Papež František - Život a výzvy

05.10.2020

Papež František je výrazně charismatická osobnost, která přitahuje pozornost mnohých. Spisovatelé o něm touží spisovat, čtenáři o něm touží číst a, logicky, vydavatelé touží knihy o něm vydávat :-) Výsledkem této shody poptávky s nabídkou jsou knihy, které jsou často vzájemně docela zaměnitelné a nepříliš objevné. Kniha Saveria Gaety je právě taková: je to práce člověka, který zřejmě nemá ke svatému otci přímý přístup, a tak své dílo vytváří jako kompilaci životopisných informací, shrnutí papežových postojů a aktuálních témat v církvi nahlížených vatikánskou optikou. Knížka tak sice může zprostředkovat milé setkání s Františkem a předestřít orientační obraz jeho světa, cokoli hlubšího však spíše ne.

Zdánlivá největší slabina knihy, její neaktuálnost (byla vydána v roce 2013), byla paradoxně zdrojem mého značného zaujetí. V sekci týkající se výzev Františkova pontifikátu jsem si totiž mohl udělat inventuru papežových úkolů. Vyloženě radostné to nebylo, což je ale sotva Františkova chyba, církev je prostě obrovská a těžko ovladatelná loď a mezi otočením kormidla a skutečnou změnou směru pokaždé uplyne spoustu času – je zkrátka mnohem snazší psát inspirativní encykliky než prosadit zásadní reformy.
Ale úplně nejzajímavější je kniha tam, kde nechává mluvit přímo Františka a seznamuje nás s jeho názory: „Je potřebné vyjít ze sebe vstříc periferii. Je potřebné předcházet duchovní nemoci – sebestřednosti církve. Když se církev zaměřuje a sebe samu, onemocní. Je pravda, že na ulici se každému člověku může přihodit neštěstí. Avšak zůstane-li církev uzavřená v sobě a zaměřená na sebe, zestárne. A mezi omlácenou církví venku na ulici a církví nemocnou sebestředností bych dal bezpochyby přednost té první.“