Paní jezera
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422764/mid_pani-jezera-9xs-422764.jpg
4
3589
3589
Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná.Také příběh zaklínačova hledání dospěl k závěru. Ciri, Geralt i Yennefer se na pozadí krvavého válečného konfliktu konečně setkají, ovšem podobně jako v předchozích dílech ságy nelze očekávat, že věci půjdou tak snadno, jak byly naplánovány. Příběh Dítěte Překvapení, zlověstné věštby, lásky, krutosti a událostí, měnících tvář světa, se uzavírá v mohutném finále, v gejzíru imaginace, aby jednou provždy změnil fantastickou literaturu. Had Uroboros drží v zubech vlastní ocas, něco skončilo a cosi začíná...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2012
,
Leonardo
Originální název:
Pani Jeziora, 1999
více info...
Přidat komentář
Musím říct, že s touto knihou jsem se dost prala. Kdyby měla jen 150 stran, příběh Ciri a ostatních by neutrpěl, ale naopak by byl přehlednější. Tisíc vedlejších postav, jejich osudů a pohledů na děj, bylo na mě moc. Při čtení celé série jsem se pohybovala od zmatení přes naprosté nadšení až po znechucení. To bohužel přetrvává...
(SPOILER)
Svět Zaklínače je prostě super, ale ten styl psaní mi vůbec neseděl.
Zbytečně se zabýváme půlku každé knížky úplně nepodstatnými vedlejšími postavami. Občas se zorientovat v tom, kdo to je, a co má společného s předešlým dějem je nemožné...
Možná, kdybych si celou sérii přečetla podruhé, nebo potřetí, nebo hrála hry, tak už mi to bude dávat větší smysl, ale znova se do toho fakt pouštět nebudu...
Nicméně Geralt je charakter. Marigold prostě nikdy nezklame, Yen je protivná a Ciri tím věčným skákáním taky úplně neoslnila. Cahir je borec, o Regisovi ani nemluvě, ten tomu prostě dával šťávu a já si je oba zamilovala nejvíc ze všech a pak se stane tamto a jsem strašně zklamaná... Vygumovat je jedním vrzem během deseti vět i s Milwou a Anguelme (nepamatuju si, jak se to píše), to je něco, co nepochopím...
Fillipa s Franceskou a v podstatě všechny ostatní čarodějnice se mi všech 7 knih pořád šíleně pletly, o vládcích všech zemí ani raději mluvit nebudu, protože ty nudné politické pasáže by se rozhodně daly zkrátit.
Všechno je jen naznačeno, fůra otázek nezodpovězená a konec je vlastně bez konce, což já úplně nemusím.
Jedni jsou tu z posledního dílu nadšeni, druzí o moc méně - bohužel patřím do druhé skupiny. Souhlasím se vším, co tu bylo řečeno: spousta "vaty", zbytečných postav i dějových linek, upozaděný hl. příběh, béčkový závěr... I já už dočítala na, jen abych dočetla. Přitom kdyby se celá série stáhla tak na 3 knihy, byl by to fantastický příběh! Jo a taky: lituju, že jsem neuposlechla rady některého čtenáře tady a nenechala si první dvě povídkové knihy až po přečtení románu. Snad můj dojem z celé ságy vylepší závěrečná Bouřková sezóna.
Přišlo mi, že je v knize zbytečně věnováno mnoho prostoru ne až tak důležitým postavám, které se předtím v příběhu jen mihly, takže jsem si k nim neutvořila takový vztah a bylo mi jedno, jak dopadnou. Zároveň mi přišlo, jako by autor odstoupil od hlavního příběhu a najednou měl potřebu dovysvětlit politickou situaci, o které to ale v první řadě nebylo. V kapitole o válce jsem chvíli měla pocit, že čtu kousek Vojny a míru (ale zdaleka to nebylo tak hrozný ani rozvleklý:).
Každopádně opět oceňuju humor, originalitu příběhu i inspiraci historií.
Je to trochu zvláštní. Už s předchozím dílem jsem měla trochu problémy, tudíž jsem ho ve výsledku dočetla asi až po roce. V tomto díle jsem začínala mít pocit (stejně jako někteří další čtenáři), že děj je poněkud zvláštně vázaný různými úhly pohledů osob, které s ním mnohdy neměly mnoho společného. Hodlám celou sérii přečíst řádně ještě jednou a pokud možno návazně, abych si utvořila lepší pohled, nicméně z jejího zakončení jsem trochu rozpačitá. I tak se mi nechtělo zaklínačský svět opouštět a s přihlédnutím k předchozím dílům musím říct, že to teda byla jízda.
„Něco končí a něco nového začíná…“ S Paní jezera každopádně vrcholí románová pentalogie o zaklínači Geraltovi a při vší úctě k panu Sapkowskému, je to finále hodně rozpačité. Skoro bych se nebál prohlásit, že předchozí kniha Věž vlaštovky byl vrchol celé zaklínačské ságy a Paní jezera už jenom zoufale vyškrabuje zbytky zaschlé kaše z prázdné misky. Samozřejmě tak jednoduché to není, ale přesto se to tomu v mnohém podobá. Styl vyprávění znovu prošel změnou a tentokráte spíše k horšímu. Namísto souvislé dějové linie se nám dostává do rukou pompézní mozaika střípků, nejrůznějších fragmentů a epizod, které spolu mnohdy nijak nesouvisí, jen doplňují celkovou vizi Geraltova světa. Proto asi nikoho nepřekvapí, že svázat tyto rozběhnuté linky do souvislého celku a dovést je do oslepujícího finále, které by si všichni zúčastnění bezpochyby zasloužili, se daří jen napolovic. Tím spíše, že Sapkowski kosí své hrdiny s odhodláním vymítače, a v dané chvíli není vůbec jisté, že mu v závěru vůbec někdo zbude pro dokončení příběhu. Možná i díky tomu jsou poslední kapitoly namísto grandiózního vyvrcholení, spíše jen labutí písní, kterou píská elfí Vědoucí Avallac´h na svou flétnu.
Příběh slavného zaklínače Geralta, krásné Yennefer a neobyčejné Ciri je u konce. Až v tomto posledním díle ságy se dozvídáme zásadní informace z politického zákulisí. Lehce za polovinou knihy mě postihla čtecí krize, v pasáži, kde se popisuje bitva u Brenny a následný cintránský mír a rozdělení nového světa. Ale pak už jsem se zase chytla a nemohla přestat číst, jak to celé vlastně dopadne. Ještě se líbily části, kde Ciri cestovala mezi světy a časy. Celkově jsem s koncem spokojená. Jen jedna rada, fakt si moc neoblibte postavy, Sapkowski se ničeho nebojí...
Tak tenhle díl byl pro mě za trest. Nudné, zbytečné, zdlouhavé pasáže o ničem. Kniha mohla skončit bitvou na Strygge a bylo by to fajn. Takhle jsem musela trpět u dalších stránek. Klidně bych polovinu knihy vyškrtala.
Uff... A jsme u konce. Ačkoliv nás ještě čeká Bouřková sezóna, tak u této knihy nám jeden dlouhý příběh končí. Je vidět, že sám autor se toho na konci snažil ze sebe vymáčknout co nejvíce, což občas spělo k trochu nudnějším pasážím. To časoprostorové skákání nebylo špatné, ale někdy toho bylo až moc. Líbilo se mi působení Ciri u elfů, popisování bitvy a hlavně celé to putování fantasy světem. Emhyrovo sentimentální smýšlení jsem moc nebaštil. Pogrom oblíbených postav byla rána pod pás. Myslím, že to dostalo hodně čtenářů. Celé to zakončení Geralta a Yen nebylo úplně špatné. Líbí se mi, že to má u lidí vyvolat dojem otevřeného konce. A co se týče Ciri, tak tam to dopadlo asi dobře, i když bych si představoval lepší konec.
Celá sága je naprosto úžasná, škoda jen, že tento díl malinko pokulhává.
IG: next_fantasy_one
Kniha se mi velmi líbila a četla se mi dobře, přišlo mi zajímavé ty přeskoky do budoucnosti a myslím, že byly velmi dobře zpracovány i co se týče témat, které se v budoucnosti probíraly. Pasáže z bitvy považuji za vrchol knihy. Jinak celkově série Zaklínače (romány + povídkové knihy) patří k mým velmi oblíbeným sériím knih, ač se někdy objevovaly nezáživné pasáže.
Na jednu stranu se mi Paní jezera četla ze všech románových dobrodružství zaklínače Geralta a princezny Ciri asi nejlíp, děj byl různorodý a hezky ubíhal, nemluvě o vtipných scénách, když se Ciri snažila trefit do správného času a místa, nebo když Geraltova skvadra dělala ostudu v knížectví Toussaint :-) Ovšem na druhou stranu mě dost zklamal ten konec a dodal celému vyprávění nemilou příchuť, nemluvě o rozuzlení kolem nilfgaardského císaře :-( Až jsem měla trochu pocit, že autor sám nevěděl, co si s celým příběhem počít a jak ho vlastně uzavřít. Škoda, čekala jsem od toho zkrátka malinko něco jiného - jako že když už je to fantasy, nebude se to tolik podobat našemu skutečnému světu :-(
Závěr série trochu slabší. Přiznám se, že mě vůbec nebavila politika a popisy z boje, krom části o půlčíkovi Rustym a léčitelkách. Z toho konce jsem fakt jelen, moc mi to nesedí - jak z útržků v průběhu série, tak zejména se závěrem druhého dílu (svatba). A navíc, kam se poděl osud, proroctví a to všechno..? Přijde mi to takový uťatý.
Vrchol ságy o Zaklínači a velké zklamání. O obsahu nebudu psát nic, snad jen to, že autor na rozdíl od předešlých knih opouští nápaditost a zavádí klišé a "neuvěřitelné náhody" jako z holywoodských béčkových filmů. A k formě - v minulých knihách zvyšoval autor dynamiku pomalejších pasáží retrospektivou, změnou stylu či pohledem z boční dějové linie. A bylo to bravurní. Bohužel, Paní jezera je takovými prvky tak přehlcena, že působí rušivě. Krom toho v této knize narušují dynamiku děje, zatímco pomalejší pasáže jsou ještě zpomalovány vatou a až Jiráskovským popisem. Za mě zklamání. K Zaklínačovi se ještě určitě vrátím, skončím ale u Věže vlaštovky.
Konec celé ságy se mi líbil jako všechny díly.Poutavé čtení,které je podtrženo krásným rukopisem pana Sapkowského.
Neodpustím si znova zabŕdnuť. To neustále vracanie sa v čase, rozprávanie v rozprávaní, akási forma kroniky, bola podľa mňa viac na škodu než na úžitok. Prial by som si, aby bol príbeh aspoň z časti súvislejší a plynulejší. Ale nič to, pretože inak to bolo naozaj skvelé zavŕšenie ságy. Prebytočné línie ustúpili do pozadia, nepodstatné veci vyšumeli do prázdna a v pamäti mi zostane silný a hlavne dobre zakončený príbeh ústredných postáv. A to sa počíta. Ale ako vravím, ak sa k zaklínačovi zasa niekedy vrátim, čo je dosť možné, bude to iba prostredníctvom poviedok.
(SPOILER) Táto kniha je dokonalým príkladom toho, že nie všetko skončí šťastne. Veľa som toho neprečítal ale som si istý, že toto je jedna z mála kníh ktorá vám vtisne slzy do očí.
Jsem rozcarovana. Cekala jsem asi jiny konec. Celkove saga, na to, jak je rozsahla a kolik mela podlinii, byla v nekterych vecech hodne utata. Ja nevim. Zatim u mne vyhravaji spise prvni dve knihy povidek. Jeste prectu Bourkovu sezonu a budu doufat, ze je ve stylu povidek.
Přiznávám, měl jsem velká očekávání, jednak tím, že to je poslední díl, ale taky hodnocením zde na databázi, snad i pro to je mé zklamání tak velké.
Číst paní jezera jako samostatnou knihu, byl by to dokonce zřejmě odpad. Při hodnocení posledního dílu se nebráním srovnávání s celou sérií. Stále trvám na tom, že první tři díly byly opravdu skvělé, Zaklínač byl Zaklínač a řešil zaklínačské věci, čím více se do příběhu montovala military a politika, tím víc čitelnost upadala. Poslední tři knihy jsem četl trochu nuceně a poslední jen, abych to konečně dorazil. Paní jezera byla plná odboček a slepých dějových linií, vsuvek a strašného přeskakování z z linie do linie, až se to velmi negativně projevilo na spádu a čtivosti.
A co Ciri? Má oblíbenkyně dílů předchozích? Silně přeskakovala mezi poslušnou ženou, jak se asi v Polsku sluší a patří a do toho najednou sebrala hrdost a udělala něco kurážného, aby toho později litovala? Ne, to není hrdinka fantasy. Ne v Paní jezera. Rozpoznávám prvky polské fantasy, která je často fakt divná, hlavně přístupem k ženám. Samozřejmě tu byly i spádné a velmi čtivé pasáže, ale tentokrát minoritní podíl.
Závěr byl, a tady budu drsný, vyloženě ubohý a zklamal mě na celé čáře, cítím, že autor už to chtěl mít konečně za sebou a mnoho toho utnul, zalepil a sflikoval. Rozhodně mi slzy z očí nevytlačil, jen mě znechutil a rozhodně mě nebavil. Je tu zde i mnoho rozporů s náznaky v knihách předchozích a celá série tak ztrácí na kvalitě i důvěryhodnosti.
Opravdu jsem čekal epické vygradování příběhu, ale bez náznaku pocitu viny označuji poslední díl jako nejhorší ze série a celou sérii jako podprůměrnou a musím říct, že hodnocení i celkový věhlas zaklínače mě velmi udivuje. Nechal jsem se napálit a přečtení celé série spíše lituji. Ve srovnání třeba ze sérií Věž Drakonis od Stackpolea na mě působí Zaklínač vyloženě slabě, ani dobré první tři díly to nezachrání.
Dočteno, resp. doposlouchán poslední díl. Čišela z toho rezignace. Se závěrem nejsem vůbec spokojená. Nemuselo to tak špatně zkončit, tolik mrtvých, chjo. Souhlasím, že se mohlo ubrat dění kolem vedlejších postav a přidat Geralta. Politika v 10. kapitole mě vyloženě nebavila. A jak to bylo s tou svatbou, z toho jsem jelen. Asi si budu muset znovu přečíst povídku. Přece se jí nemohli zúčastnit žijící současně s již pochovanými. Brzy se pustím do zbývajicí Bouřkové sezóny. Dle recenzí si snad spravím chuť.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
„Můj miláčku! Vznícen jsem půvabem tvým;
buď po dobrém půjdeš, buď násilím!“ -
Ach otče, můj otče teď, sáh na mne král!
Král duchů bolest mi udělal! –
Hle, konec. Poslední díl ságy, který vydá za dvě plnohodnotné knihy je pravým zakončením něčeho tak velkolepého jako je Zaklínač. A buďme upřímní, ona ta kniha končí skoro polovinu celkového obsahu. Ale postupně.
Mohl bych jen zopakovat co jsem napsal už u Vlaštovky. Autor nepíše primitivní román. Autor píše něco jedinečného a zvláštního, něco, co prostě a jednoduše nemá obdoby. Příběh je rámován hned několika vypravěčskými liniemi. Jedna je rámovací, ta se odehrává na dávném Albionu. Druhá je prapodivným způsobem inkorporovaná do Ciriina příběhu, ač se odehrává až o mnoho, mnoho let později. A do toho máme dílčí vypravěče jako u předešlé knihy, kteří svým vyprávěním skládají tuto složitou skládačku.
Zajímavé na knize je, jak je dlouhá. Opravdu sestává z dvojnásobku textu oproti Krvi elfů a věřím, že leckomu může připadat relativně náročná. Ovšem je nutné zdůraznit, že se zde ani při pěti stech stránkách nestalo to, co se kolikrát stává u mnohem kratších knih – že dojde obsah a už vlastně není o čem vyprávět. Nikoliv, zde nikoliv. Autor v průběhu pětidílné ságy a patnácti povídek vytvořil takové album postav, že vpravdě není jednoduché se s nimi vypořádat. A vskutku, v této knize se nám na scénu vracejí postavy, které by u jiných autorů mohly už dávno být zapomenuté, jejich účel byl naplněn. Ne tak Sapkowski. Ten potrénuje vaši paměť, jen co je pravda.
Kniha nás zavádí na mnohá místa a více než předchozí knihy vzdává hold velikánovi, kterým byl Tolkien. Ať se jedná o aluze zjevné (Hobiti jsou velice mrštní!), nebo domyšlené (Ocitáme se v zemi Faerie!). Zde je také dobré zmínit, že do pohádky se dostáváme hned dvakrát. Nejdříve nás Geralt zavádí do jedné, naprosto nepravděpodobné a přece je tomu tak, a vzápětí nás Ciri provádí nejen Faerií samotnou, kde například potkáme samotného krále víl, ale setkáváme se také z bájnými tvory, nebo mnohem méně magickými, řekl bychom skoro až příliš přízemními lesními dědečky. I pohádky ze snu mohou se stát noční můrou.
Zaklínač nás zkrátka provádí mnoha světy.
Abych se vrátil hned k začátku mého komentáře. Paní jezera je téměř z poloviny konec. První konec přichází jen proto, aby předešel velkému vypořádávání. Vypořádávání se se samotným světem. A pak, asi že nám to nestačilo, pak přichází v závěrečné kapitole něco, při čem člověku tuhne krev v žilách. Jedna z nejsilnějších pasáží všech knih. A pak je konec. Může se nám líbit, nebo nemusí. Mě osobně se líbí. A pokud vám ne, inu, Ciri má řešení, Ciri vás k němu dokonce přímo vybízí. Tím řešením je Něco končí, něco začíná. Epilog s Meče osudu. Je to jen na vás.
Mnoho by se dalo nahovořit o této knize. Ale ne zde.
Zpívej ještě, mistře Marigolde! Jak to bylo dál?