítě a pořád něco hledá, asi sama sebe. Vůči manželovi sice necítila tu vášnivou zamilovanost, ale žádný muž nemůže naplnit její život. Když se nudí sama se sebou, bude se nudit i s jakýmkoliv mužem. Hledala "štěstí" tak dlouho, až všechno zničila.
Román o plytkej instagramovej influencerke, ktorá za chrbtom svojho úbohého, zato verného sponzora robila collab s dvoma povrchnými samozvanými alfa samcami. Keď jej v závere hrozí odhalenie a cancelling, radšej sa zruší sama.
Až nato, že sa to odohráva v 19. storočí vo Francúzsku.
Příběh o ženě, která neví, co chce, a nedá pokoj, dokud toho nedosáhne... Bavila mě "malost" všech postav, kterými je Ema obklopena, s lékárníkem Homaisem v čele. Nuda a šeď, ze které se Ema snaží vymanit nakupováním luxusním předmětů a mileneckými vztahy, od kterých marně očekává naplnění.
Přiznávám, že trochu nevím, jak knihu hodnotit. Chápu, že ve své době budila pozornost - ale při čtení jsem z ní víc než co jiného měla pocit klasické literatury. Ale třeba jsou nové překlady jiné? Pravda je, že já mám vydání z roku 1961.
Začátek mi přišel hodně rozvleklý, v první třetině knihy se toho událo hrozně málo, oproti událostem druhé poloviny knihy, a nebyla ani nijak moc zábavná. Ta druhá půlka ale měla spád. Rozhodně je zajímavá, lepší, než jsem čekala, že bude :D
(SPOILER)
Knihu jsem četl podruhé asi po 40 letech od první četby. Od počátku mi uhranula. Flaubert je skutečný mistr - jak dokáže málo slovy vypovědět o svých postavách nekonečně mnoho. Jeho věty jsou perly, mistrovská díla. Výborně jsou charakterizovány hlavní postavy - Karel a Ema, a to svým dětstvím a mládím. Od počátku víme, koho máme před sebou. Ema je obětí iluzí a snů, hledá život a on jí proklouzává mezi prsty. Žije jako románová postava, ale ví, že není šťastná. To "ví" je důležité. Není plochá ani hloupá, je svedená. Svedla ji literatura (falešná a prázdná), takže se podobá Donu Quijotovi, ovšem postrádá jeho mravní velikost. Svedli ji také její dva milenci, což sice odhalila také, ale odmítla se tím zabývat. S jakou precizností buduje autor osobnost nudného a neschopného Karla! Další postavy jsou už jen zpestřením příběhu, ať to jsou oba milenci, Rudolf a Leon, nebo podnikavý pan Homais, lékárník, a další. V románu jsou tři vrcholné scény: hospodářská výstava, návštěva operního představení Lucie z Lammermooru v divadle v Roueru a jízda fiakrem, v němž se odehrávají milostné hrátky Leona s Emou. Pak je tu mnoho drobných mikropříběhů, např. škádlení faráře s lékárníkem, a to i nad Eminým mrtvým tělem. Vrcholem románu je pasáž, která líčí poslední Eminy chvíle před sebevraždou: je psaná jako divadelní hra, je rychlá, dramatická, nemilosrdně chvátající k tragickému konci.
Škoda, že knihu musí číst maturanti, kteří nemohou zdaleka odhalit krásu a hloubku tohoto skvělého díla.
Velmi smutný příběh v aknize o krásné ženě, které nenalézá u svého manžela idealistický romantický vztah. Nejdříve všem i sobě namlouvá krásné manželství. Dlouho odolává amorových šípů.....Bohužel pro lásku je schopna udělat cokoliv. Doporučuji všem ženám a dívkám, román z růžové knihovny.
Klasika, kterou jsem měl už dlouho v hledáčku. Je to příběh o věčně nespokojené a znuděné dámě, která se se svojí nenaplněností rozhodla bojovat různými způsoby. Nakonec sáhla k tomu nejradikálnějšímu řešení. Po literární stránce knihu hodnotím jako průměrnou, některé pasáže byly zbytečně natahované a kniha by klidně mohla být o třetinu kratší. Postavy mi nepřišly úplně dobře vykreslené, podle mě byly někdy celkem ploché.
Hlavním tématem románu je věčný konflikt mezi iluzorními představami a krutou skutečností. Román je dobře napsaný zhlediska bohaté slovní zásoby, ale jakožto čtenář, zhýčkaný romány Huga, Dostojevského, Dumase, mě paní Bovaryová nenadchla. Pan Flaubert daroval Emě infantilismus, sklon k dramatizaci, rozčilující čtenáře vlastnosti, nebylo tedy možné hrdince soucítit.
Spisovatel ve svém díle znázornil lásku idealizovanou, lásku, která se jeví falešným obrazem.
V případě paní Bovaryové spočívá její tragédie v omezenosti intelektu a chybném mínění o lásce. Paní Bovaryová jevila zájem o projevy lásky fyzického charakteru, stejně jako prahla po pompéznosti, krásných slovech a gestech. Obklopena opravdovou láskou v celé své kráse, toužila Ema po lásce idealizované a zvrácené knihami.
V mnoha ohledech je zde patrná podobnost s příběhem Anny Kareninové od L.N. Tolstého. Počínaje nespokojeností s rutinním manželstvím a manželem, který neodpovídá dívčím romantickým ideálům a konče ženou odsouzenou společností, nikým nepochopenou, páchající sebevraždu.
Emma je taký vpád do mysle, predstáv každej ženy. Len my tie svoje túžby neuskutočníme. Je dobré si uvedomiť ako by sme dopadli keby sme tomu dali voľný priebeh. A celkom ma zaráža, že to napísal chlap.
Za mě výborné čtení - četla jsem nové vydání z odeonu, které bylo velmi čtivě napsané. Velmi doporučuji. Je obdivuhodné, jak román z 19. století může být tak současný. Dneska je samozřejmě trend vykreslovat jen silné ženské hrdinky, které se ničeho nebojí, vše vyřeší a nenechají se nikým a ničím ovlivnit, ale myslím, že takových paní Bovaryových mezi námi žije stále až až.
Porovnanie s Annou Kareninou je na mieste, aj keď mi Ema Bovaryová pripadala viac hysterická ako Anna.
A tento román jednoznačne hodnotím na základe toho, že som čítala podobný román, ale oveľa lepší.
Ema je ufňukanejšia, nerozhodnejšia, chaotickejšia a naivnejšia než jej ruská verzia.
A pri doslove, keď si čítam o Gustavovi Flaubertovi ani sa teda nečudujem.
Je nemilosrdnejší voči svojim postavám, menej filozofický voči ľudskej existencii, viac vecný, málo psychologický, no zároveň neskĺza tak do banalít, nemá také kvetnaté vety a na svoju dobu musel byť veľmi škandalózny spisovateľ.
Lenže s jeho postavami som sa tak nezžila, prišli mi niektoré veľmi čierno-biele, nie také komplexné a tento štýl písania mi veľmi nesadol.
Proste priemer... , keby som chcela byť veľmi objektívna a brala viac do úvahy dobu vzniku románu, tak možno aj za 4*, ale nie, až tak ma to nezasiahlo.
Prečo nemôžeme byť spokojní s tým čo máme? Mám pocit, že nemá zmysel snažiť sa pochopiť alebo rozumieť určitému konaniu. Kniha vo mne nechala veľa pochybností, mám však pocit, a doslov to vlastne potvrdzuje, že autor čerpal zo svojej skúsenosti, a tak dúfam, že toto dielo nie je definíciou žien.
Mám trochu zmiešané pocity... Na jednu stranu - je to román, v ktorom sa u hlavnej hrdinky asi videlo a vidí veľa žien, poukazuje na vnútorný konflikt hlavnej hrdinky, ktorá sa nevie zmieriť s uniformitou vtedajšej doby - narodila si sa pre to, aby si sa vydala a mala deti, tvoje osobné potreby a tvoje pocity idú bokom - a preto vyrába rôzne škandály, nevie, čo so sebou...
Na druhej strane je pre mňa závažný fakt, že podľa všetkého nie som týmto typom ženy a tieto ženy ma štvú a odpudzujú... Nebudem to hodnotiť úplne najlepšie, ani úplne najhoršie.
Po přečtení...mám pocit, ze je paní Bovaryová v každé ženě. V některé více, v některé méně. Muži to s nami opravdu nemají jednoduché :)
Při druhém čtení po letech snižuji hodnocení ze čtyř na tři hvězdičky. Nevadilo (by) mi číst o hloupé, nesympatické, zklamané a depresivní hrdince. Přestože, co si budem, Kareninová byla stejná, leč zajímavější postava. Jde o to, že už od začátku se přistihuju, že nevnímám, co čtu. Skutečně mě nezajímá délka licousů hrdinčina tchána v době, kdy ona ani nebyla na světě. Je to hromada vaty. Omáčka. Neslaná, nemastná. Někdo by to nazval náladovkou, ale mně se to teda do nálady fakt netrefilo.
Možná je to tím, že to čtu po třech Austenových, kde téměř žádná vata není. Rozdíl je dost propastný.
Přelomové dílo své doby, které ženám typu Emy dávalo hlas a osobnost. Slečna Bovaryová se cítí ztracená ve svém životě. Je nucena vlivem zastaralých a zkostnatělých sňatkových praktik poloviny 19. stoleté, které trvaly ještě sto dalších let začít žít způsobem života, který se jejímu charakteru příčí. Ema je mladá žena, která má své naděje a svá doufání. Zaplétá se do světa, kterému nepříliš rozumí a chování vůči svému okolí se učí za pochodu. Není poté divu, že se k některým situacím staví právě takovým způsobem, že je to v průběhu příběhu lehce otravné. Ema je zrcadlem své situace a všech postav, které se do ní nějakým způsobem otisknou. Je také velmi citlivá a křehká, není tedy jednoduché zabránit jejímu postupnému niternímu chřadnutí a nastupující citové prázdnotě, kterou má potřebu neustále kompenzovat dalším skandálním chováním. Dílo má menší náznaky "bulváru", což dle mého názoru jen kopíruje tehdejší zkostnatělost doby a nesnadné žití v tehdejší společnosti. Zároveň ale všechny vedlejší "příběhy" dokreslují nelehkou Eminu situaci.
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji @albatrosmedia
Na střední škole jsem se k Paní Bovaryové nedostala a možná je to dobře, protože bych příběh asi stejně nepochopila a čtení vzdala. Nyní jsem se sice dostala až na konec, ale zabralo to spoustu času a někdy to nebylo moc jednoduché.
Emma mi totiž jako hlavní hrdinka moc nesedla. Byla naivní a sobecká. Dítě dala po porodu kojné a dál šla lovit chlapy. Trochu to zjednodušuji, ale v podstatě je to tak a jak to nakonec dopadlo?!
Paní Bovaryová se mi četla chvílemi vážně dobře, ale některé pasáže mě nudily a byly tu zbytečné, preferovala bych příběh kratší.
Jsem ale ráda, že jsem se díky nové edici CooBoo Classics ke knize dostala, ale k mým oblíbeným klasikům se Gustave Flaubert nezapíše.