Panoptikon
Jenni Fagan
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/158357/bmid_panoptikon-JPc-158357.jpg
4
86
86
Patnáctiletá Anais je převážena do Panoptikonu, centra pro mladistvé delikventy. Tam si okamžitě padne do oka s dalšími klienty. Galerie je to opravdu pestrá: zloděj, žhář, zoofil, prostitutka, sebepoškozovatelka, HIV pozitivní atd. Všichni mají poměrně pohnutou minulost a všechny spojuje závislost na čemkoli, co se dá vsunout, spolknout, vypít či vyhulit. Román v sobě spojuje sílu kultovního díla My děti ze stanice ZOO i krutost Trainspottingu.... celý text
Přidat komentář
Kniha sedehrává v dětském domově, ale milion miliard mil daleko od slastně sladkého světa Tracy Beaker. Jedná se o komplexní, zábavnou, provokativní knihu, která tvrdě zasáhne, ale nikdy neupadne do patosu. Ústřední postava stráví většinu knihy na nejrůznějších drogách, takže jsou místa, kde je její vyprávění zkreslené a téměř fantastické, ale o ústřední pravdě jejího života není nikdy pochyb. Toto je nádherný, téměř mýtický příběh, který vás bude pronásledovat, znepokojovat a inspirovat.
Kniha mne oslovila kvůli námětu, po kterém vždy nevědomky sáhnu. Moc se mi líbil styl, i když v začátcích jsem trošku měla rezervy a bylo mi trapné knihu otevřít na veřejných místech, aby si někdo nevšiml "co to vlastně čtu". Na druhou stranu je z ní opravdu cítit realita. Román se mi krásně četl a byla jsem až překvapena, jak bylo snadné se "prokousat" až na samotný konec. Někdo říká, že kniha měla předvídatelný konec... já si dovolím nesouhlasit. Děj ubíhal takovým způsobem, že jsem nebyla schopna v průběhu říct, jak to celé vlastně skončí. Za sebe mohu doporučit všem, co mají rádi tuto problematiku.
Připomíná mi My děti ze stanice Zoo. Nádherná kniha, plná bolesti a trápení. Jsem překvapená, po tom příšerném hodnocení tady. Jsem ráda, že jsem dala radši na anotaci než hodnocení.
Nevím, měla jsem z toho pocit, že čtenář Anais zastihne už v době, kdy jí drogy už značně poškodily mozek. Jinak viz komentář od Tonysojka. Kterému děkuji, pomohl mi přijít na to, co je tam vlastně za problém.
Knížku jsem si půjčila a po přečtení o čem je, jsem si říkala, že bude úžasná.
Přečetla jsem cca 50 stránek - za mě hrozné, šílené a neskutečné.
Nemám nic proti vulgarismům použitých ve vhodný čas na správném místě....tohle ale bylo i na mě moc.
Pro jemnější povahy, co nerady reálný život nepřizpůsobivých, nedoporučuji.
Na knížku jsem natrefila úplnou náhodou v knihovně, půjčila jsem si ji bez velkých očekávání a musím říct, že mě celkem mile překvapila. Není to veledílo, které člověku utkví v paměti až do konce života, ale taky není úplně bez myšlenek. Děj byl pro mě celkem nezáživný, ale četl se rychle. Pro rozšíření literárních obzorů dobré.
Dočteno se zaťatými zuby.Styl vyprávění byl takový,že o čem to bylo,jsem si přečetl až v doslovu.Pozor,spoiler:zlotřilé instituce určené k převýchově sirotků nechtějí nezletilým dovolit rvát,krást,napadat cizí osoby,brát drogy,chlastat a nedej bože :souložit.Mají na to přece právo,když jsou sirotci a nepřizpůsobiví,že?
Uff,tak teda přečteno ,ale že mi kniha dala zabrat. Děj málem žádný,chybí propracování postav a příběh se čte těžkopádně. Kniha mi nic nedala a myslím si,že na ni rychle zapomenu.
Panoptikon je takový strukturovaně lépe zvládnutý Axolotl Roadkill. Bouříte-li se právě proti společnosti, protože je vám čtrnáct a milujete My děti ze stanice ZOO, Panoptikon budete milovat taky. Vzpoura autoritám z bezpečí vašeho panelákového pokojíčku.
Pro mě osobně velmi překvapivá kniha - nikdy bych neřekl, jak čtivý bude psychologický příběh z pasťáku.
Souhlasím vpodstatě se všemi předešlými názory. Nejvíc mi asi chybí reflexe toho, co antihrdinka skutečně udělala: přizabila tu policajtku anebo ne? Když ano, proč? Některé činy se dají pochopit, známe-li kontext. Ale ten zde není.
Vskutku se to nedá srovnat se stanicí ZOO, není to ani imitace. Stanice je takřka generační výpovědí, zoufalým voláním o pomoc. Ale co je tohle?
Podobné téma jako v AXOLOTL ROADKILL nebo BLUDY Z NUDY, jen tohle se už přece jen trochu podobá literatuře.
Asi už mám v tomto žánru a směru načteno až příliš, ale nemohu říct, že by mě kniha nadchla. Možná jsem od ní čekala až přespříliš. Chybí mi propracování postav a mnoho důležitých detailů. Možná není úplně šťastné stavět knihu na pocitech a výžblebtech závislé malé holky. Bohužel je to jedna z mála knih o kterých vím, že se k nim nevrátím ani na nudné dovolené.
Neříkám, že to není dobrá kniha, jen to srovnání se "Stanicí ZOO" atd. mi moc nesedí.
upřímně? čekala jsem tedy od knihy mnohem víc..kniha na hraně fantasy a pouhé halucinace z drog..rozhodně hodně reálného, ale stejně mám rozporuplné pocity..
Panoptikon
Ač je kniha o příšerných věcech, velmi se mi líbila. Je znát, že autorka má životní zkušenosti tohoto typu. Místy se mi ledacos zdá přemrštěné, jindy zase obdivuji, jak Fagan dokáže věrohodně přiblížit, jak člověk prožívá stav drogového "opojení". Konec byl možná předvídatelný, ale ono asi mnoho variant zakončení v takovýchto případech nebývá a jsem upřímně ráda, že autorka zvolila tuto.