Pani Jazera

16.06.2020

A je to tu. Konec příběhu a svým způsobem začátek Zaklínačské vášně. Autorovi se to povedlo - učaroval mě natolik, že jsem hltala jednu knihu za druhou. A protože nemám příběhů Geralta, Ciri, Yennefer a Marigolda dost, nezbude mi nic jiného, než si sehnat i komiksy.


Co se knihy týká, nejvíc mě mrzí nevyužití potenciál dvou dam ze začátku knihy. To "vsnění" se do děje byl skvělý nápad a napjatě jsem čekala jaké to bude mít rozuzlení. A postupem času mi došlo, že vlastně žádné... Tedy, ne že by tam byly úplně zbytečně - nakonec přeci jen zasáhly do děje. Ale kdyby tam nebyly, vůbec nic by se nestalo. Za toto malé zklamání dávám hvězdu dolů.

A opět jsem si potvrdila, že teprve teď byl ten správný čas na to začíst se do Zaklínače. Dřív by mě neoslovil a byla by to škoda...

14.06.2020

(SPOILER) Všech pět knih ságy vytváří dle mého mínění jediný román. Proto je také hodnotím a komentuji dohromady. Navíc tedy přivírám oko nad nedostatky a hodnotím tak, jako bych hodnotila, kdybych se k Zaklínači dostala mezi 13 a 15 lety. To by se asi zařadila svou oblibou někam k Harrymu Potterovi. Celkový dojem mi asi nejvíc kazí to, že jsem příběh zkonzumovala příliš rychle. Přesto jsemsi román užila stejně jako povídky, akorát na pointu jsem čekala déle než u povídek. Sapkowskiho humor je toho druhu, který mě asi neomrzí nikdy, i když mě ani nedostává tak jako humor Pratchettův. K sáze se určitě ještě ráda vrátím. Jsem přesvědčená, že tentokrát mi utekly některé drobnosti, které bych byla ocenila, kdybych si jich všimla.

Krev elfů mi vedle všech neduživých západních současných knih, kde probíhá výcvik dívky na bojovnici učarovala. Konečně kniha, jejíž autor ví, že ženy menstruují. A žádý zázrak s křidélky, který v reklamě perfektně saje jakousi modrou tekutinu, nezajistí, že budou mít pocit sucha a bezpečí i v bílých kalhotách. Nevyčítala bych Triss, že udělala kvůli Cirině menstruaci z Geralta a ostatních zaklínačů zbytečně pitomce, jako některé čtenářky. Autor je ročník 1948, tipla bych si, že čerpal ze života. I v roce 2020 se jistě najdou muži poněkud posedlí sportovním výkonem, do kterého tlačí své potomky, aniž by si všimli, že tělo jejich potomka má zrovna na práci důlležitější věci než překonat výsledek. Věřím, že kdyby zaklínači neměli takové pochopení, jaké předvedli, Triss měla v rukávu ještě uřknutí v podobě zvracení, omdlévání a několika hodin křečí. Část, kdy se Ciri učí magii od Yennefer je také skvělá. Jediný problém Krve elfů je, že se odehrává v příliš krátkém čase. Ciri se příliš rychle naučila příliš mnoho.

Čas opovržení je velmi důležitý z hlediska rozvoje příběhu. Nilfgaard, Veverky, Thanedd... všehno do sebe zapadá. Nepamatuji si ale, kde "díl" končí. Jeho konec mi úplně splynul se začátkem Křtu ohněm. Ve Křtu ohněm přišly asi první části, které mě nebavily. Hodně čtenářů si stěžuje na Geralta a jeho společníky, mě ovšem od čtení odrazovali spíše Potkani. Za celou dobu jsem nepochopila, proč se od nich Ciri při první příležitosti neodtrhla a nevyrazila na Kaer Morhen. Možná to bylo vysvětleno a zrovna jsem nedávala pozor, nebo mi to nepřišlo dost věrohodné a nezapamatovala jsem si to. Každopádně mi toto období v jejím příběhu sedělo nejméně. Zato Regis ex machina byl pro mě vítaným přírůstkem do příběhu. Trpaslíci mě taky neomrzeli. A Geralt z Rivie jako Geralt z Rivie byl super.

Věž vlaštovky vybočuje stylem, kterým Ciri vypráví svůj příběh. Právě tento prvek jsem si v této části velmi užila. Také příběh Yennefer mě bavil. Ovšem Geraltova pauza v Toussaintu mi přišla zbytečně dlouhá. Stačilo by, kdyby se celá odbočka točila kolem Marigolda. A Leo Bonnhart je děsivý, ale mám pocit, že Ciri o něm prozrazuje příliš málo. Kdejakou náhodnou hrůzu války autor neváhal vylíčit, ale tohle poodkrývá jen zlehka. Pozdější scény s Bonhartem v Paní jezera, pak vyvolávají otázky.

V Paní jezera se mi nejvíc líbila část s elfy. Nejen, že to byl vlastně klasický elfí příběh o průchodu do země vil ostrovního typu. Sapkowski dokázal naservírovat v jedné knize elfy i jednorožce, aniž by to byl kýč, což je něco, o čem jsem něvěřila, že to někdy uvidím. Také jeho celkové vykreslení elfů mi přišlo velmi zdařilé. A Cirina nervozita snad zodpovídá některé otázky, i když mně osobně tyto odpovědi přišly nepravděpodobné. Jak už někdo v komentářích poznamenal, nejodpornější část dílu je scéna s lesním dědou. Takové obyčejné, očekávané a neuvěřitelně průhledné... a stejně. Brr. Závěrečná bitva mě sama o sobě příliš neoslnila, ale odhalení na závěr bylo skvělé a vystřelilo pro mě ságu zpátky do hvězdných výšin (ze kterých, nebudeme si nic předstírat, v předchozích dílech už přeci jen pomalu padala). A najednou je tu konec.

A vlastně pořád nikdo neví, co je Ciri zač, co je jejím osudem a jak se naplní nebo nenaplní věštba. Na konci je tedy i trochu zklamání. Tohle bylo ono? To bylo velké finále? To už nemá víc kapitol? Jakto?

11.06.2020

Asi nejhezčí díl z celé série. Celkem hezké zakončení, jen ten úplný konec byl trochu zvláštní... A některé kapitoly, kde se probírala politika mi přišly zbytečně zdlouhavé a zmatené. Dávám 4,5 hvězdiček.

04.06.2020

Závěrečný díl ságy je opět velice zajímavý, plný napětí, zvratů, emocí, politiky… Na začátku je poněkud těžké se zorientovat, co se vlastně děje a kde to jsme. Ale je to zajímavé pojetí - oneiromantka a vůbec povídání o snech je velmi zajímavé a nevšední. Putování Ciri po různých sférách a časech je také nejprve zmatečné, teprve později začne dávat smysl. Autor opět vše do detailu promyslel, aby to do sebe zapadlo. Konec je pak dost zvláštní, rozčarující, otevřený… (Ale při znovupřečtení povídky Něco začíná, něco končí z Meče osudu do sebe zapadne i to.)

02.06.2020

(SPOILER) !!!SPOILERY!!!
tak..a jsem na konci..i když, jak se ten Uroboros kouše do ocasu, možná stále jedu smyčku..každopádně, konec série, konec jednoho dobrodružství, pravda mírnou útěchu skýtá, že se blíží Bouřková sezóna, takže chviličku s Geraltem a spol. pobudu...

S přibývajícími díly lehce kleslo moje nadšení.Od 5.dílu série konkrétně..a zakončení velmi složitého, zamotaného a mnohovrstevného příběhu mě taky moc nesedlo. Respektive, zůstala jsem chvíli v nejistotě, jak to teda vlastně dopadlo ? Místy mi to celé přišlo hodně ujeté..jako by autor už zabloudil až moc ve fantazii...
Zmátlo mě seznamování Ciri s Galahadem v povídce "Neco končí, něco začíná"..a přitom se seznámili u jiného jezera v jiné smyčce za jiných okolností ? a nebo jsem to prostě nepochopila.

Každopádně, díl jsem si užila. Dílečky skládačky, posbírané cestou, do sebe pozapadaly..od morové Catriony až po Ciřino bloudění časem..Velkolepé finále v boji u Brenny. Hrdinové padají, aby noví povstali. Konečné vypořádání s Vilgefortzem a Bonhartem. Setřela jsem slzu za Regise, Cahira, ba i za Milwu a Angouleme...nakonec mi vlezli pod kůži. Získal si mě taky Jarre, a kolega od fochu Milo "Rusty" Vanderbeck, Shani, Iola druhá a Marti Sodergren..umím si jejich peklo živě představit. A smekám.
Marigold nedostal tolik prostoru, Geralt pořád tak nejak vyčpělý, ale přeci lepší, než ve Věži vlaštovky. Avantýra s Fringillou -- pořád zbytečné. Konvent čarodějek - nevyspytatelný, místy svým kutím piklů s prominutím nudil překombinovaností. Ciri se smrskla na dělohu a matku nadějě..co kdyby to ale vypálilo úplně jinak ? Jak si můžou být jistí výsledkem ? co když už Ciri je maximum ?? a nebo síla narůstá geomerickou řadou ?? dost otázek...
Emhyr var Emreis -- to byla taková rána mezi oči, že jsem uvažovala, zda autor taky nešňupnul trochu fisstechu, nebo to přehnal s mandragorou nebo čím...a jeho setkání s Ciri a vycouvání z pole taky nabízí otázky, co tam teda vlastně proběhlo...chci to vědět !!!
Po Brenně (Svobodná kompánie rulezz !!!) jsem očekávala zklidnění..a nepřišlo. Závěr diametrálně odlišný od "slaďárny" a vymýcení Kraje u Tolkiena..Závěr Zaklínače přinesl bolest, zmar. A naději. A spoustu dalších emocí..
Tento díl mi taky přinesl nejodpornější, nejděsivější moment celé série - setkání Ciri s Lesním dědou...uaaaa. Tak z toho budu mít husí kůži ještě dlouho, fuj. Byly spousty nechutných, drastických i dramatických scén, ale tahle mě teda dorazila.
Potěšilo zapojení jednorožců, elfové nadále vystupují povětšinou v roli hochů z Temné strany síly (pasáž Jezerní paní byla taky tak nějak psychedelická)
A ještě se musím vrátit k Ciri - v předchozích dílech více lidí komentovalo její "terminátorské" schopnosti..ty má stále..a já už několik dílů uvažuji taky nad tím, jak ji zaklínači stačili tak rychle vycvičit - vždyť na Kaer Morhem pobyla 2-3roky max...oni byli cvičení mnohem déle.....

Ať je to jak chce, Andrej Sapkowski stvořil úžasný paralelní svět. Stvořil Legendu o zaklínači a čarodějce, o Překvapení a Sudbě. I když ke konci sme se již trochu míjeli, a měla jsem pocit, že na něčem fičí, přeci to byla jízda. A já se ráda do zaklínačova světa budu vracet...(i když možná raději do toho povídkového)


P.s. Kopřivnici mám taky ráda :D i duby...
Doporučuji !

a pár citátů na závěr :
"S láskou,"promluvila zvolna Fringilla,"je to jako s ledvinovou kolikou.DOkud tě nepostihne záchvat, nedokážeš si něco takového představit. A když ti o tom někdo vypráví, nevěříš..." (a zrova ta Fringilla, že ??)

"Milujte se, neválčete."
"A serte pravidelně každé ráno..."

"Změnila opatrně polohu, opatrně osvobodila paži spod jeho hlavy a ulehla do trávy tak, aby se mu mohla dívat do očí. Dívala se na něj , jako by se nedokázala nasytit, jako by si tento pohled chtěla uložit do paměti na celou věčnost. On se na ni také díval a stesk mu svíral hrdlo."

"zamířili k zapadajícímu slunci. Za sebou nechali dolinu, do níž už padaly stíny, začarované jezero, modré jako leštěný safír a hladké jako zrcadlo, balvany na jeho břehu, borovice na svazích. To nechali za sebou. A všechno ostatní bylo před nimi."

02.06.2020

Pro jednou vynechám komentář k postavám a ději a zaměřím se na celé dílo.
Poslední díl mi jen potvrdil, že celá sága o Zaklínači je přeceňována. První dvě románové knihy byly moc dobré a krásně celý příběh rozběhly, ale postupem času jakoby se Autor u psaní střídavě nudil a vymýšlel absurdity. Některé dějové linky jsou zcela zbytečné nebo nedotažené a těžko se s tím smiřuje. Je hodně složité nechat správným způsobem na čtenářově fantazii nenapsané a zde to moc elegantně řešené není.
Můj názor je ten, že kult Zaklínače je více tvořen převážně fanoušky, počítačovými hrami a seriály než samotnou předlohou.
Vzhledem k všeobecné oblíbenosti tohoto světa mi to nehodnotí snadno, ale zde se k dobrým hodnocením nepřidám. Nakonec se přiznám, že už Paní jezera jsem začínal trochu z povinnosti, po velmi slabé Věži vlaštovky mi nevadilo, že je to poslední kniha série.

28.05.2020

Vůbec se mi s tím vším nechce rozloučit. Brala bych ještě tak tři čtyři díly.
Každopádně, s Paní jezera jsem si musela dát v půlce pauzu. Protože!! Jsem byla tak neskutečně vytočená a smutná, že buď bylo na místě dát si pauzu nebo knihu hodit z balkonu. Kdo četl, asi ví.
Ale jinak zase skvělé čtení. Celý ten vystavěný svět, osudy tolika postav, z nichž o každou jsem se bála a zajímala. Líbilo se mi i to, že v druhé polovině nebyl vynechám osud i méně důležitých postav a bylo popsáno co se s nimi stalo. A takhle zpětně musím uznat že se mi líbil i konec, i když přiznávám, že hned po dočtení jsem zuřila. Pak jsem si ale přečetla poslední povídku z knihy Meč osudu a to mi ten kruh už více méně uzavřelo.

21.05.2020

Závěrečný díl a opět je to něco, co vybočuje z řady. Musím říct, že se mi styl psaní (respektive poskládání knihy do jednotlivých epizod, pokrývajících dějové linie) líbil. Obzvláště zajímavé bylo putování Ciry po rozličných, avšak blíže neurčených „časoprostorech“, z nichž (ne)jeden byl naznačen velmi těsně a musím říct, že to dost podráždilo fantazii! Jenom mi z toho všeho nějako vypadl samotný Geralt. Víceméně celé se to točí právě kolem Ciry. To, že se chování onoho světa až extrémně odráží od našeho vlastního (obzvláště je to svázané s 2WW), to snad ani nemá smysl zmiňovat.

11.05.2020

Velkolepé zakončení celé ságy. Nečekaně mnoho dějových i časových rovin, překvapivý hlavní záporák a konec, který má daleko k nějakému happy endu. Co víc si přát? Co víc říci? Snad jen to, že mých očích je to právě sedmá kniha, která dělá z celé ságy něco hodně výjimečného a pozdviženého nad "běžnou fantasy".

01.05.2020

Nemôžem si pomôcť, Sapkowského štýl písania a rozprávania mi veľmi sedí, páči sa mi to ako vsunie do príbehu iný príbeh, ktorý zdanlivo nesúvisí s hlavným dejom a predstaví nové, zaujímavé postavy, hoc len na chvíľu, ktoré oživia Cirin príbeh. A čo sa tohto týka, tak posledný diel nesklamal. Pani jazera priniesla aj pár prekvapení, príjemných aj nepríjemných, ale nemôžem si pomôcť s jednou vecou a asi tou najhlavnejšou. Napriek tomu, že túto sériu považujem za veľmi dobrú, musím sa priznať, že mi ani jedna postava nejako neprirástla k srdcu, čo je zvláštne asi najviac Cahir a možno čiastočne aj Geralt. Pri čítaní tejto knihy som sa pristihla skôr pri tom, že čím skôr dočítať, lebo už chcem čítať iné knihy. Takže odo mňa momentálne toľko k tejto sérii.
PS: Som zvedavá ako sa s touto sériou popasuje Netflix dalej :)

27.04.2020

I tento díl se mi vryl do paměti a doufám, že na něj nikdy nezapomenu. Had uroboros se zakousl do svého ocasu, něco končí, něco začíná.

14.04.2020

Trochu slabší díl oproti 5 a 6 dílu. Rozhodovala jsem se mezi 4 a 5 ☆. Nakonec jsem dala plný počet. Byly tam místa kdy jsem knihu hltala plnými doušky, ale bohužel i místa, kdy jsem se nudila. Těch míst kdy mě to bavilo bylo ale víc proto 5 ☆. A jen si teď přemýšlím, k čemu vznikla bouřková sezóna. A jestli to bude stát za to, když série se uzavřela. Proč to bude uměle natahovat. No ale když už jsem došla až sem, tak musím přečíst i poslední knihu i když už není značená jako 8 díl.

14.04.2020

Upřímně nechápu zdejší komentáře. Mně se Sapkowského styl vyprávění z retrospektivy a z pohledu třetích osob líbil. Zaklínač je prostě parádní dílo i díky tomu, že se nevěnuje pouze Geraltovi nebo Ciri, ale i dalším méně či více významným postavám. Popis politiky, bitev, obchodních záležitostí. To všechno dává světu Zaklínače zcela jiný rozměr. Jediné co se Sapkowskému trochu míchá je období srovnatelné s naší historií. Dílo by se mělo odehrávat ve středověku, ale některé věci, vymoženosti, vynálezy, finančnictví a občas i oblečení dle popisu patří spíše někam do novověku. Vojska, zbraně a styl válčení je zase ryze středověký.

12.04.2020

Mě se tenhle díl vždycky líbil nejvíc ze všech. Ani nevím proč, děj není tak strhující a takové to "uzavírání" příběhu nemám o knižních ság ráda, ale tady mě bavilo. A můj názor se nemění, když tak knihu odkládám dočtenou potřetí, vzpomínám s nostalgií na časy, kdy jsem ji vždy četla. Poprvé na gymplu ve třeťáku pod lavicí na hodinách semináře z němčiny. Podruhé mám zasutou vzpomínku z McDonald´s na Florenci, kdy jsem si četla při čekání na rande a radši četla dál, než abych na to rande šla včas. Potřetí hezky v klidu dospělý s dětmi v karanténě. Víte, s dvěma dětmi si člověk pořád stěžuje, jak nemá čas. Taková dobrý kniha vám ukáže názorně, jak je ale čas relativní. Vyznačuje se totiž tím, že ten čas na čtení vám najde sama. Jinak se nedá vysvětlit, jak se stane,že člověk stále žehrá na nedostatek času na čtení a jen začne číst Zaklínače, najedou je kniha přečtená rychleji, než by si sám přál.

08.04.2020

Zaklínače jsem si zamilovala. Bohužel Paní jezera byla slabá. A konec se mi vůbec nelíbil, čekala jsem něco smysluplnějšího. Nicméně, příběh zaklínače celkově má za mě 5*.

Co k tomu říct? Korektor by za všechny ty překlepy zasloužil… Nakladatelství za to, že to ani v letošním dotisku u osm let starého překladu neopravilo, by zasloužilo snad ještě víc.
Očekávání velkého grand finále se nenaplnilo. Už od poloviny předchozího dílu - Věže vlaštovky, konkrétně od parodické jízdy na klepáčovi, převládl pocit, že autor je placen od stránky, nikoliv za dílo.
Forma, již Sapkowski zvolil pro poslední díl ságy, mě neoslovila. Hledání pravdy o legendě ve snech, neustálé přeskakování v čase a ději... Ano, pár vynikajících postřehů, vtipů a gagů tu bylo, a dokonce mé české srdce zajásalo, když se objevila parafráze slavného výroku ve znění: „Toho bohdá nebude, aby nilfgaardský maršál z boje utíkal.“ Nicméně snaha popasovat se s povídkou Něco končí, něco začíná byla nakonec křeč ze všech největší, i když pana Andrzeje chápu, chápu, že chtěl překvapit.

07.04.2020

Paní jezera ukončuje příběh o Geraltovi a Ciri, v současné době je předposlední knihou o zaklínači vůbec a mně přijde jako nejslabší ze všech. Už v předchozích dílech byla vidět snaha postupně knihy nafukovat „vatou“. Zde je zbytečného tolik, že třetina knihy mohla být v klidu vynechána a nic by nechybělo. Po všech knihách už mně přestalo bavit číst, jak chce každý Ciri znásilnit či jinak využít její pohlavní orgány. Návštěva našeho světa mně také nenadchla, ale v jejím důsledku jsme se dozvěděli zajímavost, že ve světě zaklínače se mluví Německy...

30.03.2020

Tři, ale slabé. Už chápu, proč známý tvrdil, že samostatné povídky jsou lepší než celých pět dílu ságy. Být redaktorem vyškrtla bych 50% zbytečného balastu, jak kde a kdy jaká nepodstatná postava, o které tam někdy předtím byl stejně zbytečný štěk, a získala bych tak napínavý, akční, vtipný a bohatý příběh. A přitom by čtenář vůbec o nic nepřišel. Maximálně o několik hodin uspávající nudy.

22.03.2020

Nebudu moc plýtvat slovy, protože kdo dočetl celou ságu, pozná, že tohle je skvost.
U první knihy jsem psal, že je to jedna z nejlepších knih, kterou jsem četl, tohle .... ne, všechny díly jsou ohromující.

Zaklínač vstoupil do mého podvědomí, a už nikdy neodejde.