Panský dům
Hermann Hesse
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271298/bmid_pansky-dum-WGF-271298.jpg
4
52
52
Německý spisovatel Hermann Hesse, nositel Nobelovy ceny za literaturu, publikoval v roce 1914 silně autobiografický román Panský dům. Vyrovnával se v něm s vlastní osobní, rodinnou a uměleckou krizí, kterou prožil v době svého manželství s fotografkou Mariou Bernoulli. Hrdina jeho prózy, úspěšný a bohatý malíř Veraguth cítí, že jeho manželství s pianistkou Adélou je v troskách, mezi manžely panuje hluboký nesoulad a odcizení. Jediné, co je ještě spojuje, je nejmladší synek Pierre. Nešťastný Veraguth by rád ze svazku unikl, opustil Adélu i honosné panské sídlo, v němž spolu žijí, a vydal se na cestu do Indie, ale manželka ho nabádá k rozumu, chce manželství zachovat, byť je už pouze formální. Veraguth se neodhodlá k činu jen proto, aby neztratil milovaného synka. Malý Pierre však dostane zánět mozkových blan a jeho nemoc manžele načas zase spojí. Když chlapec zemře, malíř konečně sebere odvahu opustit ženu i pohodlí svého domu a vydá se do Indie, aby našel sám sebe.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Anotace u knih čtu obvykle až po jejich přečtení, ale že se jedná o autobiografii, je v této knize patrno od začátku. Je zřejmé, že pro Hesseho to byla jakási autoterapie – snaha vyrovnat se s nevydařeným prvním manželstvím a faktickou ztrátou jednoho syna a odcizením druhého. Je to vlastně hlavně kniha na téma týkající se řady velkých tvůrčích osobností – ať už v umění, vědě, medicíně či v jiných oborech, jak skloubit jejich tvůrčí činnost s osobním životem a vztahy k blízkým; nezřídka, jako právě Hessův hrdina v tomto románu, dají přednost své práci před rodinou a jinými vztahy. Je ostatně otázka, bez kolika velkých děl, objevů a vynálezů by se lidstvo muselo obejít, kdyby tomuto specifickému typu sobectví (vůči nejbližším) takové osobnosti nepodlehly. Hessův poměrně jednoduchý a přitom čistý styl mi sedí, takže i přes velmi smutný příběh to bylo příjemné čtení.
Mám ráda německé spisovatele a H. Hesseho obzvlášť. Krásný, citlivý příběh o lásce i nelásce.
Je to tak trochu zastřeně a zasněné, jako kdyby malíř Johann Veraguth – Hessův hrdina – svůj obraz lehce lazuroval modrošedými tóny typickými pro krajiny nahlížené perspektivou. A je to styl, který jsem zatím stačil u Hesse rozpoznat, ačkoliv je to jeho třetí kniha, kterou jsem zatím stačil přečíst (po Demianovi a Siddhárthovi).
Ale pokud zůstanu u té alegorie vztahující se k malíři Veraguthovi podstatné je, že obraz, jenž vymaloval Herman Hesse v knize „Panský dům“, sám o sobě je velmi ponurý a tragický a ona lazura pocity z něho spíše umocňuje.
Dva citliví lidé – umělci – dospějí k úvrati svého společného života, aby se každý vydal vlastní cestou. A v rozjitřené době přijdou o dítě. To je uvedeno v anotaci, takže neprozrazuji nic, co by čtenář nezjistil, aniž knihu otevře. Možná, že se nakladatel ani nedopustil velkého prohřešku prozrazením zápletky, protože (ač je velmi důležitá) to podstatné čtenář nachází v textu samotném.
Je to otevřená „zpověď“ stárnoucího muže, jenž opakovaně ztrácí smysl života, aby se ho pokusil najít radikální změnou prostředí a životního stylu. Navíc ho autor opouští v okamžiku, kdy – obrazně řečeno – do nového života právě vykračuje. Takže se happyend z podstaty nemůže konat.
Hesse, a je nutno zdůraznit i výborný český překlad, pečlivě volil slova, aby vyjádřil tichou zachmuřenost, zádumčivost a vytrácející se naději. Je to psychologické, ale efekt je dosažen jemným stylem, nikoliv hrubým jazykem.
Veraguth mi byl velmi blízký a měl jsem pocit, že mi Hesse promlouvá do srdce.
V mé knihovně se mi ještě nějaký Hesse nabízí a vypadá to, že neskoční jen u těch domácích knih.
Panský dům je určitě hoden přečtení. U citlivějších čtenářů je však třeba dbát na případnou kontraindikaci…
Uf. To byla tedy síla. Hesse je mistr nad mistry v evokaci hlubokých, někdy temných a jindy zářících, každopádně však velmi opravdových pocitů lidské duše. Při čtení jeho knih se mi zdá, jako bych se čistotou prožívání vrátil někam do dětství nezatíženého naučenou všedností dospělého života, do dětství, kdy každý den má své neopakovatelné kouzlo. Pokud si však knihu chcete opravdu užít, rozhodně nečtěte text na její zadní straně, který bohužel prozrazuje dopředu úplně vše (kdo ho navrhnul, musel být buďto zlomyslný nebo praštěný).
Tady nám Hesse opět předkládá příběh zrání osobnosti. Tentokrát je to v manželství. Hlavní hrdina si uvědomí (ale trvá mu to!), že spíš živoří než žije, a rozhodne se osvobodit z pout nefunkčního vztahu udržovaného jen kvůli dítěti. Autor zde ukazuje, jak těžký a bolestný proces je zbavit se lpění na osobách a věcech, přestože nás svazují a působí nám bolest. Výborně zde prokreslil pocity malého vnímavého dítětě mezi dvěma nemilujícími se rodiči. Příběh má velice silný a pro mě nečekaný konec.
Hesseho kniha která toho nejvíce odhalila z autorova života i proto že byla zčásti autobiografická. Po Stepním Vlkovi má oblíbená.
Kniha sa mi veľmi páčila. Hesse vkladá aj časť svojich skúseností a odkrýva vnútorné pocity muža odlúčeného od svojej ženy a detí, ktorý hľadá útočisko v práci.
Knížka se mi líbila - zde promlouvá "typický" Hesse - důležité místo má celková nálada, okolní příroda, vnitřní pocity postav. Skrze příběh jednoho manželství,
kde se manželé vzájemně odcizili, jsme svědky osamělosti a smutku hlavního hrdiny, který nachází útěchu v malování a porozumění se mu dostává nikoliv od jeho rodiny, ale od jeho dávného přítele. Jeho žal ještě prohloubí smrt milovaného synka. Svou neradostnou situaci nakonec řeší útěkem od manželky i z jejich domu. Pokud neznáte autorův styl psaní, a nevíte, co očekávat, možná, že se Vám bude knížka zdát trochu "zasněná", ale takhle píše Hermann Hesse. Knížka stojí za přečtení.
Asi to není Hesseho nejlepší kniha, ale člověk se může kochat aspoň romantickým a básnickým jazykem, obrazy a krajinami. Ono mu totiž ani nic jiného nezbývá, když mistr editor vypíše celý děj románu na obálku. Za redaktorskou práci tudíž uděluju -5*, protože tohle už opravdu hraničí s ..... (doplňte dle preferencí).
Musím ale ku chvále autorově dodat, že i tak jsou tam velmi silné momenty.
Štítky knihy
německá literaturaAutorovy další knížky
| 2006 |  Stepní vlk |
| 2003 | Siddhártha |
| 2008 | Demian |
| 2005 | Narcis a Goldmund |
| 2012 | Hra se skleněnými perlami |
(SPOILER) Tak po mém velkém nadšení ze Siddhárthy následovalo zklamání... Zádumčivá psychologická "kresba " nefunkčního manželství , (komplikovaná touhou vlastnit dítě /spoiler/ a skrze jeho ztrátu dovedená až k urcitému prozření hlavní postavy), mě úplně neoslovila, a ačkoli příběh sílu má, nějak mě zrovna nyní nesedl...