Rudá moře pod rudými nebesy
Scott Lynch
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78242/bmid_pani-parchanti-ruda-more-pod-rudymi-xRP-78242.jpg
4
148
148
Páni parchanti série
< 2. díl
Zloděj a prohnaný podvodník – Locke Lamora – a smrtelně nebezpečný Jean Tannen opouštějí rodné město a svůj dřívější život, ze kterého zůstaly pouze ruiny… A tak se rozhodnou zaútočit na nejbohatší a nejtěžší cíl na obzoru – městský stát Tal Verarr. A hlavně na Hříši, nejpřepychovější hernu, která vysoce převyšuje všechna ostatní místa určená hazardu. Nikomu se nepodařilo odtamtud ukradnout byť jen jedinou minci a současně vyváznout živý. Takové výzvě Locke nedokáže odolat… …ale s uvedením svého dokonalého plánu do života bude muset počkat. V Tal Verarru potřebuje neobyčejné schopnosti Pánů Parchantů ještě někdo a je připraven je i zabít, pokud díky tomu dosáhne svého. Než se nadějí, jsou Locke i Jean piráty, což je jistě skvělý úkol pro zloděje, jež u galéry nerozeznají ani příď od zádě… Kapitánka Zamira Drakaša má ovšem jiný názor. Mezitím Nájemágové chystají bezpodmínečně nevyhnutelnou pomstu muži, který je přesvědčen, že je může ponížit a přežít to – Lockemu Lamorovi.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2011 , Laser-books (Laser)Originální název:
Red Seas Under Red Skies, 2007
více info...
Přidat komentář
"Dvojka" mě nenadchla tolik jako první díl...to ale neznamená že není velice dobrá. Z města typu "renesanční Benátky" se přesouváme na moře, do herny a jiných lokací. Duo Locke a Jeann táhne knihu ale kupředu a závěr byl docela překvapivý. Solidní fantasy...kvalit prvního dílu ale nedosahuje.
Druhý díl v ničem nepokulhává za prvním. Výtečná i humorná dobrodružství Lockeho a Jeana se přesouvají do hráčského města Tal Verarru, kde se snaží uskutečnit dokonalou loupež a okrást největší hernu Hříši. Ani tentokrát však nejde vše podle plánu a díky podlému podvodu jsou nuceni pracovat pro mocichtivého Stragose. Ocitají se na moři ve společnosti pirátů, mezi kterými se však kupodivu cítí více než dobře. Příběh jsem si opravdu vychutnala.
Tak jsem se po opravdu skvělém prvním dílu vrhnul na druhý a musím říct, že už to nebylo úplně takové WOW jako 1, ale i tak mě ta kniha hodně bavila a bylo pro mě moc příjemnou záležitostí si ji přečíst. Začátek super, pak ty mořské pasáže mi už občas přišly drobet naivní, ale konec opět strhující a velmi dynamický. Je škoda, že další díly nebyly přeloženy, takže momentálně je nutné se s těmi dvěma božskými lháři a podvodníky rozloučit. Jednoznačně fajn četba a rozhodně můžu říct, že tuhle sérii jsem si fakt náramně užil a bylo to přesně to, co mě baví.
Zatímco první díl budu doporučovat, kudy budu chodit, s tímhle to tak úplně nevidím. Teď po dočtení můžu s klidem říct, že to byla solidní kniha. V porovnání s jinými tituly výborná, v porovnání s prvním dílem, no, slabší, řekněme. Nejlepší je na ni hledět jako na kompletně odlišnou, neočekávat to samé, co bylo v prvním díle. Zatímco ten hned na začátku nasadil svižné tempo, tady se to táhne kousek za půlku. Neustále se něco začíná dít a nic moc víc, ale jakmile se člověk překlene přes cca 350. stranu, jde to jako po másle.
(Přečteno v anglickém originále)
Pokračování nezklamalo. Příběh mě opět nehorázně bavil - je prostě něco neuvěřitelně uspokojujícího na tom, když lidi v pozici moci vodíte za nos a děláte z nich hlupáky. V tomto ohledu Locke a Jean opět servírují velkolepu legrandu. Samozřejmě si ale nejdřív musíme projít kratším zotavením z událostí předchozího dílu. Musím říct, že závidím vztahu Locka a Jeana, jejich interakce místy připomínaly dlouholeté manželství. Lepší bromance jsem v knížce asi ještě neviděla.
Příběh se tentokrát odehrával v prostředí pirátů, a proto nechyběly mnohé termíny, které jsem předtím nikdy neslyšela. O to těžší jsem to měla, že jsem knihu četla v angličtině a musela jsem vyhledávat překlady. To byl ale asi jediný větší zádrhel, na který jsem narazila. Jinak bylo pro mě prostředí lodí zajímavé ozvláštnění, protože o nich vůbec nic nevím. Věřím, že i pro Lynche do toho šlo hodně rešerše, když byl schopný popsat tolik detailů.
Mimo jiné musím Lynche pochválit za to, jak píše ženské postavy. Jsou to opravdové osobnosti, které jsou silné, ale ne nesmyslně jako mnoho fantasy YA protagonistek. Jsou uvěřitelné, jsou zranitelné. A jsou schopné vám nakopat prdel. Kombinace pirátské kapitánky a matky dvou dětí byla obzvlášť zábavná a wholesome.
Tahle kniha má 600 stránek, ale bavila mě natolik, že jsem ji přečetla za týden. Zárověň je to první kniha, u které jsem si značila oblíbené pasáže lepíkama, což bych jindy považovala za hřích. Je to skutečně známka toho, jak moc mě tato série baví. Zaslouží si mnohem více pozornosti, než se jí dostává. Srdečně doporučuji.
(SPOILER)
Bylo to dobré, ale bohužel už ne skvělé. Vyprávění bylo sice i nadále zazivne, ale 1) Locke byl méně sympatický než v prvním díle, 2) závěr byl uspěchaný, 3) smrt Ezri zbytečná, odflaknuta a 4) vztah Lockeho a Jeana začíná připomínat manželství. I proto bych uvítala, kdyby se gang právě naopak rozšířil o novou a zajimavou postavu, ale asi se autor bál, že bychom potom dostatečně neprozivali Lockeho dramata a už by nebyl středem dění. Takže radši vymyslel alchimistickou ultrabombu, již počet postav ze stránky na stránku zredukoval... Také pomsta na salónu Corbeau byla odflaknuta-autor se vykašlal na to ji popsat! V jednom odstavci jdou k branam a v dalším je hotovo. Kdyby šlo o užší knihu, která se vyhýbá zdlouhavym popisum, tak to chápu. Ale zde autor strávil desítek stránek tím,že popisoval Lockeho vzrůstající odpor k tomuto etablisma, aby pak provedení pomsty úplně vynechal? Divné. Závěr první knihy byl lepší, cca poslední třetina knihy byla jízda. Druhý díl se 580 stran placa v dobrém průměru, aby pak vše bylo sfouknuto na posledních 40 stranách. Škoda.
Mám i třetí díl, ve kterém se konečně setkáváme se Sabethou. Uvidíme, jestli si mě Scott usmíří anebo jestli knihy poputuji do online bazaru.
Pořád mě to bavilo, především kvůli hlavním hrdinům a skvělému překladu, ale ALE jinak je to celé jaksi překombinované. Nejvíc mi vadila ta "významná" část s jedem. Přijde mi, že autor tak kombinoval, až najednou zjistil, že neví jak dál a tak si vymyslel záminku, která má hlavní hrdiny donutit udělat věc, která by se hodila do hodně praštěných, konspiračních teorií. Jako né, že by to nedávalo úplně smysl. K upevnění moci, se hodí jakýkoliv prostředek, ale je to tak zvláštně poskládané a má to spousty odboček. Něco se např. řeší strašně dlouho a pak to jde najednou zfouknout, jednoduchým trikem. "Nějaká osoba" je o několik kroků napřed a pak si najednou nevidí, ani na špičku nosu. Možná kdybych na to měl víc času a nečetl po kouskách, sedlo by mi to víc.... Ale jinak pořád skvělé dialogy i atmosféra. Ti dva mě baví a ačkoliv jsem to protahoval a tento díl četl až po 11ti letech od vydání, třetí díl ( v češtině) asi nikdy světlo nespatří. Natož další díly, které Lynch ani (pokud vím) nenapsal. Škoda mluvit. Takových nás tu je, co bychom chtěli, další díl... / „Něco by mě zajímalo. Jak se dařilo starému Maxilanovi, když jste k němu před třemi nocemi zaskočili na návštěvu?“
Locke si najednou uvědomil, že Selendri už nepřechází po místnosti. Zastavila se pouhých pár kroků přímo za jeho zády a nehýbala se. Nekalý dohlížiteli, dej mi prosím zlatou nit keců a dost moudrosti, abych věděl, kdy ji přestat příst, pomyslel si.
„Ehm, no, je to čurák.“
No... z prvej časti som bola skutočne nadšená. Okrádanie bohatých ľudí pomocou úžasne naplánovaných podvodov mi prišlo také osviežujúce. Ale v tejto časti to už na mňa nejak nefungovalo. Bolo tu na môj vkus príliš veľa rozhovor, príliš veľa intrigovania a už ma to nejak nebralo. Tiež som čakala nejaké veľké dobrodružstvo na lodi, ale na loď sa dostávajú pomaly až v polovici knihy a aj tam sa mi ten dej vliekol, prišlo mi to príliš zdĺhavé a niektoré námorné termíny zas príliš zložité. Celkovo som sa do knihy nejak nemohla začítať a nepohltila ma. Tiež mi prišlo, že je tam toho už príliš veľa, príliš veľa postáv, príliš veľa zápletiek. Hlavné postavy sú ale stále skvelé, Locke a Jean ma spolu veľmi bavia, ich humor je úžasný a aj ich morské dobrodružstvo malo niečo do seba. Ženské námorníčky mi tiež sadli. Retrospektívne časti sa mi nepáčili až tak, ako v prvej časti, ale páčili sa mi dostatočne a hlavne sa mi páči, ako krásne to všetko do seba (opäť) zapadlo. Koniec je taký, že mať tretiu časť, tak sa do nej asi hneď pustím. Pôvodne som chcela dať knihe tri hviezdičky, ale polhviezdičku pridávam za všetky tie mačiatka, ktoré majú byť na palube lode a ktoré tam občas teda neboli :D.
Páni parchanti podruhé a jak se zdá, tak v češtině i naposledy. Což je docela problém, když přihlédnu k závěru tohoto dílu. Jinak laťka nastavená prvním dílem sice nebyla překonána, ale žádnou ostudu si Scott Lynch neudělal ani se svým pirátským dobrodružstvím. Znovu zde máme známé hrdiny a jejich velký zlodějský plán, znovu se vše zvrtne hned v počátcích a znovu je nutné hodně improvizovat, protože tady jde o život. Locke pozná, že velet na lodi, když nepoznáte levobok od pravoboku, nebude jeho silnou stránkou. Druhý díl je také nabitý akcí, zábavností a skvělými popisy míst, ve kterých se příběh odehrává.
"Only gods-damned fools die for lines drawn on maps." - Cpt. Drakasha
Absolutně úžasné. Lynch dokáže vytvořit svět, ve kterém žijete, postavy, které milujete, zlámat vám srdce. Lockea a Jeana nejde nemilovat.
Po fenomenálním prvním dílu mě zajímalo jak je na tom série jako celek. Dvojka už tehdy byla na světě a blížilo se vydání originálu trojky. Ani nevím proč jsem si tedy myslel, že půjde o trilogii, takže mě překvapily velkolepé autorovy plány vydat celkem sedm částí.
Poučen od pánů Martina a Rothfusse, nijak jsem s dalšími díly nepospíchal a - udělal jsem správně. Čtvrtý díl je slibovaný od roku 2015, zatím však stále není oficiální datum vydání. Podle toho co píše sám Scott na svém blogu, na vině jsou jeho psychické problémy. Poslední příspěvek tam publikoval pak v srpnu 2016 a těžko říct, kdy se tedy Trnu z Emberlainu dočkáme.
Ale dobře, máme tedy tři díly ze sedmi, takže na druhý jsem se vrhnul po dvou letech od dočtení Lží Lockeho Lamory.
Ohlasy byly veskrze kladné, opakovala se v podstatě jediná výtka, k tomu ještě později. Každopádně jednička u mě nasadila laťku hodně vysoko a ve dvojce se díky bohům pokračuje v tom, o čem Páni Parchanti jsou. Podvody, lži a úskoky - tady Scott vážně neselhává. Upřímně by mě hodně zajímalo jak si Scott mapuje kdo co ví a vůbec celý jeho tvůrčí proces. Tohle totiž nemůže být snadné :)
Hodně mě baví odhalování dalších koutů světa, protože se tohle autor vážně vykreslit umí. Nebál bych se tvrdit, že co do fantasy světů je ten parchantí jeden z nejvíc inovativních a originálních.
A teď kritika - jako už tolik lidí přede mnou, i pro mě byla prostřední část na moři příliš:
- dlouhá (protože pirátská telenovela)
- technická ("Hele, tady je námořnický slovník po dědovi, to bych měl nějak využít...")
Tady byl podle mě zkrátka velký prostor pro krácení a příběhu by to prospělo.
Jinak jsem si ale druhé setkání s Pány parchanty opravdu užil, ačkoliv tu strašnou smrt vy-víte-koho Scottovi asi neodpustím.
Slabšia než prvý diel, no stále výborná kniha. Locke sa s Jeanom dostávajú do novej oblasti a tentoraz sa príbeh bude vo väčšej miere odohrávať na mori a lodi. Užijete si teda lodný slovník a všetky pojmy, ktoré k nemu náležia.
Zo začiatku sa hrdinovia ešte pohybujú po známych cestičkách kradnutia a klamstiev v kasíne, no potom sa celý príbeh zamotá a posunie do nečakaných smerov. Je obdivuhodné, že sa v tom autor vyznal a čo je dôležitejšie - vymotal z celého klbka klamstiev. Čo je najviac smutné, že nie je preložené pokračovanie do češtiny (tretí diel) a bohvie, či niekedy bude.
První díl jsem četl asi před 5 lety, tudíž jsou mé vzpomínky na něj docela zamlžené. Nicméně co si tak nějak vybavuji, docela jsem se u něj bavil. Což bohužel není případ jeho pokračování a tak se ani nedivím, že jde o poslední přeložený díl. Příběh mě tentokrát vůbec nezaujal, celou dobu jsem se musel složitě orientovat mezi hlavními postavami (záporáci jsou 2 a oba mají jako sidekicka pomocnici) a příběh mi přišel ne zrovna dvakrát uzavřený. Docela se bojím pouštět do dalších dvou dílů v originále.
Opět dobré počteníčko, které má šťávu a čtěte, dokud nepadnete. Nechyběly napínavé akce, zajímavé zvraty v ději a oblíbené postavy v ohrožení. Jediná vada na kráse je drobet sprostější vyjadřování, ale asi to k tomu patří. Nakonec to bylo i místy vtipné. Ale největší škoda je, že se nedočkáme pokračování....
Locke a Jean po událostech v Camorru ne úplně dobrovolně změnili „loviště“, ale rozhodně nehodlají měnit svůj styl života. Jako správní mistři zločinu mají vysoké cíle a jdou si za nimi s trpělivostí koček a urputností bulteriérů. Jejich velký plán se začne komplikovat v okamžiku, kdy do hry vstupují nepřátelské mocnosti a proto nakonec dvojici přátel nezbývá, než vyzkoušet nelehký život námořníků.
Zatímco první třetina knihy ve mně vyvolávala vzpomínky na filmy jako „Dannyho parťáci“ či „Podraz“, zbytek připomínal „Piráty z Karibiku“: počáteční spleť intrik ve fantasy variantě Las Vegas byla zajímavá, spolehlivě mě vtáhla do děje a nutila dychtivě obracet stránky, nicméně dobrodružství na moři mi nepřipadají fascinující, to prostředí mě prostě neláká. Naštěstí je Scott Lynch dost zábavný vypravěč, abych si plavbu Lockeho, Jeana a dalších, nových, převážně sympatických postav výborně užívala.
Směs akce, napětí i humoru byla namíchána náramně čtivě, užívaný jazyk je opět velmi barvitý (vulgarit ubylo jen mírně, sarkastické hlášky jsou ještě povedenější než dřív), zamrzel mě akorát závěr, působící uspěchaně, odbytě, bez šťávy, zkrátka jako by už to autor chtěl mít rychle za sebou.
Navzdory počátečním obavám z nepříliš oblíbeného pirátského prostředí mohu vyjádřit jedině spokojenost – sice ne stoprocentní, úvodní „Páni parchanti“ mi kápli do vkusu o malinko lépe, přesto zatraceně nadprůměrnou na to, abych ve své knihovně chtěla mít i třetí díl.
Poplavu trochu proti proudu všeobecného mínění: mně se Rudá moře pod Rudými nebesy zdála lepší než Lži Lockeho Lamory. První třetina se nese víceméně v duchu prvního dílu a popravdě mě moc nezaujala. Zato následující dvě třetiny, odehrávající se z velké části na moři, kdy se hlavní hrdinové na nějakou dobu stanou piráty, jsem si vysloveně užil. Zřejmě to bude tím, že odmala mám radši spíš přímočarou akci a dobrodružství než intriky a složité plánování. Jak již někdo napsal: ideální dobrodružné čtivo na prázdniny :)
Ne tak dobré, jako první díl, což znamená, že stále mohu dát pět hvězd, jen bez všech těch podtržítek a srdíček, které jsem dala minule. Námořnická tématika mne tak nebere, nicméně pointa příběhu je stále stejná - kterak obchcat kohokoli a kdekoli. Jenže ne vždy to vyjde, že? A o tom je tahle kniha. O intrikách, chybějících koťatech a neskonalé smůle. Nu a taky řádném přátelství. Jak to bude dál?
Ano, povídám, jak to bude dál? Vydá někdo někdy ten další zatracený díl?
Locke Lamora je zpátky, a to je kurtizánsky dobře. Asi je všem jasné, že po tomto zcela nezaujatém výkřiku radosti se ode mě objektivní kritiky nedočkáte. Ono je těžké pomlouvat knihu, co vás od první stránky nadchne perfektní stylistikou. Protože ty květnaté dialogy (a hlavně nadávky) si prostě zamilujete.
Jistě, druhý díl Pánů parchantů je jiný než ten první, ale osobně jsem za to rád. Motiv neotřelých zločinců, kterým bezvadně klapnou jejich vpravdě neuskutečnitelné plány, lze opakovat jen po určitou dobu. Lépe řečeno jednou, protože pak už je forma zápletky jasná a nemá moc čím překvapit. V tomhle ohledu se však Scott Lynch poměrně snadno vyhýbá prošlápnuté cestě a po krátkém úvodu si už míří vlastním, zcela nevypočitatelným směrem.
Takže ano, Rudá moře jsou nestandardně vystavěným románem, který se chvíli tváří tak a pak zase onak. Ovšem to, co bych jinému autorovi omlátil o hlavu, tady funguje naprosto precizně. Teď se ještě dočkat dalšího pokračování, aniž bych musel reinkarnovat.
No ti dva tedy dostávají na frak. To je asi můj hlavní dojem z děje tohohle dílu. I když na konci přeci jen dostanou nějaký ten kus pomsty, nezdá se to dost - ale takový je život :-)
Začátek se zápletkou v Hříši mě moc nebavil a nakonec se mi celá tahle linka zdála spíš jako vycpávka, protože to zajímavější se podle mě událo na moři. Ale nějak se to všechno zamotat muselo, že?
Těším se na další díl, ačkoliv tam to budou mít Páni Parchanti ještě těžší než dosud.
Chtěla bych se dozvědět, kdo a odkud tedy Locke opravdu je :-)
První díl byl skvělým osvěžením mých fantastických choutek. Druhý jsem si proto tak trochu šetřil jako jistotu solidního čtenářského zážitku na horší časy.
Znáte ten pocit, kdy se s chutí zakousnete do vynikající klobásky a ozve se *křup*, následně z mezizubního prostoru vylovíte tu bílou malou tvrdou a protivnou věc a na příštích pár hodin se z vás stane vegetarián? pokud ano, tak nemusím psát dál..
pokud ne.. prvních pár soust bylo ok, trochu méně koření a Locke by potřeboval dostat výchovných pár kopanců do zadku. Po nějaké době se vše vrací do starých kolejí (trochu uvolněné pražce) a my se stáváme svědky vysoké hry ve zdejším top of the line casinu. Začal jsem si pomalu pochutnávat.. Ovšem pak to přišlo. Hlavní zápletka se snaží být co nejzajímavější a čtenáře neustále překvapovat. Ve výsledku ale chování některých postav (oba hlavní antagonisté, Zamira!!) bylo naprosto nelogické. Nechci spoilovat.. Pokud má někdo opačný názor, potřeboval bych elementární vysvětlení nejlépe za pomocí maňásků.
Ani kašpárek s princem Trávníčkem v těsně přiléhavých leginách a s dřevěným mečem mě však nepřesvědčí, že děj dává smysl. Nejmocnější mágové s pošlapanými kuřími oky si najmou na likvidaci našeho bratrstva nesmyslně naprosto tupé assassiny (proč?) a celý masterplan, kvůli kterému se oba hrdinové lopotí asi 400 stránek a pár NPCéček neslavně zakrákorá, je úplně zbytečný! Stačila by první a poslední kapitola (a asi 5ti stránkové intermezzo v jedné posh vesničce) a tím by byl veškerý děj uzavřen.
Uff.. někdy méně znamená lépe