Panoptikum starých kriminálních příběhů
Jiří Marek (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100581/panoptikum-starych-kriminalnich-pribehu-100581.jpg
5
135
135
Panoptikum série
1. díl >
Soubor sedmnácti kriminálních příběhů z doby první republiky, napsaných na základě skutečných událostí, které se kdysi staly senzacemi. Kniha, která jakoby v mnohém navazovala na dva známé soubory Čapkových detektivních povídek, je v nich podobná lidská chápavost a laskavost, vtip, humor a dar živého slova. Soubor Panoptikum starých kriminálních příběhů je první knihou z třídílné série spisovatele Jiřího Marka, kterou doplňují Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum Města pražského. Soubor povídek obsahuje více či méně slavné případy vrchního policejního rady Knotka, jeho nástupce rady Vacátka a členů mordparty. V každém příběhu díky jemnému humoru a jazykovému mistrovství Jiřího Marka ožívá především nostalgický svět prvorepublikové Prahy a jejích tehdejších periferií, spolu s řadou osobitých postav, které prožívají všední dramata s nešťastnými, ale někdy i se šťastnými konci. Většina povídek z tohoto souboru se dočkala seriálové či filmové podoby. (www.pitaval.cz)... celý text
Přidat komentář
Co mě bavilo: Tak tohle je tak hrozná klasika, že se to i špatně hodnotí. Většina povídek byla natočena pro televizi a mnohokrát reprízována. Přesto je čtení jiný zážitek a vlastně i požitek.
Co mě nebavilo: Trochu nedotaženost některých příběhů, přece jen u krimi chce člověk na závěr vědět všechno, hlavně proč.
Více na: https://100knih.blogspot.com/
Jednoduše stará dobrá klasika, u které jsem si příjemně odpočinula a bavila se nad tehdejšími zločiny. Žádné strašné krváky jako dnešní thrillery, které jsou někdy až moc přitažené za vlasy a překombinované. Hezký návrat do dávno zapomenutých časů
Velmi prijemne cteni, kde i krvave pripady byly popisovany tak nejak lidsky :) panove Bruzek, Mrazek, Bouse a samozrejme pan rada Vacatko primichali do svych pribehu spetku vtipu, nahody, dedukce a uzasne atmosfery prvorepublikove Prahy
...Půltřetího roku, pane rado, to je sranda, ty odsedím na Pankráci na schodech a ještě jenom na jedný půlce prdele....
Dalo by se říci, že jde o poklidné vyprávění i o případech krvavých bez dramatických honiček, střelby a detektivů - supermanů, ale napětí tomu přesto nechybí. Ani nevím, po kolikáté jsem si některý z příběhů přečetl a občas se k ním vracím, aniž by mi vadilo, že jejich závěr znám.
Při tom hnusném covidovém počasí si číst tuto knížku je něco epesráves! Tak to alespoň říkával jistý kapsář Mihule. Taky vás při tom napadne, že když Pánbíček stáčel naši DNA, stál za ním sám Ďábel, zrovinka kýchnul a nějaká ta kapka se zapasovala do té šroubovice. No a podle toho se občas chováme.
Bylo to móóóc fajnové počtení, které samozřejmě doporučuji.
V rámci ČV jsem přečetl druhý díl série Panoptikum hříšných lidí. Teď jsem si přečetl první. Opět pěkné čtení, pohodové, nenáročné. Líbilo se mi, že děj byl poklidný a k řešení případů pomáhala náhoda, trpělivost, zkušenost a znalost prostředí. Teď se vrhnu na třeté díl.
Moc pěkná kniha. Pokud ji porovnám z velmi známým seriálem tak je opravdu hodně zajímavá. Při čtení knihy si může člověk dosadit tváře herců kteří v seriálu hráli a tím kniha dostává novou tvář a čtení je super. Určitě budu číst ještě další 2 díly.
Jakožto milovnice úžasného, kultovního seriálu jsem přečetla původní příběhy a našla v nich tu krásnou, jedinečnou atmosféru první republiky. Věřím že i dnes si příběhy své vděčné čtenáře najdou.
Subjektivně slabší než obě mladší pokračování. "Panoptikum" skutečně víc připomíná původní Pitavalovu sbírku kriminálních případů, zatímco obě mladší pokračování jsou už výrazněji navázána na "mordpartu" rady Vacátka a díky tomu jsou jaksi ucelenější. Celkový dojem: 75%
Soubor Panoptikum miluji! Jako mladší jsem koukala na seriál a o pár let později jsem se přiměla přečíst si předlohu. Příběhy jsou skvěle napsané, humorné i smutné, ale neskutečně čtivé. Jazyk a způsob vyprávění Vás vtáhne do doby 20. - 30. let 20. století. Jako byste tam byli s celou detektívnou :))
Jsem ráda, že jsem se v rámci Čtenářské výzvy rozhodla právě pro tuto knížečku. Připomněla jsem si epizody z mého oblíbeného seriálu, který jsem již viděla vícekrát.
Velmi dobra knizka. Pribehy miestami vtipne, miestami vazne. Posledny ma teda dostal. Priznam sa, ze niektore ceske slova ma potrapili,ale inac odporucam :)
Odjakživa mám ráda detektivky a tyto kriminální příběhy jsou velmi čtivé, perfektně zpracované. K tomu obrázek staré Prahy a doba První republiky. Prostě skvělé. Doporučuji.
Kniha, kterou jsem přečetl samostatně jako PRVNÍ a stále ji zbožňuji. Zbožňuji též krásný způsob vyjadřování Jiřího Marka
Některé knihy mají nevídanou životnost. Bravurně střižené postavy Jiřího Marka sice v dnešní době mohou působit archaicky, přesto fungují živě a uvěřitelně. Autor věrně vypráví o dobách minulých, aniž by čtenář byť jen na chvilku pochyboval o autenticitě prostředí. Zároveň umí strhnout výtečnou stylistikou, jazykovou malebností i nostalgickou atmosférou. Přitom zdaleka ne všechny povídky jsou čistě detektivní, často jde jen o vypointovaný kraťas, beroucí si na paškál nějaký ten lidský hříšek.
Na to, že Panoptikum starých kriminálních příběhů vzniklo v roce 1968, je až fascinující, s jakou nonšalancí překonává prakticky kohokoliv na poli současné české kriminální tvorby. A to není kasání zakřiknutého staromilce, to je prostý fakt. Nakolik je to ovlivněno podvědomou láskou k televizním adaptacím, to říct nedokážu. Pravdou ale je, že i přes povšechné vzpomínání na seriál jsem si čtení užil se vším všudy, aniž by mě nějak rušila znalost, jak která povídka skončí.
Celá série Markových povídkových knih o panu radovi Vacátkovi a jeho mordpartě je prostě dokonalá. Je to jako listovat fotkami staré Prahy a k tomu číst dávno zapomenuté krvavé příběhy, jimž jejich věk ubral na děsivosti. Je to takové starosvětské, skoro by se dalo říct poklidné vyprávění. Pan rada i jeho detektivové znají "své" lidi a oni zase znají je, nejsou potřeba dramatické honičky ani spousta střílení.
Když si kapsář Jandejsek, kterého pan Bouše "preventivně" sebral v obchodním domě, stěžuje, že přece "i slušný člověk si může jít něco koupit do obchodu," pan Bouše mu za neustálého smrkání vysvětlí, že třináctkrát trestaný člověk už dávno není slušný. Nakonec se dohodnou a Jandejsek označí pár nováčků mezi kapsáři, kteří začali pracovat v tlačenicích v Edenu...
A přesto je v těch povídkách i napětí a pátrá se často po pachatelích skutků hrůzných i krvavých. Ale vždycky v klidu, s rozšafností a metodou. Jsou to krváky, použitelné pro léčbu nervově nemocných pacientů. Zločiny a napětí v příbězích vyprávěných s uklidňujícím úsměvem. Balzám na duši se špetkou pepře. Pět hvězd.
Povídky ze staré Prahy jsou velmi poutavé svou jednoduchostí při pátrání. Každý znal každého,vyšetřovací metody se opírají o zdraví rozum a daktyloskopii. Nic jiného zde nenajdete a přesto je krásná vzpomínka na prvorebublikové časy díky autorovi. Porovnával jsem z filmovou verzí, a tato mi přijde taková lidštější. Pěkné čtení doporučuji dalším čtenářům.
Autorovy další knížky
| 1968 |  Panoptikum starých kriminálních příběhů |
| 1981 | Panoptikum Města pražského |
| 1974 | Panoptikum hříšných lidí |
| 2001 | Můj strýc Odysseus |
| 1984 | Panoptikum |
Neměla jsem o knížkách ani tušení, dokud mi ji manžel nedonesl z knihobudky. Milé a hřejivé překvapení. Tématiku, styl psaní, dobu, ve které se příběhy odehrávají a dobovou právní úpravu prostě miluji a u knízky jsem si odpočinula. Pohlazení po duši. Další dva díly už jsou na cestě :)