Panský dům / Kniha vyprávění / Knulp

29.10.2018

Panský dům: Naprosto hustý, neodhadoval jsem, že román bude mít takové vyústění. Vrchol manželské krize, jímž je smrt mladšího syna, a jenž končí zcela nepravděpodobný myšlenkovým souladem. Člověk dnešní doby se až podiví, jak málo možností měli Pierrovy rodiče při jeho "léčbě". Také rozumím skutečnosti, že pro nás už je smrt něco dalekého a cizího, že ještě na přelomu století uměli lidé se smrtí daleko lépe vycházet, ale překonat smrt milovaného syna výhledem na jasné zítřky, to mi prostě připadá, při vší úctě k Hessemu, přitažené za vlasy. I když jako určitá nadsázka, nebo pokus o archetypálnost, dobrý. Za podstatnější považuji onen fakt, že malíř potlačuje svou životní prohru zvýšenou horlivostí v práci. Tentokrát tedy nebudu pět ódu, i když se mi Panský dům moc líbil.
Kniha vyprávění je plná nádherných, nadčasových příběhů, z nichž bych rád vyzdvihl povídku Vandrovní den před sto lety.
A je to opět láska, touha, potřeba překročit sama sebe a také jisté náboženské pochyby, které naplno vytrysknou v Damianovy.
Knulp: Tohle už, jako zanícený čtenář Hesseho, znám/ - nejedná se sice o opakování banalit, ale tento přístup k vyprávění se už v Hesseho tvorbě objevil, včetně návratu do rodného Gerbersau:)