Pantagruel
François Rabelais
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492238/bmid_pantagruel-Fe7-492238.jpg
4
18
18
Pantagruel, „první arcidílo moderní komičnosti“ (F. X. Šalda) líčí svéráznou cestu hlavní postavy za poznáním. Stavba románu poskytovala autorovi spoustu příležitostí k satiře na všechny oblasti soudobého života a středověkého myšlení, jako byly scholastická teologie a logika, mnišství a katolická askeze, protestantské puritánství i doznívající rytířství, kromě toho je i parodií na soudobou literaturu a její žánry. Jediný dostupný překlad stěžejního díla světové literatury je dnes kolektivní překlad tzv. Jihočeské Thelémy z roku 1931. Od té doby vyšel čtyřikrát (naposledy Odeon, 1989), aniž byl kdy důkladněji zrevidován. Jakkoli záslužný byl ve své době počin Jihočeské Thelémy, překlad starý 90 let dnes neobstojí. Překlad JT podléhá romantické představě Rabelaise, ustanovené v 19. století a dnes jednoznačně překonané: systematické zdůrazňování „lidovosti“ na úkor intelektuálnosti a literárního novátorství. K čemuž je nutno přičíst i některé francouzštinářské přehmaty , jistou míru autocenzury ve vulgarismech (najmě erotického charakteru); zastaralý je samozřejmě i kritický aparát, opírající se o francouzské vydání z roku 1922. Nový překlad Patrika Ouředníka se všem úskalím zdařile vyhýbá. Překladatel knihu též opatřil novým poznámkovým aparátem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Volvox GlobatorOriginální název:
Pantagruel, 1532
více info...
Přidat komentář
Takhle to vypadá, když se intelektuál rozhodne být rozverný. :-) A vyjde mu to, takže vydělá i nějaké peníze. A tak si to zopakuje sedmnáctkrát během svého života, vylepšuje, dopisuje, rozvíjí, varíruje, paroduje kde co a kde koho včetně sebe, prostě se baví... Kapitoly o tom, jak se hájí pánové z Vyližmi a Čuchnisi, o posunkovém sporu, o antidantovském pekle, o putování po jazyku si budu pamatovat... Nejsem znalec antické či středověké literatury, bible ani církevní kultury, představitelů těch či oněch filozofických směrů atd., takže bez vysvětlivek by mi smysl spousty věcí unikla. Ale prolínání intelektuálního a buranského humoru, výrazně groteskní vidění, asociační zacházení s motivy, rozkoš autora z rozvíjení "dobrodružství" Pantagruela, Panurga a tu a tam nějakých dalších mě prostě bavilo. A té radosti, když mi došla literární či filozofická narážka či souvislost! - Jinak Patrik Ouředník je překladatelský bůh. A Desprezovy Pantagruelovy žertovné sny jsou úžasné a v ničem si nezadaji s Goyovými Caprichos. - Těším se na Gargantuu.
Výlet do šestnáctého století v kongeniálním překladu. Ouředníkovo jazykové mistrovství bere dech.
Někteří (například vlkcz) můžou knížku chápat jako "křečovitou snahu o vtip za každou cenu" a "ukázkovou sračku". Tenhle osud poznala každá mimořádná kniha, od Dona Quijota až po Švejka. Všechno, co se vymyká, je "ukázková sračka", to je ten náš český rybníček. Ach jo...
Doufám, že mě tu nikdo nezabanuje, když otevřeně prohlásím, že tohle "veledílo" francouzské literatury je ukázková sračka. Jak jinak nazvat knihu, kde jediné stránky, kde nenajdete nějaký exkrement nebo tělesnou tekutinu, případně nějaké označení pohlavních orgánů, jsou sáhodlouhé seznamy fiktivních knih v knihovně, genealogie hrdinů a podobná vata (i když ani tam to neplatí stoprocentně). Asi daň "lidovosti" a vtipnosti. Ale i ta vtipnost většinou zůstává u toho, že někdo někoho kopne do koulí, případně se posere do kalhot, což mu nebrání v tom, aby pokračoval v hodování. A přestože se určitě text hemží satirickými šlehy, mně byly vcelku lhostejné.
Takže ta jedna hvězda patří Patriku Ouředníkovi za nápaditý překlad, díky kterému se to vůbec dalo dočíst. A taky jsem pochopil, kde se bere ta užvaněnost francouzských, zejména humoristických, autorů a jejich křečovitá snaha o vtip za každou cenu.
Místy jsem se bavil moc. Ale bez obšírného poznámkového aparátu je ta kniha dneska k nepochopení. Klobouk dolů před překladatelem. Ale já stejně vím, že Ouředník prostě umí.
Autorovy další knížky
| 1968 |  Gargantua a Pantagruel |
| 1962 | Gargantua a Pantagruel. Svazek 1, Kniha první až třetí |
| 2012 |  Pojednání o případném pití vína |
| 1962 | Gargantua a Pantagruel. Svazek 2, Kniha čtvrtá a pátá |
| 2022 | Pantagruel |
Když jsem zjistil, že Patrik Ouředník nově přeložil Pantagruela, stačilo jen pár kliků k tomu, aby mé překvapení bylo dvojnásobné: vznikl i nový překlad Gargantuy, ten z dílny "Cibulské Thelémy", tak nějak pod garancí Martina C. Putny. Nemohl jsem si pomoci a musel jsem si oba dva překlady obstarat a porovnat. V jejich porovnání vycházím z pozice hodnocení překladu Jihočeské Thelémy, který beru jako etalon se třemi hvězdičkami (to znamená, že je to dobré, v literárně historickém kontextu výborné, ale bohužel literárně historický kontext není vše, čas je neúprosný).
Takže teď k Ouředníkovu Pantagruelovi:
Překlad vynikající. Modernizující, ale decentně, bez nějakých násilných adaptací.
Jediné, v čem má v tomto klání mírně navrch Gargantua Cibulské Thelémy je ten bohatší vysvětlivkový / komentářový aparát.
Panurgos je místy tak skvělý, že jsem si prakticky v různých adaptacích osvojil jeho sociálně-kontaktní techniku:
"Madam, bylo by velice prospěšné pro národ, slastné pro vás, blahodárné pro váš rod a nezbytné pro mě, abych vás prošťouchl, a to co nejdříve. Věřte tomu, neboť zkušenost vám to potvrdí."