Paní z Šedivého domu
Eduard Fiker
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551961/bmid_pani-z-sediveho-domu.jpg
3
48
48
Inspektor Corn série
Král české detektivky Eduard Fiker, tentokrát ve stylu Edgara Wallace. Stará dobrá Anglie na počátku 30.let. Na panství slavného filmového producenta přichází tajemný muž. Má informace k loňské sebevraždě jeho dcery. Než je vysloví, je sám zavražděn. Případu se ujímá slovutný detektiv T.B.Corn, který spolu se svým pobočníkem hledá cestu, jak prokázat rafinovanou vraždu mladé dívky.... celý text
Přidat komentář
Zápletka se tedy rozbředla dost nesenzačně, zato vyprávění mělo vtip a spád. Schválně jestli by se anglosaský autor takhle vžil do našeho rady Vacátka třeba… Ale proč by to dělal? Emancipovat žánr naroveň cizině chtěl stůj co stůj Fiker. 15/24
Eduard Fiker přináší v Paní z Šedivého domu klasickou detektivku Holmesovského typu. Vyšetřovatel T. B. Corn a jeho pomocník Jerome Hogath řeší případ vraždy na panství Romford Manor v hrabství Surrey, která nějakým způsobem souvisí se sebevraždou May Cohenové. Ta před rokem skočila z mostu do řeky Lush a utopila se. Fikerova novela je intelektuální hříčkou s hledáním motivů, jež v konečném důsledky vedly ke dvěma vraždám. Žádné velké drama se však nekoná a finální odhalení je tak trochu předvídatelné už dlouho dopředu. Postavy jsou šablonovité a nevýrazné, dějová linka až příliš jednoduchá a jednotlivé indicie splývají do beztvaré hmoty. Na druhou stranu, není potřeba luštit složité rébusy ani se zaobírat psychologickými profily účinkujících a příběh proto uplývá jako voda v divoké řece. V podstatě uzavřená skupina podezřelých nenechá vyprávění rozutíkat se do stran, a tak je rychle a čistě vše vyřízeno. Chyběla mi nicméně nějaká nadstavba, poselství nebo zadostiučinění, abych si Paní z Šedivého domu skutečně užil.
Velmi sympatická detektivka, jen její závěr mne tak trošku zklamal. Bylo to dobré, překvapivé, ale upřímně nesedělo mi to.
[četba Čro]
Čeština krásně bohatá, zápletka dobrá, ale celé až trochu únavné plahočení.
Já mám Fikera ráda už pro jeho češtinu. Člověk si uvědomí, kolik slov už nepoužíváme, jak přechodníky už takřka zmizely a jak je čeština krásný a bohatý jazyk. Ten příběh byl pro mne druhotný, nemá nic z napínavosti detektivek, jak by se dalo očekávat, ale mne to stejně hodně bavilo .
Audiokniha a jako klasika v postupu dedukce a vyšetřování zdánlivě jasného případu je naukou pro objasňování zločinu.
Je s podivem jakých detailů si musí vyšetřovatel všimnout a zaregistrovat v posloupnosti děje.
Například, proč volat na někoho do patra, když onen stojí v přízemí za privřenými dveřmi, proč dotyčný zakopl o květináč, který je léta na stejném místě mimo dosah, proč musí být tak velký počet svědků k objevení mrtvoly?
Tuto nahodilou monstrózní spletitost má na svědomí pachatel, který si dokonale krycích taktik zálibně užívá.
Logika a dedukce jsou zde jako v kurzu kriminalistiky ze všech stran vysondované až k objasnění.
Poučení od mistra.
Jsou tlusté knihy, které Vás zaujmou a čtou se velice dobře. Na druhé straně jsou útlé knihy, které vás svým upatlaným dějem nepotěší. Fikerovi vyšetřovatelé: Corn, Hogárd a seržant Malory, jsou velice podobní čtenářům známé trojici: Hercule Poirot, kapitán Hastings a inspektor Jaap spisovatelky Aghathy Christie. Ději uvedené knihy chybí důvtip a nápaditost. Je to pouze slovní labyrint, postrádající slavné ,,šedé mozkové buňky,, belgického detektíva Hercula Poirota. Tuto knihu čtenářům nedoporučuji.
Tak to mě příliš neoslovilo, ale když o tom tak přemýšlím, tak spíše forma než obsah. Příběh sám je dobrý a v celku věrohodný, postavy uvěřitelné a detektivové vyvozující v celku logické závěry (i když bych je rád viděl osm a půl hodiny na pramičce...), ale nějak mi to nesedlo.
May Cohenová je nalezena utopená v řece. O rok později jde Kinsley Dafforne za jejím otcem, aby mu řekl, že to nebyla sebevražda, jak si všichni mysleli, ale vražda. Než se však k tomu dostane, je zavražděn během čekání na pána domu. Musím říci, že sice nemám moc v lásce českou tvorbu, ale tohle byla pecka. Myslela jsem si, že už znám vraha, jenže všechno bylo úplně jinak.
Klidné čtení bez potoků krve, zpestřené rozřešením záhady tzv. zamčeného pokoje a vyšetření dvojnásobné vraždy.
Archaický styl konverzace je dán podle mého názoru nikoliv prvoplánovitě, ale proto, že kniha byla napsána roku 1941 (ad Koka - viz níže).
Klasika - doporučuji k přečtení buď u vody, nebo se zlomenou nohou na kanapi.
Osvěžující, vrátit se jednou za čas ke klasickým kapitolám detektivního žánru. Poměrně útlá knížka přináší variaci na záhadu zamčeného pokoje. Je to chytře vymyšlený příběh dvojitého zločinu, který řeší dobře fungující dvojka inspektorů. Ta nešetří suchým anglickým humorem (některé hlášky jsou vážně zapamatováníhodné) a bystrými mozky. Detektivka je malinko kabinetní, nepotrpí si na hluboké prokreslení postav, ani jejich vývoj, ale nenudí. Právě u těhle příběhu nejraději hádám vrahy … A tady jsem se nechala zmást, takže spokojenost.
Detektivka na rychlé čtení, ale velice dobře postavená zápletka, takže hned nevíte kdo je vrah. Malinko mi vadil velice rychlý a strohý závěr s vysvětlením skutečností. Detektivky tohoto autora mám velmi ráda, bohužel se již moc nevydávají a sehnat je v starších vydáních již není tak snadné.
Dobře vystavěná zápletka, hodnověrně zpracované charaktery, jenom ta nápodoba archaického a nabubřelého stylu konverzace mě poněkud rušila - dnes to působí jako parodie.
Autorovy další knížky
| 1960 |  Série C-L |
| 1969 |  Paklíč |
| 1973 | Kilometr devatenáct |
| 2009 | Zlatá čtyřka |
| 1968 | Paní z Šedivého domu |
Kupodivu tři, i když kdysi, když byla Paní z Šedivého domu součástí naší domácí knihovny, jsem ji přečetla s velkou chutí několikrát. V očekávání jsem se začetla, těšila se vtipkováním, obdivovala Fikerův jazyk naroubovaný na holmesovskou klasiku. Bavila mě zápletka i postavy, ale jak děj plynul, začalo být všeho tak nějak moc. Vysvětlování, špičkování, odvozování, dokazování, - nějak mě to umořilo a příjemná atmosférická kriminálka se v tom přebytku jaksi ztrácela.