Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Nové ilustrované vydání světoznámého románu s obrazy věhlasného španělského malíře Emilia Grau Saly (1911 až 1975), doplněné podrobnou kritickou studií o románu a poprvé v češtině uveřejněným záznamem ze soudního procesu vedeného proti Gustavu Flaubertovi, při němž čelil žalobě za urážku „veřejné a náboženské morálky a mravnosti“, které se vydáním knihy dopustil. Román Paní Bovaryová (1857), zasazený do provinčního maloměsta v Normandii a vyprávějící příběh krásné Emmy, provdané za venkovského lékaře, která se nespokojenost v manželství pokouší kompenzovat únikem do světa snů a milostných dobrodružství, jež ji nakonec přivedou do záhuby, je českým čtenářům velmi dobře známý – u nás vyšel již zhruba třicetkrát (poprvé roku 1892) a dočkal se bezmála deseti překladů. Naše zpracování je ovšem v kontextu českých vydání ojedinělým počinem, a to hned z několika důvodů. Předně proto, že kromě textu samotného románu umožňuje českému čtenáři seznámit se s jedním z nejznámějších soudních procesů vedených proti spisovateli v dějinách literatury, a sice s žalobou proti Flaubertovi za urážku „veřejné a náboženské morálky a mravnosti“, jíž se měl uveřejním svého románu dopustit. Autor totiž podle slov císařského žalobce stvořil obscénní a bezbožné dílo, které nelze vnímat jinak než jako „chvalozpěv na cizoložství“. Flaubert se ovšem provinil nejen tím, že zavrženíhodné jednání protagonistky svého románu vylíčil „lascivními barvami“, nýbrž také – a možná především – tím, že počínání cizoložné ženy dostatečně jasně neodsoudil, nedistancoval se od něj a nepostavil proti němu žádný pozitivní příklad ctnosti. V románu totiž žádné skutečně kladné postavy, žádní hrdinové hodní obdivu a následování nejsou, všude vládne a vítězí měšťácká přízemnost, průměrnost a banálnost. Flaubertův „hřích“ pak spočíval primárně v tom, že se explicitně nepřihlásil k „posvátným“ hodnotám, které v podmínkách druhého císařství platily za nedotknutelné. Při četbě žalobcovy řeči, jakož i protiargumentů, jimiž se autorův obhájce pokusil nařčení z autorovy amorálnosti vyvrátit, se dnešní čtenář neubrání pocitu, že společnost se od doby procesu (1857) v některých ohledech vůbec nezměnila… Nařčení autora z amorálnosti či necitelnosti úzce souvisí s Flaubertovým chápáním literatury, k němuž se postupně dopracoval. Romanopisec vskutku své postavy nijak nehodnotí, nevnucuje čtenářům své názory. Jeho úkolem není vychovávat, natož pak soudit, nýbrž hledat a – daří-li se mu to – také nalézat nejvhodnější prostředky k tomu, aby vykreslil věrný obraz skutečnosti, aniž by se uchyloval k jakémukoli idealizování, moralizování či poučování. Řečeno slovy samotného Flauberta: „Umělec musí být ve svém díle jako Bůh ve svém stvoření: všudypřítomný, všemocný, ale neviditelný.“ O Flaubertově tvůrčí metodě, kterou při psaní Paní Bovaryové uplatnil a která znamenala významný předěl v dějinách (nejen) francouzské literatury, o jeho poetice neosobní pravdy a krásy, již vyznával, pojednává zevrubná analýza románu z pera jednoho z největších znalců Flaubertova díla Phillipa Dufoura, kterou se naše vydání uzavírá. Kniha je tak určena nejen čtenářům krásné literatury, ale i studentům a zájemcům z řad odborné veřejnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Rybka PublishersOriginální název:
Madame Bovary, 1857
více info...
Přidat komentář
Opominu-li pomalejší rozjezd, mohu říct, že se mi kniha četla velmi dobře a bavila mě. Postupem děje mi začalo být dost líto Charlese. Ema byla velmi sebestředná žena, když se kromě manzela neohlizela ani na své dítě. Život ale neměla vůbec lehký.
Klasika, která je nesmírně působívá. Donutí vás zamyslet se, možná nebudete v něčem s hlavní hrdinkou souhlasit, ale ona je hrdinka s velkým H, protože to čím si prošla je neskutečné.
Knihu jsem dlouhé roky opomíjela. Nyní dozrál čas a já lituji,že jsem se do tohoto brilantního románu nezačetla už dřív. Hodnotím na jedničku!!!!
Zdá sa mi, že väčšina diskutujúcich čitateľov vidí len chyby na strane pani Bovaryovej (nie nezastávam sa jej - tiež si nezískala moje sympatie), ale unikajú im chyby charakteru ostatných postáv. Čo napr. taký pán doktor Bovary, ktorý si za celý ten čas nevšimol čo sa deje s jeho ženou? Alebo taký Rodolfo či León? Boli týto dvaja charakternými mužmi? Ani náhodou!!! Dobre vedeli, že je to vydatá žena, že má dieťa, ale nebránilo im to, aby si s ňou začali a prímali od nej cenné dary. Keď očakávala pomoc s dlhmy, do ktorých sa dostala aj ich pričinením naraz od nej dali ruky preč. To samozrejme nie je konečný počet padlých charakterov tohto románu. Ďalej napr. taký pán lekárnik - zištný a egoistický alebo obchodník, u ktorého sa Bovaryvá zadĺžila - bol to skôr úžerník, ktorý využil situáciu na vlastné obohatenie.
Myslím, že Flaubert chcel týmto románom poukázať na rôzne typy ľudských pokleskov a to zďaleka nie len u hlavnej postavy, ale možno práve u tých vedľajších postáv - podľa mňa ešte bezcitnejších.
Inak súhlasím s Nikolou, že posledných cca. 50 strán bolo najzaujímavejších.
Kniha je sice hezky napsaná a bohatá na umělecké prostředky, ale i přes to vše mi přišla nudná. Pokud má někdo rád rozsáhle popisování tak doporučuji, ale co se týče děje, tak jsem zkrátka čekala víc. S paní Bovaryovou jsem se nedokázala ztotožnit ač jsem se snažila sebevíc. To jak se bude chovat jsem sice očekávala, ale místo toho, abych s ní nějakým způsobem sympatizovala, tak to u mě docílilo opačného významu. Záživnějších mi přišlo až posledních 50 stran, kdy jsem čekala, že si uvědomí, co má doma, vyléčí se a postaví se všemu čelem.
Co že se to říká o ženách? Že nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou ... Tohle je kniha o jedné takové. Po právu povinná četba, rozhodně přinejmenším pro mladé muže, aby si na takové dali pozor, protože i v současnosti jich po světě chodí dost. Ale Flaubert je spravedlivý, nešetří nikoho, ani muže. I ten morálně nejčistší nakonec vypadá aspoň jako pěkný pitomec.
Knihu jsem musela přečíst, jelikož jsem si ji vybrala jako referát na literaturu. Jediné, co jsem o knize věděla, byl název a jméno autora. Jsem ráda, že mi o tomto díle nikdo nic neříkal dopředu. Byla jsem na ni velmi zvědavá. Tento psychologický román jsem nakonec přečetla jedním dechem, ke konci knihy ukápla i slza. Postava Emmy Bovaryová je tak naivní, nešťastná, stále hledá velkou lásku, přitom jediného člověka, který ji upřímně miluje a udělal by pro ni všechno, má doma. Zdá se, že už nedokázala žít v realitě, jen ve svých iluzích. Ovšem že není jediná. Kolik žen i v dnešní době postihl bovarysmus? Někdy zkrátka žijeme ve svých představách a toužíme po něčem vzdáleném, co nás svým způsobem láká.
Výborné dílo! Úpadek a pád jednoho života. A za vším stála jakási nuda či co...Neschopnost trvalého zaujetí pro něco či nekoho, neschopnost či /jen/ neochota žít teď a tady. Nehci jen moralizovat, je tady ještě faktor ten, že si vzala takovýho toho hodnýho moulu, který ji ničím nepřitahoval, jen byl prostě hodnej, oddanej a tak... a ti chlapi okolo měli prostě to, co on by ze sebe nevykřesal, kdyby se stokrát rozkrájel...sex appeal, charisma a všechno to, pro co jsou mnozí muži u žen, tak neodolatelně přitažliví... a tak tedy, myslím, že ji /řečeno s Fitzgeraldem/ mimo jiné zničila ,,víra v to zelené světlo, v šílenou vzrušující budoucnost, která před námi rok za rokem ustupuje. Teď nám unikla, ale to nevadí - zítra poběžíme rychleji, ještě víc rozpřáhneme paže... A jednoho nádherného rána - Tak se potácíme kupředu, jako lodě proti proudu, bez přestání odnášeni zpět do minulosti." Rozhodně stojí za přečtení.
Na svoju dobu to musela byť škandalózna kniha o žene, ktorá berie svoj osud do vlastných rúk. Síce blbo, a zle to dopadne, ale chce niečo iné, ako má a aj si to berie. Už pred 150 rokmi bola karma zdarma, hoci pán Flaubert o tom netušil. Čo Emička vyvádzala svojmu manželovi, to jej tí dvaja vrátili aj s úrokami.
Skvěle napsaná kniha. Hlavní hrdinka mě nenadchla,ale to bude asi tím,že jsem se naposledy nudila někdy v pubertě.
Možná se to sem nehodí,ale napadá mě srovnání s knihou "Johnny si vzal pušku" Daltona Trumba. Hrdina,který nevidí,neslyší,nemůže se hýbat a přece se nevzdává naděje a má bohatý vnitřní život. Jaký rozdíl oproti někomu,kdo je mladý a zdravý,ale svůj život zahodí,protože neví,co s ním.
Už jen to,že mě Flaubertův román takhle rozhodil dokazuje,jak je skvěle napsaný.
Flaubertovi dávám ***** a paní Bovaryové s lítostí za 5
Kniha se líbila díky příběhu, který vás nutí dozvědět se jak to dopadne s ženou, která touží po ,milostném a velkoměstkém životě, bohužel si neuvědomila jaké problémy tím způsobí.
Stále jsem doufala a doufala, že si uvědomí co měla doma za poklady, avšak někdy jsem s ní soucítila, když zůstávala doma celé dny sama.
Už jen to pomyšlení, že autor psal toto dílo 5 let je k neuvěření. Filmové zpracování taky moc povedené, ikdyz konec skončil jinak..
Poučné dílo ;)
Knihe sa určite nedá uprieť vycibrený štýl, sloh (hoci dej sa začne "hýbať" až po nejakej tej strane). Tým ma Flaubert oslovil najviac. Bavili ma tiež state, resp. večné spory miestneho lekárnika s farárom, ktorým nechýbala obratnosť v konverzácii, argumentácie či vtip, do čoho autor bezpochyby zakomponoval i svoje vlastné presvedčenia a životnú filozofiu (a to nielen protivoltairovskú). Charaktery a konanie prototypných postáv a postavičiek bolo vykreslené vierohodne, rovnako i mestečko, kde sa dej odohráva. Samotný Emin príbeh je určite nadčasový, no nemôžem nepoznamenať, že žiaľbohu. Keďže podobne bezradným, nič si nevážiacim, rozmarným bytostiam bez poznania "riešenie" v podobe samovraždy určite nepridá...
Kniha skvělá, na svou dobu úžasně napsaná. Po celou dobu jsem se moc bavila. Dala bych i tu pátou hvězdu, ale zkrátka Ema mi neseděla, proto jsem místami v té knize trpěla, prostě jsem ji vysloveně nesnášela, ikdyž to samozřejmě není autorova chyba.
Více jak polovina knihy naprosto nudná, nezáživná - měla jsem co dělat, abych ji vůbec dočetla. Konec se trochu "rozjel", ale čekala jsem od toho mnohem, mnohem víc. Nicméně postava Emy a její chování, to jak chtěla pořád lepší a lepší věci, i když ty nejlepší měla doma, je problém i dnešního světa, a alespoň pro tohle stojí tato kniha za povšimnutí.
Velice známý román od jednoho z nejznámějších francouzských klasiků...to bylo to první, co jsem o knize věděla, a možná proto jsem ji brala s téměř nábožnou úctou. Ale to zklamání!!! Velice dlouhé popisy, hlavně psychických stavů hlavní hrdinky. Ta mi byla hrozně nesympatická. Nechápala jsem její postoj k životu a k rodině. Měla zdravé, krásné dítě, o které se nestarala a milujícího manžela, kterého hanila a celou dobu podváděla. Myslím, že obětí situace byl někdo jiný než ona - a to její rodina.
Ty dvě hvězdy jsou za opravdu dobrý nápad a věřím, že ve své době byl román opravdu velice oblíbený. A ta druhá za historické prostředí, které se žádnému ze současných autorů nepovede tak vykreslit.
Dám vám radu. Předem se připravte na to, že hlavní hrdinka je manipulativní a sobecká mrcha. Přišlo mi, že celou knihu paní Bovaryová řešila to samé, dokola a dokola si stěžovala na muže, přitom kdyby nebyla tak slepá, všimla by si (snad), že doma měla muže, který ji miloval!
Avšak i přes toto negativní hodnocení je na knížce něco zvláštního, donutí vás (alespoň mě) zapřemýšlet nad lidským chováním a vzít si z knihy ponaučení do života.
--bb--
Tak s touhle paní jsem měla už od prvních stránek trochu komplikovaný vztah. Myslím, že by potřebovala naplácat a vysvětlit, že mužům se takhle bláznivě nepodlézá a nevnucuje, že se tím tak maximálně ztrapní, vyděsí je a nebudou ji brát vážně - samozřejmě až na toho jednoho, kterého má doma a kterého nechce. Čtení mě vyloženě vytáčelo. Nahlas jsem citovala a řešila situace s každým, kdo se kolem mě nachomýtl. Děsná ženská a děsná kniha, říkala jsem si. Ovšem pak mi došlo, jak moc mě to vtáhlo a nadzvedlo ze židle. Flaubert byl vážně mistr. Plný počet.
Přikládám odkaz na článek Jana Kellera https://www.novinky.cz/kultura/salon/215024-jan-keller-nase-postmoderni-madame-bovary.html Bylo by jednoduché Emu odsoudit, ale proč člověk stejně nad tím musí přemýšlet? Mně se líbilo, jak reálně autor zobrazil vznik a vývoj mimomanželského vztahu. Jak si první milenec Rudolf racionálně naplánoval, jak obalamutí vdanou ženu, aby se do něj zamilovala a také druhý milenec slaboch Leon si to záludně zařídil. Já myslím, že tyto vztahy byly, jsou a budou a v téhle knize je kus pravdy.
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
1973 | Paní Bovaryová |
1959 | Citová výchova |
1920 | Salambo |
2004 | Byli jednou dva písaři |
1929 | Pokušení svatého Antonína |
Kniha je nádherná. Ale Ema je tak nesympatická hrdinka (tak zhýčkaná, rozmazlená, sebestředná), že jsem měla problém dočíst do konce. Nedokázala jsem pochopit, že nebere ohled ani na své dítě...