Pani jazera

16.03.2022

Tenhle díl mi přišel nejhorší. Ten začátek v jiném světě mi přišel úplně zbytečně matoucí. Vlastně ani nevíme, co bylo s Ciri a její sudbou dal.

10.03.2022

Váhala jsem nad počtem hvězd, nakonec jsem dala pět, ale je tam ale...
Četla jsem po dlouhé odmlce a hodně jsem vzpomínala na jména, postavy i děj předchozích dílů. A vzpomněla jsem si, takže předchozí díly ve mně zůstaly.
Tenhle je pojatý hodně zeširoka, možná se autor nechtěl s postavami jen tak rozloučit. I mně bylo líto opustit tento svět, Geralta, Ciri, Yennefer.
Ale něco končí a něco jiného začíná.

26.02.2022

Dočetla jsem a teď vážně nevím, co napsat. Pročetla jsem si předchozí komentáře ke knize (a i k celé sérii) a přemýšlím, jak bych to celé zhodnotila já. A nevím. Bylo to super a určitě se k celé sérii vrátím. Nejvíc asi převažuje pocit, že je mi líto, že už je konec.
No, to není tak docela pravda. Ještě mě čeká Bouřková sezóna, takže hurá na ní.

23.02.2022

Jak začít... K poctě autorovi asi skokem v čase. Je to už 22 let co jsem poprvé dočetl Paní jezera, na kterou jsem čekal netrpělivě dva roky od dočtení Věže a poctivě ji koupil hned, jak vyšla. A litoval. Litoval jediného - že to nejde všechno vymazat z hlavy a ZAČÍT ZNOVA.
Za ty roky, jsem celou ságu přečetl několikrát a postupně jak jsem "stárnul" ji chápal a nahlížel novým způsobem. Nebudu se tu rozepisovat jak moc mi autorův styl sedne - to je prostě subjektivní - mě sedne naprosto a to i přes nechvalně známou autorovu osobnost. Ten člověk prostě dokáže v dialozích a krátkých popisech a gestech vyjádřit osobnost postavy tak neuvěřitelně...až je to nepochopitelný. Plus různé gagy a vtípky. Na můj vkus příliš mnoho prasáren - ale jak jsem napsal - osobnost pan Sapkowského, který na Gameconu nalitej naháněl holky se slovy "Holky já jsem přece Geralt" - žel, patří.

K Paní jezera: No, taky bych možná uvítal aby něco AS napsal jinak, víc vysvětlil a neopájel se sám svým géniem a láskou Artušovskému světu.
Na druhou stranu, si knihu prostě nejde neužít - NAOPAK - skvěle napsatné pasáže s Nimue, skvělé skoky do realit, naprosto famozní bitva: "Co je to za bolest?... Aha. Zaťaté pěsti" - to ve vás prostě zůstane... Proto to chcete číst znova.

AS prostě chtěl dostat Ciri sem k nám do reality. Chtěl ji mít u sebe. Chtěl z ní mít legendu i v našem světě...
A podle mě se mu to povedlo!

A asi jsou opravdu dvě strany...buďto všechno berete a a přijmete, nebo vás Paní jezera "naštve". Ale nemyslím si, že je to o téhle knize. Když tu někdo napíše, že se "prokousával" nebo "těžce pročítal" předešlými díly (je jedno kterým), tak je skoro jasný, že ani tohle nedá...resp. dá 1-2 hvězdy. Ale tak to je, nemám právo se jakkoli zlobit. Já jsem ten, kterej dal všem dílům 5 - a taky to někdo nepochopí:)

P.S.: Seriály, hry a nevimco, jde mimo mě. Jsem čistě čtenář originálu!

28.01.2022

Tak celý ten dlouhý příběh byl záživný, výživný, divný, nesourodý, chvílemi úplně matoucí, ale ve finále až příliš lásky plný. Jako když se tam celou dobu jedná jen o válce, zradě a prolévání krve a najednou to dopadne takhle trochu prapodivně, tak se nad tím člověk opravdu musí pozastavit a říct si, jestli se pan spisovatel Sapkowski u toho psaní trochu nezhulil nebo si nedal o jednoho frťana navíc, než je jeho denní limit. Ale zase na druhou stranu je příběh totální bomba, která se jen tak nepřekoná.

22.01.2022

Audiokniha
Jsem na konci. Už jen Bouřková sezóna a budu na úplném konci. Říkám si, že to ani není možné, vždyť během těch sedmi knih jsem nabyla pocitu, že to nemůže nikdy skončit. Čarodějky, zaklínači, trpaslíci, elfové.... jsou přeci věční.
Pokud mám zhodnotit celou ságu, tak to byla parádní jízda, kdy mě to někdy bavilo víc, někdy míň.
Poslední díl bohužel míň. Už na mě těch válek, vražd, bezpráví, politikaření a touhy po moci bylo moc. Stejně jako Geralt, Ciri a Yennefer i já toužím po klidu, míru a harmonii.
Vyprávění bylo místy velmi zdlouhavé, zamotané a až neuvěřitelné ze široká pojaté. Prostě, tady se autor vážně překonal, možná i někdy k vlastní škodě.
Děkuji Klubu milovníků knih a vlastně více lidem za doporučení a i já vřele doporučuji!

"Něco končí, něco nového začíná"

14.01.2022

Nic moc. Musíte přelouskat nekonečné strany popisující nesmyslné cestování v časech a dimenzích, neustálé střídání dějů s novými absolutně nepodstatnými postavami, nudné politické debaty králů a šlechticů, nepříliš epickou bitvu, abyste se nakonec KONEČNĚ pokochali pár stranami o shledání Geralta s Yennefer a Ciri. Tuto radost vám autor ale brzy zničí divným koncem celé ságy… tento díl zklamal

08.01.2022

Prvních pár kapitol bylo nesnesitelných. Proč do takhle hodně zamotaného děje s velikánským množstvím postav zase přidávat nějaké nové? Vůbec celá ta věc s Nimue mi přišla jako hrozné zdržování, když už jsem konečně po 3 knihách, kdy se autor blíží k rozuzlení a zakončení příběhu děsně pomalým tempem s hromadou odboček, chtěla prostě vědět, jak to teda celé dopadne. Po asi 3 kapitolách se to ale zlomilo a kniha opět dostala spád a hlavně začala rozmotávat to spletené klubko příběhů, které postupně vznikalo. Až do konce jsem skoro nedýchala napětím a nedočkavostí (přiznávám, občas jsem trochu přeskakovala odstavce či jejich části). Dobré a stylové zakončení celé (dějové) série.

07.12.2021

V posledním díle se autor svým vypravěčským stylem překonal. Nebo spíše utrhl ze řetězu. Na každou scénu deset odlišných pohledů od deseti různých postav. Nápadité, avšak někdy možná trochu rušivé. Vyžaduje bedlivou pozornost, jinak se mezi řádky lecos ztratí.
Zaklínač je skvělá fantastika a krásný příběh. Takový, u kterého bych si přál, aby nikdy neskončil. Jednou však musí, aby něco jiného mohlo začít.

04.12.2021

Tak i já jsem konečně dočetla poslední díl. A musím říci, že někdy to bylo zdlouhavé čtení. Zaklínače jsem si zamilovala, tak přeci bych to měla dotáhnout do konce.
Ze začátku knihy jsem byla trochu zmatená a nevěděla, co mám očekávat. Postupně když jsem se do příběhu začetla víc, se to začalo číst mnohem lépe a příběh rychleji ubíhal.
Nejlepší na knize byla závěrečná bitva, její surový popis, vyprávění z pohledu více postav. Neskutečně mě to bavilo, protože to bylo napsáno vážně bravurně.
Co vám budu povídat, i mě velmi zklamala smrt několika postav. Bylo mi jasné, že se to neobjede bez obětí, ale takovýmto způsobem se zbavit více postav, které si oblíbíte, mně přijde dost hrubé a odbyté.
Při rokování králů a rozdělení válečné kořisti, se mi chtělo trochu usínat, ale brala jsem to tak, že to k tomu prostě patří.
Z velkého finále nejsem ani nadšená, ani zklamaná. Líbilo se mi to, ale čekala jsem trochu více pompéznosti. Ale dostal mě jeden velký zvrat, který si autor nechal až nakonec, za to mu tleskám.
Určitě nelituji, že jsem si přečetla Zaklínače, do mého malého knižního světa, přinesl něco nového a jsem za to ráda :-)

02.12.2021

Tak jsem nakonec dočetla poslední díl ságy, který mi tedy trval podstatně déle než předchozí části. Z celé knihy jsem taková dosti rozpačitá. U předchozího dílu jsem pěla ódy na to, jak autor pokaždé vypráví příběh trochu jiným způsobem a stylem, u tohoto dílu mi to vyloženě vadilo. Občas jsem se v příběhu ztrácela a místy i trochu nudila, což se doposud nestalo. Přijde mi, že neustále omílání osudu, Sudby a proroctví pořád dokola v průběhu celého příběhu ve finále zůstalo nezodpovězeno a bez odezvy. Žádné velkolepé finále se taktéž nekonalo, o smrti nejmenovaných postav se ani zmiňovat nebudu, protože to mě rozčílilo ze všeho nejvíc, pro mě v podstatě ve většině případů úplně zbytečná smrt. Kdybych si svět Zaklínače tolik nezamilovala, hodnotila bych ještě o stupínek níže. Závěr mě docela zklamal. Satisfakce se nekonala.

30.11.2021

Takové množství různorodých vjemů jsem v Zaklínačské sáze jinde nenašel. Tohle jsou předchozí díly na steroidech. Příběhy v příbězích v příbězích (a ještě hlouběji). Měněné styly a perspektivy. Mix reality, pozemských legend a světa Zaklínače (nemluvě o konjunkci sfér). Humor i drsná válka, tentokrát však ne pouze převyprávěná, ale ne/hezky na živo. Osudy jednotlivců i celých zemí. Znovu odkazy na středoevropskou historii, včetně opakovaného přesouvání celých národů, nenávisti, nacionalismu, politických dohod od stolu... Konečně zase Zaklínač zaklínačem, i když jen málo. A asi nejdelší doslov, co jsem kdy četl – víc než polovina knihy? Uzavírá se i to, co by člověk nečekal a v jiných knihách nečeká. A že jsem zvyklý na Pratchetta, který rozvádí úvody a závěry vždy ve velkých částech jeho knih. Pravda, poslední stránky a odstavce mě úplně nenadchly, ale i tak to stálo za to. Jsem rád, že jsem se pročetl přes Čas opovržení a Křest ohněm až sem.

30.11.2021

Toľko poznámok som už dlho do knihy nezapisala ako v tejto... Veľa pekných myšlienok postáv, ku ktorých sa rada vrátim aj po čase. Cela séria je unikátna a každý diel bol výnimočný, presne ako postavy, veľmi som si obľúbila celú skupinu okolo Geralta. Milva, Regis či Cahir, naozaj ma bavilo sledovať ich cestu a ich osud... Ale ten záver no.... ️

26.11.2021

Konečně mám za sebou celou sérii nádherné zakončení - srdeční záležitost, celou sérii jsem si zamilovala .o))
Najednou mi je z toho smutno, že všechno končí...
Vím, že se určitě postupně vrátím ke knihám nebo poslechu audioknih to je velká výhoda ( příběh stále žije i po přečtení posledního dílu )
A. Sapkowski opravdu tleskám super dílo!!!

24.11.2021

Mně se snad poslední díl ze ságy líbil nejvíc. Tak zhodnotím tak trochu celou ságu. Ne nadarmo je Zaklínač skoro klasika žánru. Jestli si někdo myslí, že když viděl seriál nebo dokonce jen hrál hru, už ví, co je Zaklínač, šeredně se plete. Nejde totiž jen o akci, boj s různými monstry (nelidskými i lidskými) případně love story. Je to tzv. fantasy s přesahem a to pořádným přesahem. Je tam magie a bojuje se meči luky apod., technologie odpovídá středověku, ale myšlení a debaty postav jsou spíš moderní. Hlavní postavy nejsou většinou černobílé, i ti „kladní“ mají chyby.

Někde jsem četla názor, že Sapkowski je lepší v povídkách, možná ano, sága má dost drobných příběhů a postav bez bezprostřední vazby k hlavní dějové lince, jenže to kvalitu nesnižuje. Je to jako když řešíme, jestli je sprinter lepší na 100 nebo 200 m a on má zlato nebo alespoň medaili na obou tratích.
Pro mě osobně by bylo možná až moc mrtvých sympatických postav, ale to je můj problém.
Závěr rozhodně není předvídatelný a dokonce se dá vyložit různě.

(Možné spoilery!) Narozdíl od předchozích dvou dílů je Paní jezera trochu zklamání. Knihy o zaklínači mám velmi rád, celý svět se mi líbí, od postav až po městečka a různá čarovná zákoutí. Celou dobu jsem věřil v epické vyvrcholení, v něco dechberoucího, přelomového, rafinovaného. Bohužel, má víra se po dočtení sedmého dílu v jistotu neproměnila, naopak jsem se musel smířit se zmateným a neuspokojivým koncem, ze kterého se mi chtělo trochu plakat. Fňuk. A nebylo to dojetím.

11.10.2021

Po Věži vlaštovky, což byla pro mě naprostá pecka, jsem se těšil na Paní jezera a na to, že bude psaná v podobném stylu. Bohužel hned na začátku přišla studená sprcha a prvních 55 stran jsem přemýšlel, jestli nemám knihu zase vrátit do knihovny... Neudělal jsem to a nelitoval jsem. Příběh se začal dost slušně rozvíjet a pomalu se stupňoval. Je bohužel pravda, že Sapkowski hodně odskakuje od hlavního děje - Ciri, Geralta a Yennefer a občas jsem měl pocit, že to dělá jen proto, aby nám ukázal, co všechno autor ví a zná. Vrchol knihy přišel asi ve třech čtvrtinách, při závěrečném boji na hradu Stygga - tuhle část jsem vyloženě hltal a marně jsem přemýšlel, proč má kniha dalších skoro 140 stran. Na těch se pak odehrálo pár zajímavých, ale nepodstatných událostí a pár událostí vyloženě nudných. Asi 7 stran jsem úplně přeskočil - to když si vládcové a čarodějky po závěrečné bitvě rozdělovali území a kompetence - to pro mě byla fakt těžká nuda, kterou jsem neskousl. No a pak přišel samotný závěr, posledních asi 20 stran. Věděl jsem, že ten příběh nějak zvláštně končí a přemýšlel jsem, jak asi, ale tenhle konec mě fakt nenapadl a hodně mě překvapil. Sapkowski prostě ví, že život není med...

Celkově pro mě je sága o Geraltovi a Ciri i se všema těma povídkama okolo jedna z nejhezčích a nejzajímavějších fantasy, které jsem četl. Je to spletitý příběh, ve kterém nic nechybí - humor, napětí, fantazie, násilí, hrubost, trocha romantiky, politika, filosofie a místy nudné pasáže, které ale člověk ve finále Sapkowskému rád odpustí...

18.09.2021

„Můj miláčku! Vznícen jsem půvabem tvým;
buď po dobrém půjdeš, buď násilím!“ -
Ach otče, můj otče teď, sáh na mne král!
Král duchů bolest mi udělal! –

Hle, konec. Poslední díl ságy, který vydá za dvě plnohodnotné knihy je pravým zakončením něčeho tak velkolepého jako je Zaklínač. A buďme upřímní, ona ta kniha končí skoro polovinu celkového obsahu. Ale postupně.

Mohl bych jen zopakovat co jsem napsal už u Vlaštovky. Autor nepíše primitivní román. Autor píše něco jedinečného a zvláštního, něco, co prostě a jednoduše nemá obdoby. Příběh je rámován hned několika vypravěčskými liniemi. Jedna je rámovací, ta se odehrává na dávném Albionu. Druhá je prapodivným způsobem inkorporovaná do Ciriina příběhu, ač se odehrává až o mnoho, mnoho let později. A do toho máme dílčí vypravěče jako u předešlé knihy, kteří svým vyprávěním skládají tuto složitou skládačku.

Zajímavé na knize je, jak je dlouhá. Opravdu sestává z dvojnásobku textu oproti Krvi elfů a věřím, že leckomu může připadat relativně náročná. Ovšem je nutné zdůraznit, že se zde ani při pěti stech stránkách nestalo to, co se kolikrát stává u mnohem kratších knih – že dojde obsah a už vlastně není o čem vyprávět. Nikoliv, zde nikoliv. Autor v průběhu pětidílné ságy a patnácti povídek vytvořil takové album postav, že vpravdě není jednoduché se s nimi vypořádat. A vskutku, v této knize se nám na scénu vracejí postavy, které by u jiných autorů mohly už dávno být zapomenuté, jejich účel byl naplněn. Ne tak Sapkowski. Ten potrénuje vaši paměť, jen co je pravda.

Kniha nás zavádí na mnohá místa a více než předchozí knihy vzdává hold velikánovi, kterým byl Tolkien. Ať se jedná o aluze zjevné (Hobiti jsou velice mrštní!), nebo domyšlené (Ocitáme se v zemi Faerie!). Zde je také dobré zmínit, že do pohádky se dostáváme hned dvakrát. Nejdříve nás Geralt zavádí do jedné, naprosto nepravděpodobné a přece je tomu tak, a vzápětí nás Ciri provádí nejen Faerií samotnou, kde například potkáme samotného krále víl, ale setkáváme se také z bájnými tvory, nebo mnohem méně magickými, řekl bychom skoro až příliš přízemními lesními dědečky. I pohádky ze snu mohou se stát noční můrou.

Zaklínač nás zkrátka provádí mnoha světy.

Abych se vrátil hned k začátku mého komentáře. Paní jezera je téměř z poloviny konec. První konec přichází jen proto, aby předešel velkému vypořádávání. Vypořádávání se se samotným světem. A pak, asi že nám to nestačilo, pak přichází v závěrečné kapitole něco, při čem člověku tuhne krev v žilách. Jedna z nejsilnějších pasáží všech knih. A pak je konec. Může se nám líbit, nebo nemusí. Mě osobně se líbí. A pokud vám ne, inu, Ciri má řešení, Ciri vás k němu dokonce přímo vybízí. Tím řešením je Něco končí, něco začíná. Epilog s Meče osudu. Je to jen na vás.

Mnoho by se dalo nahovořit o této knize. Ale ne zde.

Zpívej ještě, mistře Marigolde! Jak to bylo dál?

06.09.2021

Musím říct, že s touto knihou jsem se dost prala. Kdyby měla jen 150 stran, příběh Ciri a ostatních by neutrpěl, ale naopak by byl přehlednější. Tisíc vedlejších postav, jejich osudů a pohledů na děj, bylo na mě moc. Při čtení celé série jsem se pohybovala od zmatení přes naprosté nadšení až po znechucení. To bohužel přetrvává...