Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72790/pani-bovaryova-72790.jpg
4
2002
2002
Proslulé dílo francouzské literatury 19. století se v psychologickém příběhu nešťastně provdané ženy kriticky zabývá maloměstskou společností své doby. Hrdinka, manželka venkovského lékaře, je citlivá žena, která své vysněné a vyčtené představy chce uplatnit ve skutečném životě, kde však tvrdě naráží na nepochopení a omezenost manžela. Trpí nudou a hledá únik ze stereotypu maloměstského života, který ji dusí. Vrhá se bezhlavě do milostných dobrodružství pohoršujících běžnou maloměstskou morálku, nedbá na finanční nesnáze a dokonce i mateřskou lásku obětuje svým iluzím. Takový život jí však připraví hořké zklamání, postupně ji zbaví nesplnitelných představ a nesmlouvavě ukáže tvrdou realitu. Z lásky k milenci se žena zadluží a lichvář použije jejích směnek, aby zničil celou rodinu. Přichází neodvratná katastrofa — Ema Bovaryová se otráví a zničený manžel umírá krátce po ní.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1961 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Madame Bovary, 1857
více info...
Přidat komentář
Po této knize jsem sáhla asi po dvaceti letech podruhé. Pravdou je, že když mi bylo těch náct, asi se mi líbila jaksi víc.
Ale ano, je to vcelku pěkné klasické odpočinkové čtení ze staré doby, kdy lidé i jejich činy byly prostě jiné než dnes.
Mnoho Booktuberů, tak i čtenářů, jak jsem tak sledovala kniha nezaujala,naopak je nudila, hrdinku nesnášeli . Klasická četba z období realismu, které z knihy přímo dýchá není pro každého. Knihu jsem četla už na střední a líbila se. Nedávno jsem si od Odeonu koupila krásnou vazbu z Paní Bovaryovou a pustila se do ní. Pro mě to byl příběh strhující, který mě zatáhl přímo do děje, jako bych se všemi postavami děj prožívala, hlavně s Emou. Necítila jsem k ní zášť jako ostatní čtenáři, i když mě místy iritovala. Příběh znuděné ženy na venkově, která si vyhledává milence... jako by v dnešní době se to vůbec nedělo :) Ukázka společnosti a co se v ní může dít. Spisovatel pro mě geniální. Ráda si dílo přečtu za nějakou dobu opět.
Lepší a čtivější, než jsem podle zdejších komentářů čekala. Emu jsem upřímně nesnášela, povrchní, sobecká nána. Pokud udělá něco správného, tak to nikdy nepramení z její dobroty nebo soucitu, vždy jen hraje divadýlko pro okolí. Zpočátku jsem pro ni hledala omluvy, mládí, naivitu, ideály pokřivené romantickými romány. Nevzpamatovala ji ani upřímná láska manžela (málo okázalá), ani mateřství. Naopak honbě za uspokojením svých rozmarů obětuje všechno kolem. Když člověka pálí dobré bydlo, má dojem, že jeho výjimečnou osobu život málo odměňuje, stačí si vzpomenout na Emu Bovaryovou a bude vyléčený.
Těžko tuto knihu posuzovat dnešním čtenářem, celá společnost se od té doby dost změnila,co se ale nezměnilo, jsou lidské sny a touhy, pocit, že sousedova tráva je určitě zelenejsi. Mě osobně Ema nudila a vadila, tím jak se nudila a nevěděla roupama co by, ale kdo jsi bez viny, hoď kamenem....
V dnešní době takový příběh vypadá možná skoro banálně, tedy snad až na závěr. Ale je to víc. Ne náhodou tohle dílo nezapadlo .
Navíc znám osobně lidi, kteří si touhu po štěstí představují vlastně podobně jako hlavní hrdinka, samozřejmě uplynulo sto padesát let, ale v jiných podmínkách můžou mít lidé podobný přístup k životu.
Je to sice krásný příklad realismu, ale příběhem mě tato kniha neoslovila. Mám pocit, že hlavní hrdinka vlastně celou dobu neví, co chce a není spokojená vůbec s ničím. Díky tomu, že ve mě tato kniha vyvolala aspoň nějakou reakci, tak jsem ji dala aspoň jednu hvězdičku.
Jak Emmu všichni nesnáší, tak mě tedy bavila. Ne, že bych se snad s jejími činy ztotožňovala, ale je to zkrátka ikonická rozervaná hrdinka té doby. Ostatně co měly tehdejší ženy dělat jiného, než hýřit a hledat si milence, vždyť by se doma jinak musely ukousat nudou :D Toť můj názor a teď mě zabte!
Krom samotné paní Bovaryové bych se ještě ráda vyjádřila k Flaubertovu rukopisu, který je naprosto podmanivý a okouzlující, ale ti, kteří neholdují popisům, ho asi příliš nedocení.
Posloucháno jako audio namluvené Valerií Zawadskou, takže je Vám doufám jasné, že to prostě potřebujete :D :)
Madame Bovary na mě hleděla celá léta, ale nějak se mi ne a nechtělo vzít školní četbu na milost. Po přečtení vůbec nechápu, proč jsme to měli na základce doporučené ke čtení, neboť že bych z toho bývala něco měla, to pochybuji…a na střední zrovna tak... Já taky dost chyběla..duchem…nicméně kamarádka mi říkala, že jejich češtinářka to ve výkladu pojala tak, že zatímco Anna Karenina do toho řízla pochopitelně a SPRÁVNĚ, protože ze zoufalé lásky, tak Ema NEVHODNĚ, neboť z čisté zpovykanosti. To už nechť každý posoudí sám. Já jsem si četbu královsky užila!!! Uchvátilo mě to. Všechny ty postavy, žijící si vlastní příběhy, tahající z pat nejrozličnější šablony a schémata, sex, prachy a skoro rokenrol….
strhující. nádherná obrazná přirovnání. definice pocitů. zbožnovala jsem během čtení tolikrát nově objevené brilantní vyjadřovací schobnosti Flauberta. Jdu si sehnat Pokušení svatého Antonína.
Jak většina zdejších komentářů pravdivě tvrdí, první část knihy je poměrně těžkopádná a zdlouhavá, ale jakmile se přes ní člověk dostane, nemůže se odtrhnout od příběhu nicnedělající znuděné paničky, která má milujícího manžela (který je mimochodem neuvěřitelně hodný ťuňťa), ale přesto se neustále stýká s milenci a její egoistické chování přivede nejen jí, ale i její nevinnou rodinu do záhuby.
Doporučuji si přečíst tento vrchol francouzského realismu!
Ač jsem se snažila sebevíc, nemohla jsem se začíst. Dlouhé pasáže, kde se neděje nic moc zajímavého. Možná to je také tím, že mi naše skvělá paní profesorka sdělila, jak to dopadne.
Netrpím přílišnými sympatiemi či antipatiemi vůči hrdinům knížek, které čtu, prostě je beru, že jsou. Nicméně kdyby opravdu žila... Emmu bych si za kamarádku nevybrala. Nemám ráda hloupé, sobecké a povrchní lidi. Ta domýšlivost! Sebestřednost a bezohlednost vůči své rodině, vůči dítěti, které jako by ani neexistovalo! Pyšná a nesoudná až do konce – dokonce i když prosí o peníze u notáře na splacení dluhů za své rozmary, všímá si zařízení salónu a myslí na to, že takové by potřebovala. Je to naivní pipka i ničivá femme fatale, těžko rozhodnout, zda vypočítavě a záměrně anebo jde o tak šílený charakter. Během čtení jsem si dělala výpisky výraznějších duševních pochodů nebo pocitů této hrdinky a zpětně při čtení si uvědomuju, že se pod povrchem dost nudné knížky skrývá jedna z nejlépe vykreslených postav, se kterými jsem se v literatuře potkala.
Co říct na adresu ostatních?
Homais – ukázkový maloměšťák, taková ta vlezlá slizká osoba, kterou každý již někdy potkal i v reálu, a na kterou se nikde „nevaří voda“, protože si je vědom svých hranic, nepřekračuje je a ze všeho vyklouzne.
Dítě – postava, která jako by vlastně ani nebyla… I služka dostala více prostoru.
Rodolphe – nudil se, ulovil, využil, co se mu nabízelo, dal ruce pryč, vše celkem bez námahy.
Léon – omlouvá ho mládí, ale také se nemusel nijak zvlášť snažit.
Charles – slaboch, který dostal v životě to, co si „zasloužil“. Měl se chovat jako chlap – ovšem mohl? Nebyl jeho život předurčen okamžikem zrození z takových rodičů?
Čtení mě nebavilo, ke knížce se pravděpodobně už nevrátím, ale na rozdíl od mnoha jiných se jí povedlo nechat stopu na delší dobu.
Klasika do čtenářského deníku. Kniha je působivá, četla se mi velice dobře, akorát mi dělalo problém pochopit Emmin vztah k její dceři.
Neslyšela jsem o téhle knížce moc chvály, ale i tak (nebo právě proto?) jsem na ni byla zvědavá. A líbila se mi.
Příběh sám o sobě je nesmrtelný - netkví právě v tomhle genialita autora?
Kniha mě poměrně zklamala. Některé pasáže mi přišly až moc dopodrobna popisované a naopak by si některé pasáže, dle mého názoru, zasloužily více prostoru. Za mě bohužel pouze dvě hvězdy, a to ještě s přimhouřenýma očima.
Úprimne, nuž mňa tento román neohúril. Čítala som ho v rámci čitateľskej výzvy (obľúbená kniha rodičov alebo starých rodičov), inak by som asi po nej nesiahla. Veľmi deprimujúca kniha a Emma Bovary ma neuveriteľne rozčuľovala počas celej knihy, jej správanie, sebectvo, nevďak. Nuž, mám to za sebou a raz určite stačilo :)
Souhlasím s předchozím komentářem, paní Bovaryová pro mě byla nepochopitelná a naprosto nesympatická. Nesouhlasila jsem s ní v žádných názorech a rozhodnutích. Ovšem příběh strhující.
Paní Bovaryová pro mě byla krajně nesympatickou hrdinkou, se kterou jsem snad jedinou stránku nesoucítila.
Začátek knihy byl dost pomalý, ale ve druhé polovině dostala pěkný spád a začala jsem ji hltat. A Emu nechápat o to víc...
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
Musím se přiznat, že naivní Ema, která byla obětí knižních ideálů a té jediné pravé románové lásky, mi neskutečně lezla na nervy. Každopádně je to skvělá kniha a já jsem strašně ráda, že nemusím žít v dané době. Nemůžu se však ubránit přesvědčení, že po našem světě i v dnešní době běhá spousta lidí, kteří jsou stejně ztracení a znudění jako hlavní hrdinka.