Paní Stendhalová
Rafel Nadal (p)
Postarší muž narazí ve starém antikvariátu na fotografii statku, na němž jako dítě vyrůstal v pěstounské péči „Paní Stendhalové“. Nález jej donutí vzpomínat na dobu, kdy si frankistický režim vyřizoval účty se všemi, kdo se proti němu postavili – ať už opravdu, nebo jen v představách mocných. Postupně se ukazuje, že v historii paní Stendhalové i chlapcovy rodiny se skrývají temná tajemství. Začíná kolotoč násilí motivovaný záští, touhou po majetku, vášní i pomstychtivostí…... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2018 , Knižní klubOriginální název:
La senyora Stendhal, 2017
více info...
Přidat komentář
Táto kniha byla svým vyprávěním krásná a smutná v důsledcích lidské nenávisti a chtíče.Bylo to milé, nenáročné čtení ale i napriek mým kladným ohlasům ostáva průměrem v mé hlavě.
Kniha pojednává o muži, který v antikvariátu objeví fotografii statku, při pohledu na ni se mu vrátí všechny vzpominky na dobu, kdy tam žil.
Ze začátku měla kniha pomalejší rozjezd, ale jakmile Lluc odešel do hor, tak to pro mně začalo být zajímavý. Konec byl napínavý hlavně co se týče Llucova otce.
Kniha se mi nakonec líbila.
Knihy z období války vždycky ve mně zanechají zvláštní pocity.
Od autora jsem četla Prokletý rod Palmisanů a to se mi líbilo mnohem víc.
U tohoto díla mi nevyhovoval styl, převážně vyprávění, přímé řeči jen málo, vzpomínky na cik cak, takže jsem se chvílemi ztrácela v ději a posloupnosti. Kdybych o frankistickém režimu už něco málo nevěděla, vůbec nic bych z tohoto románu nepochopila. Bohužel. Trvalo mi neuvěřitelně dlouho, než jsem se románem prokousala a upřímně jsem byla v pokušení to vzdát.
Když postarší muž objeví v antikvariátu fotografii statku, kde jako dítě vyrůstal, začne vzpomínat, co všechno tam prožil a postupně odhaluje tajemství a svůj život. Ale je všechno skutečně tak, jak si myslel? Odpověď nyní zná už jen paní Stendhalová.
Opět jedna průměrná kniha, která mě prostě nechala chladnou. Příběh očima malého chlapce, který prožívá své dětství v náhradní rodině a později na internátu. Jeho vyprávění je milé a nenáročné. Až do chvíle, kdy se dostaneme k odbojům a partyzánům. Tam už bylo na mě spoustu jmen, spoustu odkazů z minulosti, spoustu věcí, které jsem v podstatě ani nepochopila, takže poslední třetina knihy mě vůbec nebavila a chtěla jsem ji odložit. Na posledních pár stránkách se ještě dozvíme pár nečekaných informací, ale to už knihu nezachránilo.
Knížka se dobře četla, ale nic mně nepřinesla, nic ve mně nezanechala. Hodnotím průměrem, ale věřím, že své čtenáře si najde.
Obdobně jako první román (Prokletý rod Palmisanů) měla kniha pomalejší rozjezd. Úvodní prolog v současnosti a pak skok do minulosti. Pro neznalé Katalánských dějin velmi zajímavé čtení. Autor dokázal i hrůzostrašné činy popsat s lehkostí a nezahýbat do detailů. úžasné je závěrečné vyvrcholení, které potvrzuje několikrát pronesenou poučku - pravda není taková jak se na první pohled zdá. Nesmí se dělat ukvapené závěry, ale nejdřív se zamyslet ...
Na knihu mne nalákala obálka.Mám ráda takové "obyčejné" příběhy, ale tento mě nezaujal. Začátek byl zajímavý, dokud Lluc žil u paní Stendhalové. Když pak odešel do hor už mne to nebavilo. Jediné k čemu mne kniha motivovala je, že jsem si vyhledala více informací o Katalánsku a frankistickém režimu.
Obálka je opravdu moc pěkná.
2,5*
Druhá světová válka končí, ale v katalánské Gironě ještě doznívá občanská válka, která rozdělila společnost na mnoho let dopředu. Llucova matka je zastřelena a on se ocitá v péči matčiny přítelkyně paní Stendhalové. Kdyby se okolo neděla taková zvěrstva, mohl by tady jedenáctiletý kluk vyrůstat vesele vedle syna své nové "matky". Život je ale krutý ke všem bez rozdílu... Docela silný příběh, mě ale bohužel vůbec neoslovil. Nedokáži popsat čím, ale nesedl mi, nečetl se mi dobře i když potenciál tam byl. Částečně samozřejmě viním i vlastní nedostatek znalostí historických souvislostí. Příště asi udělám lépe, když sáhnu po Stendhalovi klasickém ;)
Ze začátku jsem se do příběhu vůbec nemohla začíst a častokrát jsem knihu odložila. Nakonec jsem ji dočetla. Konec byl napínavý a nečekaný, ale ten zdlouhavý začátek jí ubral na kráse.
No já se tedy nějak nemohla dobrat konce. Příběh samotný je pěkný, ale je to tak divně napsané, že jsem chvílemi nevěděla, která bije :D... Ale dalo se to, byla to moje první kniha od autora, tak třeba zkusím i jinou a bude lepší.
Ze začátku mě příběh hrozně zaujal, ale pak v druhé polovině (stejně jako u autorovi předchozí knihy Prokletý rod Palmisanů) se to nějak zvrtlo. Ale vcelku se to dalo dočíst, kniha je krátká.
Zajímavě popsané události španělské občanské války a zejména v tom ohledu, jak tento boj dokázal rozdělit lidi i na té nejmenší vesničce. Možná právě v tom je to nenápadné kouzlo takových románů - ukazuje ono rozdělení i bez krve, bez velkolepých bojů apod. Nadal je prý dlouholetý novinář, v jeho popisech je to vidět, žádné zbytečně dlouhé pasáže, ale jasně a střízlivě charakterizované postavy a místa. Fajn kniha.
Musím říct, že předchozí kniha se mi líbila víc. A přestože obě překládal stejný člověk, u této knihy jsem poněkud zděšena... Perly typu "postavičky kráčeli", "výkřiky se ozývali", pak nevhodně postavené věty, kdy čtenář netuší, zda se do hrnce naložily kuchařky nebo kuřata, chybějící čárky u vložených vět, no žádná sláva. Ale absolutní znechucení nastává hned v počátku, kdy se díky překladu, z Itálie rázem ocitnete na Moravě, a to hned dvakrát za sebou - to když se někdo ocitne v rožku místnosti. Proboha!! Prostě překlad a korektura tentokrát velmi nedokonalé.
Tento autor píše poutavě. Není to žádná velká literatura, ale na letní válení u moře perfektní volba...
Štítky knihy
Španělsko španělská literatura pátrání v minulosti katalánská literatura diktatura oběti nacismuAutorovy další knížky
2017 | Prokletý rod Palmisanů |
2018 | Paní Stendhalová |
Španělská občanská válka, nejzapadlejší vesnička v horách a osudy obyčejných lidí. Malé osudy na pozadí velkých dějin mám nejraději, ale tady vůbec nevím, jak hodnotit. Úsporné popisy velkých zvratů, nijak zvlášť detailně vykreslené postavy, hodně pozvolný rozjezd, který se vlastně nerozjel. To vše může mít za následek, že kniha zapadne mezi ostatní, mezi průměr.
Téma je skvělé, autor pracuje s nejednoznačností pravdy a spravedlnosti a velmi věrohodně popisuje, jak může občanská válka kompletně změnit chod jedné bezejmenné, nedůležité vesnice a život každého jednoho obyvatele.
Řekla bych, že je to jedna z těch knížek, co se musí nechat uležet.